Španělský přechod k demokracii

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Španělské království
Reino de España
 Španělský stát 19751982 Španělské království 
Vlajka státu
vlajka
Státní znak
znak
Hymna Marcha Real
Motto – Una, Grande y Libre
Plus Ultra
Geografie
Mapa
Obyvatelstvo
Státní útvar
Státní útvary a území
Předcházející
Španělský stát Španělský stát
Následující
Španělské království Španělské království

Španělský přechod k demokracii (španělsky Transición española a la democracia) byl proces ve Španělsku v období let 19751978. Fakticky znamenal třetí restauraci monarchie ve španělských dějinách a vznik demokratického právního státu, včetně schválení nové demokratické ústavy.

Předchozí události[editovat | editovat zdroj]

Španělský král Jan Karel I. před cortesami při provolání španělským králem 22. listopadu 1975.

Po smrti generála Franca čerstvý král Juan Carlos I. pohotově inicioval reformy, a to k nelibosti falangistů a konzervativních (monarchistických) sil v zemi, zvláště v armádě, kteří očekávali zachování autoritářské vlády. Stanovil A. Suáreze, bývalého lídra Národního hnutí (Movimiento Nacional), premiérem španělské vlády.

20. května 1977 navštívil šéf teprve nedávno legalizované Španělské socialistické dělnické strany (PSOE), Felipe González, v doprovodu Javiera Solany, Juana Carlose I. v paláci Zarzuela. Událost znamenala klíčové potvrzení a podpory monarchie ze strany španělské levice, která byla historicky republikánská. Podpora pro monarchii zleva ještě vzrostla krátce poté, co z iniciativy krále, navzdory silnému odporu pravicově zaměřeného velení španělské armády v době studené války, směla z ilegality vystoupit Komunistická strana Španělska.

15. června 1977 se ve Španělsku konaly první demokratické postfrancovské volby. V roce 1978 byla schválena nová ústava, jež stanovila Juana Carlose právoplatným následníkem španělské panovnické dynastie Bourbonů a tedy králem španělským. Toto schválení stvrdilo pozici Juana Carlose prohlášením za skutečnou hlavu státu historické monarchie, a nikoli nástupcem jmenovaným diktátorem Frankem. Ústava byla schválena demokraticky zvolenými kortesami (španělský parlament), a španělským lidem v referendu (6. prosince) a poté uvedena v platnost podpisem krále před prvním slavnostním shromážděním kortes.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • CHALUPA, Jiří. Jak se dělá demokracie: Nástin demokratické transformace postfrankistického Španělska. Historický obzor, 1998, 9 (1/2), s. 17-22.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]