Pánípat
| Pánípat | |
|---|---|
| Poloha | |
| Souřadnice | 29°23′24″ s. š., 76°58′12″ v. d. |
| Nadmořská výška | 219 m n. m. |
| Časové pásmo | UTC+05:30 |
| Stát |  Indie |
| provincie | Haryana |
  Pánípat | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 64 km² |
| Počet obyvatel | 295 970 (2011) |
| Hustota zalidnění | 4 624,5 obyv./km² |
| Správa | |
| Status | město |
| Oficiální web | panipat |
| Telefonní předvolba | +91 180 |
| PSČ | 132103 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pánípat je historické město v indickém státě Harijána (též psáno Hariana či Haryana). Leží 90 km severně od Dillí a 169 km jižně od města Čandígarhu. Tři hlavní bitvy, které se odehrály v blízkosti města v letech 1526, 1556 a 1761, byly zlomovými body v indické historii. Město je v Indii známé jako město tkalců a město textilu. Je také známé jako „cast-off capital“ ("město zahazování"), neboť je také „globálním centrem pro recyklaci textilu“.[1]
Historie
[editovat | editovat zdroj]
Region Pánípat byl vyňat z někdejšího regionu Karnal dne 1. listopadu 1989. Dne 24. července 1991 byl s tímto regionem znovu sloučen. Dne 1. ledna 1992 se stal samostatným regionem. Podle legendy byl Pánípat jedním z pěti měst založených bratry Pánduovci, kteří jsou hlavními postavami eposu Mahábhárata. Historický název města dle této legendy byl ''Pándavaprastha'' (पाण्डवप्रस्थ = sanskrtsky: "Sídlo Pánduovců"). Pánípat byl dějištěm tří velkých bitev indické historie.
První bitva proběhla 21. dubna 1526 mezi Ibrahimem Lódí, afghánským sultánem v Dillí, a turko-mongolským válečníkem Báburem, který později založil Mughalskou říši a stal se jejím prvním císařem a ovládal severní oblast Indie. Báburova armáda porazila Ibrahimovu mnohem silnější armádu, podle historiků měl k dispozici více než jeden "lakh" (sto tisíc) vojáků a ukončil tak afghánskou vládu v Dillí. Tato první bitva o Pánípat tak ukončila vládu dynastie Lódí a znamenala začátek vlády Mughalů v Indii.
Druhá bitva proběhla 5. listopadu 1556 mezi silami Akbara Velikého, třetího mughalského císaře a Hémčandrou Vikramáditjou, posledním hinduistickým vladařem Dillí.[2][3] Hémačandra porazil Akbarovu armádu a prohlásil se za nezávislého vládce po korunovaci konané 7. října 1556 v Dillí. Měl silnou armádu a zpočátku jeho síly vyhrávaly, ale během této bitvy byl zasažen šípem do oka a upadl do bezvědomí. Když ho jeho vojáci neviděli sedět na jeho slonovi, zděsili se a rozutekli se. Hémačandru v bezvědomí odnesli do Akbarova tábora, kde mu Bairam Chán sťal hlavu.[4] Jeho hlava byla poslána do Kábulu, aby tam byla pověšena a jeho bezhlavé tělo bylo vystaveno v Dillí. Na místě jeho mučednické smrti stojí nyní v Pánípatu svatyně.
Třetí bitva se odehrála 14. ledna 1761 mezi Maráthskou říší a afghánskými a balúčskými útočníky. Maráthskou armádu vedl Sadášivráo Bháú a Afghánce Ahmad Šáh Durrání. Třetí bitva u Pánípatu se označuje jako bitva s největším počtem obětí zabitých během jednoho dne. Výsledkem bitvy bylo posílení Britské východoindické společnosti, a zavedení britských pravidel v severní Indii, protože většina severních a severozápadních indických knížecích států byla neustálými válkami oslabena.[5]
Památník Hémačandrův Samádhisthal
[editovat | editovat zdroj]Zraněného Hémačandru zajal Šáh Kulí Chán ve druhé bitvě u Pánípatu a odnesl jej do tábora Mughalů.[6] Podle Badajúního[4] Bairam Chán požádal Akbara, aby Hémačandru sťal, aby mohl získat titul ghází (arabsky: غازى), titul používaný také několika osmanskými sultány). Akbar odpověděl: „Už je mrtvý, kdyby měl sílu bojovat, zabil bych ho.“ Po Akbarově odmítnutí bylo Hémačandrovi upřeno pohřbení podle mughalské tradice a tělo bylo bez okolků sťato Bairam Chánem. Hémačandrova hlava byla poslána do Kábulu, kde byla zavěšena před Dillískou bránou (Dillí Darwáza), zatímco jeho tělo bylo pověšeno na šibenici před pevností Purána kilá (Stará pevnost) v Dillí, aby děsilo jeho příznivce, kterými byli hlavně jeho poddaní, jak muslimové, tak hinduisté.[7]
Hrob Ibráhíma Lódiho
[editovat | editovat zdroj]Jeden z umírajících, Faríd Chán Šér Šáh, litoval že mu nebylo dopřáno splnit svou povinnost a postavit hrob padlému panovníkovi Ibráhímu Lódimu. Mnohem později, v roce 1866, Britové při stavbě silnice Grand Trunk Road přemístili jeho hrob a na hrobku umístili nápis zdůrazňujícím smrt Ibráhíma Lódího v bitvě o Pánípat.[8][9][10]
Kabulí Bágh
[editovat | editovat zdroj]Zahradu Kábulí Bágh spolu s mešitou vybudoval Bábur po první bitvě u Pánípatu na památku svého vítězství nad Ibráhímem Lódím. O několik let později, když Humayun porazil Šáha Suriho poblíž Pánípatu, postavil zděnou budovu, nazval ji „Chabutra“ Fateh Mubarak, nesla nápis 934 Hidžra (1557 n. l.). Tyto budovy a zahrada stále existují v zahradě Kabulí Bágh, pojmenované po Báburově manželce – Mussammat Kábulí.
