Píseň o Cidovi

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Píseň o Cidovi
Cantar de mio Cid f. 1r (rep).jpg
Autor anonym
Původní název El Cantar de Mio Cid
Země Kastilské království
Jazyk Old Spanish
Žánry epika
Datum vydání 1200
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Píseň o Cidovi (Cantar de Mío Cid) je španělský hrdinský epos, předávaný ústně, jehož první literární verze se objevuje kolem roku 1140. Jde o nejstarší dochované dílo španělské literatury, jemuž se odborně věnoval kupříkladu španělský hispanista Ramón Menéndez Pidal.

Děj[editovat | editovat zdroj]

Toto středověké dílo nás zavádí do časů Rodriga Díaze z Vívaru, nazývaného Cid, který se nepohodne se svým králem Alfonsem a musí proto odjet ze země, aniž by si s sebou mohl vzít svou rodinu. Cid se v cizině proslaví především svými úspěšnými boji s Maury a dokonce se mu podaří dobýt i proslulou Valencii. Následně posílá králi dary a prosí jej, aby mohla jeho žena a dcery přijet za ním. Král k tomu svoluje. Několik následujících let je ve znamení úspěšných Cidových bojů a čím dál větší radosti krále. V době, kdy jsou Cidovy dcery dostatečně staré, o ně požádají infanti carriónští. Cid jim na přání krále vyhoví a ve Valencii se koná dvojitá velká svatba. Infanti jsou však zrádní muži a neváhají si přivlastňovat činy jiných mužů, aby získali větší slávu. Jejich nenávist vůči Cidovi vzrůstá a jednoho dne požádají, zda by si mohli své manželky odvést na svá panství. Dostávají Cidův věrný souhlas, neváží si však pohostinství svého tchána, pokusí se zradit Cidova významného spojence a nakonec skoro ubíjí jeho dcery k smrti. Ženám se ale podaří přežít. Cid je strašlivě rozezlen a domáhá se spravedlnosti u samotného krále. Don Alfonso rozhodne, že výsledek sporu určí souboj. V bitvě vyhrává Cid a jeho družina, infanti s ostudou odtáhnou na svá panství a již nemohou nikomu škodit. O Cidovy dcery tentokrát požádají španělští princové s tím, že je budou věrně ctít a navždy chránit. Cid ještě vyhraje mnoho bitev a jeho jméno se navždy zapíše do španělských dějin.

Ukázka z díla[editovat | editovat zdroj]

„Co jsem vám udělal infanti, carriónští bratři? Ať žertem nebo vážně, kdy jsem vás slovem zranil? Hned to zde napravím, dá-li sněm dobrozdání. Proč látku mého srdce jste mi tak rozsápali. Dal jsem vám svoje dcery, když jste se domů brali, s velkými poctami a též s bohatstvím značným. Když jste mé dcery nechtěli, vy dva prašiví zrádci, proč jste je nenechali v domovské Valencii. Proč jste … Jestli mi neodpovíte, ať sněm se o tom radí!“

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]