Pět dnů v Miláně

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Pět dnů v Miláně
konflikt: První italská válka za nezávislost
Felice Donghi: Barikáda v Miláně (1848)
Felice Donghi: Barikáda v Miláně (1848)

Trvání18. března22. března 1848
MístoMilán, Lombardsko-benátské království
Souřadnice
Výsledekmilánské vítězství
Strany
Prozatímní vláda Milána milánští povstalci Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Velitelé
Carlo Cattaneo
Luigi Torelli
Augusto Anfossi †
Luciano Manara
Josef Václav Radecký
Ludwig von Wohlgemuth
Eduard Clam-Gallas
Ferenc Gyulai
Síla
1 700 barikádníků
s jen 600–650 palnými zbraněmi, ostatní kameny, lahve, palice, kopí, meče
12 000–13 000 posádky
Ztráty
409–424 mrtvých,
600+ zraněných
181 mrtvých,
235 zraněných,
150–180 zajatců

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pět dnů v Miláně neboli pět dní milánských (italsky Cinque giornate di Milano) bylo úspěšné lidové povstání proti rakouské vládě v Miláně ve dnech 18.–22. března 1848. Šlo o jeden z prvních velkých projevů „jara národů“ na Apeninském poloostrově a povstáním začala první italská válka za nezávislost. Povstání bylo iniciováno sympatizanty italského sjednocení (risorgimento), mělo za cíl osvobodit Itálii od rakouského vlivu a v jeho čele stáli Gabrio Casati a Carlo Cattaneo. Povstalcům se podařilo dočasně osvobodit Milán od Rakušanů a ustavit prozatímní vládu. Ta kapitulovala 5. srpna téhož roku, kdy se Rakušané do Milána vrátili.

Pět dnů v Miláně (boj o Palazzo Litta), Baldassare Verazzi
Milánská prozatímní vláda
Governo provvisorio di Milano
 Lombardsko-benátské království 1848 Sardinské království 
Geografie
Obyvatelstvo
Státní útvar
Státní útvary a území
Předcházející
Lombardsko-benátské království Lombardsko-benátské království
Následující
Sardinské království Sardinské království

Protirakouské nálady se v Miláně začaly projevovat již od samého počátku roku 1848, kdy italské obyvatelstvo začalo bojkotovat loterii a tabákové výrobky, což tehdy byly rakouské státní monopoly. Již v lednu také došlo ke krvavému střetu mezi vojáky maršála Radeckého, který byl vojenským velitelem Milána, a demonstranty, při němž zahynulo pět lidí. Situaci se úřadům podařilo uklidnit, v březnu však lidový odpor vzplál znovu poté, co do Milána přišly zprávy o nepokojích ve Vídni a pádu kancléře Metternicha, k němuž došlo 13. března. Ve stejné době se začali Italové bouřit i v Království lombardsko-benátském.

Italští obyvatelé Milána se 18. března vydali do ulic, stavěli barikády a snažili se získat posily z milánského venkova. I když bylo Radeckého vojsko dobře vybaveno, maršál se obával zůstat obležen ve městě, kde by povstalce mohli posílit další bojovníci přivolaní zvenčí, a proto 22. března večer odtáhl se svými vojáky a s rukojmími z města směrem ke „Quadrilateru“, pevnostnímu systému kolem Mantovy. Během bojů „pěti dnů v Miláně“ zahynulo 181 rakouských vojáků a více než 400 rebelujících Italů.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]