P-500 Bazalt
| P-500 Bazalt / P-1000 Vulkan | |
|---|---|
 Nákres střely P-500 Bazalt
.JPEG) | |
| Typ | těžká protilodní střela |
| Místo původu |  SSSR |
| Historie výroby | |
| Výrobce | NPO Mašinostrojenija |
| Výroba | 1975 |
| Vyrobeno kusů | ~500 |
| Základní údaje | |
| Hmotnost | 4800 kg |
| Délka | 11,7 m |
| Rychlost | 2,5 M |
| Účinný dostřel | 550 km |
P-500 Bazalt (rusky: П-500 Базальт, kód NATO: SS-N-12 Sandbox, index GRAU: 4M80) je sovětská a ruská nadzvuková těžká protilodní střela, zavedená do služby u sovětského námořnictva v roce 1975. Ruské námořnictvo ji kategorizuje jako střelu operační. Jediným současným uživatelem střely je ruské námořnictvo – jsou umístěny na dvou raketových křížnících Projektu 1164 Atlant (16×), přičemž třetí jednotka (Varjag) nese vylepšenou verzi P-1000 Vulkan (index GRAU: 3M70) s větším doletem.[1] V minulosti je nesly rovněž tři letadlové lodě Projektu 1143 (8–12×), ponorky Projektu 651 (8×) a jaderné ponorky Projektu 659 (8×). Střely ve službě nahradily starší typ P-6 (v kódu NATO SS-N-3A Shaddock) a jejich vývojová linie pokračovala těžším modelem P-700 Granit.
Střela byla vyvinuta konstrukční kanceláří NPO Mašinostrojenija (OKB-52). Vývoj začal roku 1963, do služby vstoupila roku 1975. Výroba dala okolo 500 kusů.[2] Střela byla vyvinuta pro napadání amerických svazů těžkých letadlových lodí. Pro její značné rozměry je vhodná pouze pro velké lodě, raketové křížníky atd. V případě zařazení do výzbroje ponorek musely být střely vypouštěny po jejich vynoření, což je činilo zranitelnými. Americké námořnictvo reagovalo rozšířením zóny hlídkování protiponorkových letounů.[3]
Střela má délku 11,7 metrů, průměr 0,88 metru, rozpětí ploch 2,6 metru a startovní hmotnost 4800 kg. Startuje pomocí raketového motoru a poté se pohybuje pomocí proudového motoru. Střela může nést konvenční hlavicí o hmotnosti 1000 kg či jadernou hlavici o ekvivalentu 500 kilotun TNT. Dolet střely je okolo 550 km. Nejvyšší rychlost je 2,5 M.[4] Střela je vybavena aktivním radarovým naváděním, přičemž její trasu mohou upravovat naváděcí letouny Tu-95D či vrtulníky Ka-25 a Ka-27 pomocí datalinku. V případě útoku několika střel najednou letí jedna střela ve velké výšce, vyhledává radarem cíl a předává polohu cíle nízkoleticím střelám, pohybujícím se v pasivním režimu (radar aktivují až v závěrečné fázi útoku).[3]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ VISINGR, Lukáš. Perspektivy ruských střel s plochou dráhou letu. ATM. 2012, roč. 44, čís. 3, s. 70. ISSN 1802-4823.[Dále jen Visingr 2012]
- ↑ P-350 Bazalt 4K-77, P-500 Bazalt 4K-80, SS-N-12 Sandbox [online]. globalsecurity.org [cit. 2012-03-31]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b ZAJAC, Ivan. Raketový systém P-500 Bazalt [online]. Military.cz [cit. 2012-03-31]. Dostupné online.
- ↑ Visingr 2012, s. 71.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu P-500 Bazalt na Wikimedia Commons
