Pěšina

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ušlapaná pěšina k cestě KolovratyBenice v Praze je přirozeně nejkratší cestou

Pěšina je úzká vyšlapaná cestička v přírodním terénu, určená převážně pro pěší provoz, která nevznikla cílenou stavební činností, avšak mohly na ní být provedeny dodatečné místní stavební (zemní) úpravy.[1] Povrch pěšiny je zhutněn zešlapáním a proto zpravidla na rozdíl od okolní plochy není porostlý vegetací nebo je jeho vegetační skladba pozměněna.[2] Pěšiny mohou být vyšlapané i zvěří či zvířaty (tzv. veskl nebo ochoz),[3] někdy se jako pěšiny označují i cestičky vyjeté jízdními koly. Slovo stezka označuje cestičku o něco vyšší kvality, záměrně budovanou. Pěšina je místní komunikací IV. třídy[4] nebo účelovou komuníkací.[1]

V českém zákoně o ochraně přírody a krajiny jsou pěšiny bez bližší definice jmenovány jako součást výčtu „veřejně přístupné účelové komunikace, stezky a pěšiny“ (v jiné formulaci nahrazeném společným slovem cesty): podléhají evidenci obecního úřadu a mimo zastavěné území obce je zakázáno je zřizovat nebo rušit bez souhlasu pověřeného obecního úřadu (v Praze úřadu městské části).

V ČSN 73 6108 Lesní dopravní síť (3/1996) je v požadavcích na projektování stanoveno, že lesní pěšiny se zřizují tak, aby podchytávaly turisticky zajímavá místa (kardinální body), a že jejich povrch je výhradně přírodní (přirozené podloží, kámen, dřevo).

Pěšiny jako vysvětlovací vzor[editovat | editovat zdroj]

Friedrich Hayek na příkladu pěšin vysvětloval svou filosofii spontánního řádu. Společenské instituce jako jazyk, právo, morálka nebo tržní ekonomika podle ní nevznikly lidským rozumem, ale jsou výsledkem jednání miliónů jednotlivců, z nichž každý má své vlastní hodnoty a sleduje své vlastní cíle. Přestože každý jednotlivec sleduje jen svůj cíl, výsledkem je něco, co je užitečné i pro ostatní. Hayek tento proces vysvětluje na vzniku pěšiny v lese: první člověk, který prošel lesem, vyšlapal stopu, a další lidé ji využili, protože se jim v ní lépe šlo. Každý z nich přispěl k vyšlapání pěšiny užitečné ostatním, ačkoliv sám sledoval jen svůj zájem.[5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b ČSN 73 6100, bod 42
  2. srovnej metodiku: Pražské lesy - Kunratický les, Obora Hvězda : Problematika cestní sítě (Problematika cest a eroze), Ústav pro ekopolitiku o. p. s., Mgr. Josef Novák , Luboš Bartoš, Iva Dyková
  3. BOZDĚCHOVÁ, Ivana. Naše řeč – O vekslu. Naše řeč [online]. Ústav jazyka českého, 1990 [cit. 2023-07-21]. Dostupné online. 
  4. Pokud je pěšina místní komunikací, pak ji § 3 odst. 4 prováděcí vyhlášky č. 104/1997 Sb. k zákonu o pozemních komunikacích řadí stejně jako samostatné chodníky, stezky pro pěší, cyklistické stezky, cesty v chatových oblastech, podchody, lávky, schody, zklidněné komunikace, obytné a pěší zóny apod. mezi místní komunikace IV. třídy.
  5. Robert Holman: Friedrich August von Hayek, Centrum pro ekonomiku a politiku, seminář 13. 5. 1999, přednáška publikována na webu 11. 2. 2002

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]