Přírodní park Suchý vrch – Buková hora

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Zdroje k infoboxu
Přírodní park
Přírodní park Suchý vrch – Buková hora
Zalesněný hřeben Bukovohorské hornatiny tvoří hlavní část parku
Zalesněný hřeben Bukovohorské hornatiny tvoří hlavní část parku
Základní informace
Vyhlášení 1987
Nadm. výška 440–997 m n. m.
Rozloha 62,47 km²
Poloha
Stát ČeskoČesko Česko
Okres Ústí nad Orlicí
Umístění Mladkov, Těchonín, Jamné nad Orlicí, Výprachtice
Souřadnice
Suchý vrch – Buková hora
Suchý vrch – Buková hora
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Přírodní park Suchý vrch – Buková hora je přírodní park, který byl zřízen roku 1987 ještě jako stejnojmenná Oblast klidu, jejíž status byl později v důsledku přijetí zákona o ochraně přírody změněn na Přírodní park.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Z geomorfologického hlediska se území přírodního parku nalézá v jižní části Orlických hor v jejich podcelku Bukovohorská hornatina. Jeho území zahrnuje jejich celý okrsek Orličský hřbet a přiléhající část okrsku Výprachtická vrchovina.[1] Z geografického hlediska hranice parku sleduje přibližně linii obcí MladkovTěchonínJamné nad Orlicí - OrličkyČenkoviceVýprachticeValteřice a dále po hranici lesa po východním svahu Orličského hřbetu zpět k Mladkovu. Nejvyšším vrcholem parku je Suchý vrch s nadmořskou výškou 995 metrů.

Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]

Pro park je charakteristická vzájemná vyrovnanost a soulad přírodních a antropických prvků zejména střídáním rozsáhlých lesních komplexů, vyvážené zemědělské krajiny a lidských sídel.

Vegetace[editovat | editovat zdroj]

Převážnou část přírodního parku pokrývá rozsáhlý souvislý lesní masív tvořený zejména smrkovou hospodářskou monokulturou, v nižších partiích se objevují porosty jedlobukové. Mimo lesní masív se harmonicky střídají pole, louky a pastviny. V lesních porostech se vyskytuje Podbělice alpská, Pstroček dvoulistý, Kokořík přeslenatý, Hasivka orličí, bukovník kapraďovitý a Hruštice jednostranná. Na podhorských loukách na okrajích parku roste Smilka tuhá, Poháňka hřebenitá, Kontryhel lysý, Prstnatec májový a Plavuň vidlačka. Na nevelkých rašeliništích pod Suchým vrchem lze nalézt Rosnatku okrouhlolistou a Vachtu trojlistou[2].

Další zajímavosti z oboru ochrany přírody[editovat | editovat zdroj]

Do jižní části přírodního parku zasahuje území Ptačí oblasti Králický Sněžník. Chráněným zimovištěm devíti druhů[3] netopýrů je dělostřelecká tvrz Bouda – podzemní pevnost vybudovaná před druhou světovou válkou v rámci výstavby československého opevnění, která je z důvodu výskytu netopýra černého zařazena mezi evropsky významné lokality pod názvem Bouda u Těchonína. Na severu a západě hraničí přírodní park Suchý vrch – Buková hora s přírodním parkem Orlice, který zde kopíruje tok Tiché Orlice. U Černovického potoka se v Kobylím dole nachází svahové rašeliniště Hynkovice chráněné jako přírodní rezervace. Jihovýchodně od obce Mladkov se nachází radioaktivní pramen Knížete Rostislava.

Naučné stezky[editovat | editovat zdroj]

Jediná naučná stezka přímo nesouvisí s ochranou životního prostředí, protože je věnována výstavbě pohraničních opevnění. Jmenuje se Betonová hranice a vede po běžných turistických značkách. Její trasa tvoří okruh v severní části parku v prostoru mezi Mladkovem a dělostřeleckou tvrzí Bouda.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. BALATKA, Břetislav; KALVODA, Jan. Geomorfologické členění reliéfu Čech = Geomorphological regionalization of the relief of Bohemia. Praha: Kartografie, 2006. 80 s. ISBN 80-7011-913-6. (česky, anglicky) 
  2. Terénní informační tabule zřízené z iniciativy Pardubického kraje
  3. Časopis Turistická oblast Králický Sněžník, kap. Přírodní park Suchý vrch-Buková hora (Králický Sněžník o. p. s., 2012)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Koncepce ochrany přírody Pardubického kraje 2004