Pískové dráhy ve Slezsku

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Pískový vlak ve stanici Szczakowa Północ

Pískové dráhy ve Slezsku tvoří železniční síť, která vznikla především pro železniční dopravu písku z pískových polí do černouhelných dolů v Horním Slezsku.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Síť začala vznikat v 50. letech 20. století s využitím již existujících, ale i nově budovaných průmyslových tratí v oblasti od Rybnika přes katowickou aglomeraci až k Jaworznu. Síť byla budována jako zcela nezávislá na infrastruktuře státních drah Polskie Koleje Państwowe, byly na ní provozovány vlastní lokomotivy i vlastní železniční vozy. V té době celá síť pískových drah patřila pod státní firmu Przedsiębiorstwo Materiałów Podsadzkowych Przemysłu Węglowego (PMP PW), která se dále dělila na jednotlivé pískovny (kopalnie piasku), které kromě těžby písku zajišťovaly i jeho železniční dopravu.

Významná část této sítě byla elektrizována napájecí soustavou 3 kV DC.

V roce 1989 se celá síť skládala z 650 km železničních tratí, na kterých se nacházelo 37 stanic a 80 dalších traťových stanovišť.[1]

Současnost[editovat | editovat zdroj]

V roce 1990 byly jednotlivé pískovny (Kotlarnia, Maczki Bór, Szczakowa, Kuźnica Warężyńska) nejdříve osamostatněny[1] a poté se postupně dostaly do soukromých rukou. Z někdejších těžebních firem se tyto společnosti nyní zabývají většinou zejména železniční dopravou, na základě polské legislativy však musela být železniční infrastruktura vyčleněna do samostatných společností.

V souvislosti s útlumem těžby černého uhlí i písku dochází k postupnému snižování rozsahu této sítě, k zjednokolejňování dvoukolejných úseků. Zároveň probíhá postupná deelektrizace sítě, takže v současnosti (rok 2007) už zbývá pouze několik kilometrů elektrizovaných pískových drah u jediného provozovatele dráhy - firmy PCC Śląskie Linie Kolejowe.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b CHOMA, Rafał; KAZIMIEROWSKI, Piotr. Zarządający śląskimi torami mówią o stanie infrastruktury. Transport i Komunikacja. Leden-únor 2010, roč. VIII, čís. 1/2010, s. 58–59. ISSN 1732-2774.