Přímorožec šavlorohý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxPřímorožec šavlorohý
alternativní popis obrázku chybí
Samec v zoologické zahradě v Sydney
Stupeň ohrožení podle IUCN
Vyhynulý v přírodě
vyhynulý v přírodě[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída savci (Mammalia)
Řád sudokopytníci (Artiodactyla)
Podřád přežvýkaví (Ruminantia)
Čeleď turovití (Bovidae)
Podčeleď přímorožci (Hippotraginae)
Rod přímorožec (Oryx)
Binomické jméno
Oryx dammah
Cretzschmar, 1827
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Přímorožec šavlorohý (Oryx dammah) je druh přímorožce, který dříve obýval velkou část severní Afriky. V současné době se spekuluje o možnosti, že v severním Nigeru a Čadu přežívá malá populace přímorožců šavlorohých, což by vyvracelo současný názor, že je v přírodě již vyhuben.[2]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Přímorožec šavlorohý je v kohoutku vysoký přes jeden metr, na délku měří 1,5-2,4 m a jeho hmotnost se pohybuje kolem dvou set kilogramů. Většina srsti je zbarvena bíle, pouze krk, prsa a část obličeje je zbarvena zrzavo-hnědě. Dlouhé, tenké, hladké rohy připomínající meč, které mají obě pohlaví, mohou být i přes metr dlouhé a samci je využívají při soubojích o samice.

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Přímorožci v pražské zoo
Mládě ve varšavské zoo

Přímorožec šavlorohý obývá vyprahlé stepi a pouště, kde spásá téměř všechen vegetační porost, který v těchto podmínkách roste - listy, nejrůznější rostliny, pupeny, kořínky, pokud je příležitost, rád sežere i ovoce. K životu v těchto tvrdých podmínkách má několik důležitých adaptací, které mu dovolují v těchto podmínkách přežít. Má velice výkonné ledviny, potí se, až pokud teplota přesáhne zhruba 40 °C, dokáže vydržet několik týdnů bez vody, kterou z velké části přijímá z potravy a velká kopyta mu napomáhají rozložit celou váhu zavalitého těla na měkkém písku.

Žije v kočovných smíšených stádech tvořených až osmdesáti zvířaty. Při migracích, které bývají dlouhé několik stovek kilometrů, se jednotlivá stáda spojují a vytváří až několika tisíci členné skupiny.

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

V období rozmnožování spolu samci agresivně bojují o samice, přičemž využívají svých ostrých a dlouhých rohů. Dvoření je u tohoto druhu výjimečnou podívanou. Samec a samice se k sobě postaví opačným směrem a začnou kolem sebe kruhovitě běhat, přičemž samec vyčkává na samiččino svolení spářit se s ní. Pokud samice není pohlavně dospělá (pohlavní dospělosti dosahuje ve věku 2 let) a nějaký samec se jí začne dvořit, většinou začne utíkat v opačném směru než je tomu zvykem, čímž dá samcovi jasně najevo, že se pářit nemůže.

Samice se těsně před porodem, což je zhruba v osmém až devátém měsíci březosti, odpojí od stáda a o samotě a v klidu porodí jediné mládě, které po narození váží průměrně 9 až 15 kg. Samice se pár hodin poté vrací ke stádu a mládě odstavuje již ve věku 14 týdnů. V zajetí se může přímorožec šavlorohý dožít i více než 15 let.

Ohrožení[editovat | editovat zdroj]

Přímorožec šavlorohý byl nejprve loven místními domorodci pro své maso, které jim poskytovalo obživu, následující dlouhá léta pro své rohy, což jej, nebýt záchranářských opatření, dovedlo téměř jistě k zániku. Dříve byl přímorožec šavlorohý hojně rozšířeným savcem v saharských oblastech, v současnosti je v přírodě zřejmě vyhynulý, ačkoli existuje tvrzení, že malá populace ještě žije v Čadu a Nigeru.

Záchranářská opatření byla odstartována v 60. letech 20. století. V roce 1996 bylo v zoologických zahradách a parcích po celém světě chováno více než 1 250 přímorožců šavlorohých, na rančích v Texasu dalších 2 145 jedinců. Celé stádo tohoto turovitého existuje v přírodním parku v Tunisku, kde také plánují následnou reintrodukci zde odchovaných jedinců zpět do přírody[3].

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Scimitar Oryx na anglické Wikipedii.

  1. Červený seznam IUCN 2017.1. Dostupné online. [cit. 2017-06-11]
  2. Článek na stránkách Červeného seznamu ohrožených druhů (IUCN)
  3. http://web.archive.org/web/20070904054718/http://www.iht.com/articles/ap/2007/01/02/america/NA_GEN_US_Reviving_a_Breed.php

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]