Příběh z Tokia
| Příběh z Tokia | |
|---|---|
 | |
| Základní informace | |
| Původní název | 東京物語 |
| Země původu |  Japonsko |
| Jazyk | japonština |
| Délka | 136 min |
| Žánr | filmové drama |
| Scénář | Kōgo Noda Jasudžiró Ozu |
| Režie | Jasudžiró Ozu |
| Obsazení a filmový štáb | |
| Hlavní role | Čišú Rjú Secuko Haraová Chieko Higashiyama Eijirō Tōno Haruko Sugimura |
| Produkce | Takeshi Yamamoto |
| Kamera | Yūharu Atsuta |
| Výroba a distribuce | |
| Premiéra | 3. listopadu 1953 (Japonsko) 13. března 1972 (USA) |
| Produkční společnost | Šóčiku |
| Příběh z Tokia na ČSFD, Kinoboxu, IMDb Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Příběh z Tokia (japonsky: 東京物語) je japonský hraný film z roku 1953. Režisérem byl Jasudžiró Ozu. Hlavní role ztvárnili Čišú Rjú a Čieko Higašijamaová. Snímek pojednává o starší venkovské manželské dvojici, která přijede do města za svými dospělými dětmi a prožije zde jisté zklamání. V druhé části filmu jedou naopak děti na venkov po smrti matky. Film byl inspirován americkým snímkem Make Way for Tomorrow z roku 1937, který režíroval Leo McCarey. Navzdory tomu Ozu rozvinul na plátně i čistě japonská témata, jako je westernizace poválečné japonské společnosti. Velkým tématem je také rozpad tradiční rodiny a odcizení generací v moderní společnosti. Pro režiséra to bylo obzvláště citlivé téma, neboť celý život žil s matkou a nikdy se neoženil. Ozu uplatnil svůj tradiční minimalistický styl, jehož součástí je pomalé tempo vyprávění, stacionární kamera, minimální pohyb postav, kamera nízko nad zemí a nepřítomnost hlavních dějových zvratů přímo v obraze. V roce 2012 byl Příběh z Tokia zvolen nejlepším filmem všech dob v anketě filmových režisérů časopisu Sight and Sound.[1] V roce 2008 byl zvolen 14. nejlepším filmem historie francouzským časopisem Cahiers du Cinéma.[2] V roce 2010 zařadil deník The Guardian film na 4. místo ve svém seznamu 25 nejlepších artových filmů.[3] V roce 2018 se umístil na 3. místě v anketě BBC hledající 100 nejlepších cizojazyčných filmů, v níž hlasovalo 209 filmových kritiků ze 43 zemí světa.[4] Přitom dílo bylo na západě dlouho neznámé, neboť v Japonsku bylo vnímáno jako "příliš japonské" a nevhodné pro kulturní export.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ The 2012 Sight & Sound Directors’ Top Ten. British Film Institute. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-08-11. (anglicky)
- ↑ Cahiers du cinéma’s 100 Greatest Films. Cahiers du cinéma [online]. [cit. 2025-10-05]. Dostupné online.
- ↑ THOMSON, David. Tokyo Story: No 4 best arthouse film of all time. The Guardian. 2010-10-20. Dostupné online [cit. 2025-10-05]. ISSN 0261-3077. (anglicky)
- ↑ The 100 greatest foreign-language films. BBC [online]. 2018-10-30 [cit. 2025-10-05]. Dostupné online. (anglicky)