Pabuk jižní

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Wikipedie:Jak číst taxoboxPabuk jižní
alternativní popis obrázku chybí
Pabuk jižní (Nothofagus antarctica)
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád bukotvaré (Fagales)
Čeleď pabukovité (Nothofagaceae)
Rod pabuk (Nothofagus)
Binomické jméno
Nothofagus antarctica
(G. Forst.) Oerst., 1871
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Pabuk jižní na větrném místě poblíž nejjižnějšího města světa Ushuaia
Listy
Samčí květy

Pabuk jižní (Nothofagus antarctica) je listnatý, opadavý, jednodomý strom pocházející z jižních oblastí Jižní Ameriky, jeden z asi 35 druhů rodu pabuk. Občas je jeho vědecké jméno mylně do češtiny překládáno jako "pabuk antarktický". V minulosti byl rod pabuk součástí rodu buk a po rozdělení se po krátkou dobu pro něj používal název "bukovec".[1][2]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Areál původního výskytu se nachází na jihu Chile a Argentiny, na jižním okraji Jižní Ameriky. Je rozšířenější v Chile, kde jeho místa výskytu sahají od 36° po 55° jižní zeměpisné šířky. Na severu areálu obvykle roste jako součást deštných lesů mírného pásma a směrem na jih se jeho výška postupně zmenšuje, až přechází v keře. V Andách vystupuje až do nadmořské výšky 2000 m, kde již po dlouhou dobu leží sníh a les tam svou horní hranicí přechází v pásmo kleče. Nejjižněji roste na chilském ostrově Hoste (součásti souostroví Ohňová země), kde svou polohou na 55° 15' jižní šířky je pokládán za celosvětově nejjižněji rostoucí strom, i když v tamních těžkých podmínkách přežívá jen v keřovité formě. Pabuk jižní bývá pro svůj zvláštní vzhled a odolnost vysazován jako dekorativní dřevina v městských parcích v mnoha zemích Evropy i ve Spojených státech a ze semenáčů se tvarují exotické bonsaje.

Přestože je druhem dobře snášejícím klima střední Evropy, je v České republice tradičně velmi vzácný. Jeho starší exempláře se vyskytují jen na několika málo místech, v arboretechKostelci nad Černými lesy, Křtinách, Žampachu a v Botanické zahradě Mendelovy univerzity, velmi málo jich bylo v předešlých stoletích vysázeno do parků a zámeckých zahrad.[1][3][4]

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Pabuk jižní je světlomilná dřevina rostoucí nejlépe na hlubokých hlinitopísčitých půdách, které jsou kyselé a obsahují dostatek humusu. Nesnáší půdy zásadité a příliš vysýchavé, vyhovuje mu roční úhrn srážek v rozsahu 400 až 1200 mm (neškodí ani 3000 mm) a průběžně vysoká vzdušná vlhkost. Mladé semenáče mohou mít i hlubší zastínění, s přibývajícím věkem však u nich přibývá nároků na světlo, přesto někdy jejich koruny vytvářejí druhé stromové patro v lesích s vyšším blahočetem čilským. Je dřevinou snášející mrazy až do -30 °C, spíše ji poškozuje opožděný pokles teplot při rašení.

Nejvyšší evropský pabuk jižní roste ve Velké Británii, v roce 1984 měl výšku přes 26 m a obvod kmene téměř 220 cm. K nejmohutnějším dále patří jedinec rostoucí v parku města Clavier v Belgii, v roce 1997 měl obvod kmene 252 cm. Stromy tohoto druhu se dožívají asi 250 roků, začínají kvést přibližně v 15 letech a bývají jen velmi ojediněle napadány škůdci.[1][2][3][5][6]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Opadavá dřevina dorůstá obvykle do výšky 20 až 25 m a mívá průměr kmene 0,7 až 1,2 m, někdy roste keřovitě. Vzrůst a tvar bývá variabilní, v optimálních podmínkách roste stromovitě, v neperiodicky zaplavovaných lužních lesích bývá řídce větvená a ve vyšších hornatých a chladných polohách se vyskytuje ve tvaru kleče, někdy vznikají jedinci s více kmeny. Vyrůstá ze silně rozvinutého kořenového systému s mohutným hlavním svazčitým kořenem zajišťujícím pevné ukotvení i v nepevné půdě. Kmen je poměrně krátký, koruna stromu je rozložitá, má vejčitý tvar a je poměrně řídká. Kůra u mladých jedinců je šedavě hnědá až červenohnědá a hladká, u starších exemplářů je šupinatá. Letorosty jsou hustě plstnaté, mladé větve jsou olysalé a mají hnědou barvu se světlými lenticelami. Pupeny jsou hnědočervené a na vrcholu zaoblené. Listy s krátkým řapíkem jsou tmavě zelené, jednoduché, celistvé, vyrůstají střídavě ve dvou řadách a v mládí vydávají slabou příjemnou vůni. Jejich symetrická čepel je 2 až 3 cm dlouhá a 1 až 2 cm široká, vejčitá až trojúhelníkovitá, u báze je uťatá anebo srdčitá, na vrcholu zaoblená, po obvodě vroubkovaná až mělce laločnatá, má tři až čtyři páry žilek zpeřené žilnatiny a na rubové straně je světlejší. Palisty jsou velmi drobné. S příchodem podzimu před opadem nabývají listy dekorativního zabarvení, mění barvu od žluté přes načervenalou a oranžovou až po hnědou.

