Přesličníkovité

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxPřesličníkovité
alternativní popis obrázku chybí
Přesličník Casuarina glauca
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádbukotvaré (Fagales)
Čeleďpřesličníkovité (Casuarinaceae)
R.Br. in Flinders
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Přesličníkovité (Casuarinaceae) je čeleď vyšších dvouděložných rostlin z řádu bukotvaré (Fagales). Zahrnuje 4 rody, rozšířené v jihovýchodní Asii, Austrálii a Tichomoří. Svým vzhledem připomínají spíše jehličnany než dvouděložné dřeviny.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Přesličníkovité jsou jednodomé nebo dvoudomé keře a stromy s tenkými zelenými článkovanými větévkami. Svým vzhledem připomínají spíše jehličnany. Na kořenech jsou hlízky se symbiotickými bakteriemi fixujícími vzdušný dusík. Chlupy jsou jednoduché nebo větvené. Listy jsou drobné, silně redukované, šupinovité, v přeslenech po 4 až 20, tvořící na každé uzlin větévky pochvu. Palisty nejsou přítomny. Květy jsou jednopohlavné, nenápadné, pravidelné, v jehnědách, klasech nebo hlávkách na konci postranních větévek. Okvětí chybí. V samčích květech je jediná tyčinka. Semeník v samičích květech je spodní, srostlý ze dvou plodolistů, s jednou nebo dvěma komůrkami. Čnělky jsou volné. V každém plodolistu jsou 2 vajíčka, z nichž jedno v průběhu vývoje zakrní (abortuje). Placentace je axilární. Květy jsou bez nektárií. Plodenství je klasovité, víceméně dřevnaté. Plodem je samara srostlá se 2 dřevnatými listenci. Semena jsou bez endospermu.[1][2][3]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Čeleď zahrnuje 95 druhů ve 4 rodech. Vyskytuje se v jihovýchodní Asii, v australské oblasti a na tichomořských ostrovech. Největší druhová diversita je v Austrálii.[4] Často osidlují suché biotopy. Přesličníky (Casuarina) rostou zplanělé i v jiných oblastech tropů, především v Africe a Americe. Invazními dřevinami jsou například na Floridě.[1]

Ekologické interakce[editovat | editovat zdroj]

Přesličníkovité jsou opylovány větrem. Křídlatá semena jsou také šířena větrem.[1]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

V dřívějších taxonomických systémech byla čeleď přesličníkovité řazena do samostatného řádu, nejčastěji do blízkosti řádu bukotvaré (Fagales). Sesterskou větví je podle kladogramů APG dvojice čeledí břízovité (Betulaceae) a Ticodendraceae.[4] Původně čeleď zahrnovala jediný rod - přesličník (Casuarina). Později byl tento rod na základě morfologie a počtu chromozomů rozdělen na stávající 4 rody.[1]

Zástupci[editovat | editovat zdroj]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Přesličníky jsou pěstovány v klimaticky příznivých oblastech jako okrasné dřeviny. Velmi tvrdé a pevné dřevo se používá k výrobě pražců, nářadí, nábytku a jako palivo. Kůra, která obsahuje hnědé barvivo, byla používána k barvení vlny a hedvábí. V suchých oblastech mají přesličníky velký význam při zpevňování písčitých, neúrodných a degradovaných půd. V některých zemích patří k základním melioračním dřevinám, které umožňují přeměnu pouští na zemědělskou půdu. K takovému účelu jsou využívány například v Egyptě a v Iráku. Protože dobře snášejí zasolené půdy, vysazují se někdy jako větrolamy na mořském pobřeží.[5]

Seznam rodů[editovat | editovat zdroj]

Allocasuarina, Casuarina, Ceuthostoma, Gymnostoma[6]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d JUDD, et al. Plant Systematics: A Phylogenetic Approach. [s.l.]: Sinauer Associates Inc., 2002. ISBN 9780878934034. 
  2. Flora of China: Casuarinaceae [online]. Dostupné online. 
  3. WATSON, L.; DALLWITZ, M.J. The Families of Flowering Plants: Casuarinaceae [online]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-07-14. 
  4. a b STEVENS, P.F. Angiosperm Phylogeny Website [online]. Missouri Botanical Garden: Dostupné online. 
  5. VALÍČEK, Pavel a kol. Užitkové rostliny tropů a subtropů. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0939-6. 
  6. HASSLER, M. Catalogue of life. Synonymic Checklists of the Vascular Plants of the World [online]. Naturalis Biodiversity Center, 2016. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Valíček P. et al. Užitkové rostliny tropů a subtropů. 2. vyd. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0939-6.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]