Polyvinylacetát
| Polyvinylacetát | |
|---|---|
 | |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 9003-20-7 |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 86,09 g/mol |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Polyvinylacetát (PVA[1], PVAc[zdroj?]) je syntetický polymer. Byl objeven v Německu v roce 1912, syntetizoval ho Fritz Klatte a jeho asistent James Michael Fairholm. Připravuje se polymerací vinylacetátu (VAM). Částečnou nebo úplnou hydrolýzou polymeru se připravuje polyvinylalkohol.
Emulze PVA ve vodě se používá jako lepidlo na porézní materiály, jako jsou např. dřevo, papír a látky; velmi často se používá jako lepidlo na dřevo, například Herkules. Často se také využívá v knihařství, protože na rozdíl od jiných polymerů není kyselý.
Běžně se také používá jako součást kopolymerních vinylakrylátů. Také může být použit jako ochrana sýrů před plísněmi a vlhkostí.
V alkalickém prostředí se pomalu rozkládá za tvorby kyseliny octové.
Obchodní názvy[editovat | editovat zdroj]
Mezi starší obchodní názvy pro PVA patří Mowilith (NSR), Vinnopas (NSR), Bakelite (USA). Značky vodných disperzí byly: Akronex, Duvilax, Dispercol (ČSSR).[2]
Termínem Akronex je často označována umělecká technika, kdy je dispersí PVA něco pojeno. Akronex používali umělci jako náhražku dnešního akrylu,[3] pojili s ním různé pigmenty, využíván byl hojně v českém informelním umění.
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Polyvinyl acetate na anglické Wikipedii.
- ↑ Plastics Abbreviations (British Plastics Federation – Plastipedia) [online]. [cit. 2021-09-18]. Dostupné online.
- ↑ ZELINGER, Jiří. Chemie v práci konzervátora a restaurátora. Praha: Academia, 1987. 253 s. S. 33.
- ↑ WAGNER, Radan. Zdeněk Beran (rozhovor) [online]. 02/08/2015 [cit. 2020-01-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-10-22. (slovensky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Polyvinylacetát na Wikimedia Commons