Až po olistění se vyvíjejí drobné, jednopohlavné, žlutavé či narůžovělé květy. Samčí květy rostou na krátkých převislých stopkách po třech v paždí listů, květ je zvonkovitý a má okvětí složeno z pěti až šesti nazelenalých či nažloutlých lístků asi 5 mm dlouhých. V květu bývá 5 až 13 tyčinek se 6 mm dlouhými nitkami a 4 mm velkými žlutými či červenými prašníky. Samičí květy jsou přisedlé a vyrůstají jednotlivě až po třech, květ je číškovitý a má okvětí tvořeno třemi lístky.

Plod je čtyřchlopňová, šupinatá, zvrásněná, ve zralosti pukající číška velká asi 5 mm, která obsahuje tři ostře trojhranné nažky (semena) asi 0,3 mm velké, které jsou na hranách křídlaté.[1][2][3][6][7]

Použití[editovat | editovat zdroj]

Dřevo stromu je rozlišeno na jádro a běl, výrazně oddělené jádro je světle hnědé až hnědočervené, běl je světle krémová. Dřevo je středně těžké (680 kg/m³), průměrně tvrdé a běžně odolné proti hnilobě a hmyzu. Jeho letokruhy jsou velmi zřetelné, dobře se opracovává, soustruží i lepí. Vyskytuje se v něm hojně suků a časté jsou i trhliny. Čerstvé obsahuje hojně vlhkosti, proto se doporučuje těžit mimo vegetační období a pomalu sušit, aby nedocházelo k prasklinám. Používá se k výrobě nábytku a různých konstrukcí, od podlah přes parkety, okna, dveře, na dekorativní předměty, hračky apod. Jádrové dřevo lze využívat v interiéru i exteriéru, kde je ale nutné lakování či tlaková impregnace. Původní indiáni jej používali na výrobu luků a z kůry zhotovovali kánoe. Nejčastější využití dřeva pabuku jižního je však na topení, je to dáno hlavně špatnou dostupností pro těžkou techniku na svoz kmenů.[1][5][7]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e ÚRADNÍČEK, Luboš. Pabuk jižní. Lesnická práce [online]. Lesnická práce, s. r. o., Kostelec nad Černými lesy, 01.2014 [cit. 03.10.2018]. Roč. 93, čís. 01, s. 50-51. Dostupné online. ISSN 0322-9254. (česky) 
  2. a b c BEAN, W. J. Nothofagus antarctica [online]. Department of Plant Sciences, University of Oxford, UK, rev. 1976 [cit. 2018-10-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b c Dendrologie.cz: Pabuk jižní [online]. Petr Horáček a J. Mencl, rev. 31.12.2006 [cit. 2018-10-03]. Dostupné online. (česky) 
  4. GOVAERTS, Rafaël. Catalogue of Life: Nothofagus antarctica [online]. Naturalis biodiverzity Center, Leiden, NL, rev. 2017 [cit. 2018-10-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b FORD, K. A.; HEENAN, P. B.; SMISSEN, R. D. Flora of New Zealand, Seed plants 3, Nothofagaceae [online]. New Zealand Flora, rev. 2016 [cit. 2018-10-03]. Dostupné online. ISBN 978-0-947525-00-2. (anglicky) 
  6. a b Nothofagus antarctica [online]. Llifle, Encyclopedias of living forms, Provo, UT, USA [cit. 2018-10-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. a b Nothofagus antarctica [online]. Van den Berk, VH Sint Oedenrode, Nederland, rev. 2016 [cit. 2018-10-03]. Dostupné online. (nizozemsky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]