Kálá amb
[editovat | editovat zdroj]Podle tradice bylo místo ležící 8 km od Pánípatu a 42 km od Karnalu, kde Sadášivráo Bháú během třetí bitvy o Pánípat (1761) velel svým maráthským vojákům, označeno černým mangovým stromem (Kálá amb), který se nedochoval. Pojmenován byl pravděpodobně podle tmavé barvy listů. Na místě byl postaven památník obklopený železným plotem. O památník pečuje společnost, které předsedá guvernér Harijány.
Pánípatský syndrom
[editovat | editovat zdroj]Pojem „Pánípatský syndrom“ vstoupil do vojenského slovníku jako označení nedostatečného strategického myšlení, malé připravenosti a nerozhodného postupu indických vůdců, což umožnilo invazní armádě vstoupit poměrně snadno na jejich území. Dokládá to fakt, že ve třech bitvách, které zde proběhly, byly bránící se armády pokaždé rozhodně poraženy. Pojem "„Pánípatský syndrom" razil Džasdžít Singh, indický důstojník, spisovatel, vojenský stratég a komodor indického letectva.[11][12][13][14]
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Panipat na anglické Wikipedii.
- ↑ Panipat, the global centre for recycling textiles, is fading. The Economist. 7 September 2017. Dostupné online.
- ↑ The Mughal Empire. Redakce Richards John F.. 7th. vyd. [s.l.]: Cambridge University Press, 1995. (The New Cambridge History of India). Dostupné online. ISBN 9780521566032. S. 13.
- ↑ KOLFF, Dirk H. A. Naukar, Rajput, and Sepoy: The Ethnohistory of the Military Labour Market of Hindustan, 1450-1850. [s.l.]: Cambridge University Press, 2002. Dostupné online. ISBN 9780521523059. S. 163.
- ↑ a b Abdul Quadir Badayuni, Muntkhib-ul-Tawarikh, Volume 1, page 6
- ↑ The third battle of Panipat
- ↑ CHANDRA, Satish. Medieval India: From Sultanate To The Mughals: Part I: Delhi Sultanate (1206-1526). [s.l.]: Har-Anand Publications, 2004. Dostupné online. ISBN 9788124110669. S. 91–93.
- ↑ George Bruce Malleson. Akbar and the rise of the Mughal Empire. [s.l.]: Genesis Publishing Pvt. Ltd., 2001. Dostupné online. ISBN 9788177551785. S. 71.
- ↑ Tomb of Ibrahim Lodi [online]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 14 May 2008.
- ↑ Ibrahim Lodhi's Tomb in Panipat India [online]. Dostupné online.
- ↑ The tale of the missing Lodi tomb Archivováno 14. 3. 2010 na Wayback Machine. The Hindu, 4 Jul 2005.
- ↑ http://www.dnaindia.com/lifestyle/books-and-more-the-indian-army-and-the-panipat-syndrome-1157996
- ↑ Raja Mandala: Breaking the Panipat syndrome [online]. 4 October 2016. Dostupné online.
- ↑ Why India suffers from the Panipat Syndrome [online]. Dostupné online.
- ↑ http://www.indiandefencereview.com/spotlights/indian-defence-philosophy-a-no-win-concept/
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Pánipát na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Pánípat v 11. vydání Encyclopædia Britannica ve Wikizdrojích
