Oxid kobaltnato-kobaltitý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Oxid kobaltnato-kobaltitý
[[Soubor:Cobalt(II,III)-oxide-unit-cell-2006-CM-perspective-3D-balls.pngOxid kobaltnato-kobaltičitý.PNG | 280px | ]]
Obecné
Systematický název Oxid kobaltnato-kobaltitý
Anglický název Cobalt(II,III) oxide
Německý název Cobalt(II,III)-oxid
Funkční vzorec CoO•Co2O3
Sumární vzorec Co3O4
Vzhled černý prášek
Vlastnosti
Molární hmotnost 240,797 g/mol
Teplota rozkladu 900 °C (na CoO)
Hustota 6,05 g/cm3
Rozpustnost ve vodě nerozpustný
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
kyseliny
hydroxidy
Měrná magnetická susceptibilita 386,2·10-6 cm3g-1
Krystalová struktura krychlová plošně centrovaná
Hrana krystalové mřížky a = 807 pm
Standardní slučovací entalpie ΔHf° -892 kJ/mol
Standardní molární entropie S° 103 JK-1;mol-1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° -774 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp 0,513 JK-1g-1
Zdraví škodlivý
Zdraví škodlivý (Xn)
R-věty R40, R41, R42, R43
S-věty S36/37
NFPA 704
NFPA 704.svg
 
 
 
 
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky
SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Oxid kobaltnato-kobaltitý (chemický vzorec Co3O4) je jedním ze tří oxidů kobaltu. Jedná se o směsný oxid, který ve své struktuře obsahuje jednotky oxidu kobaltnatého CoO a oxidu kobaltitého Co2O3. Občas je možno vidět nesprávný zápis CoIICoIII2O4, který svádí k názvu dikobaltitan kobaltnatý, ale ze struktury jasně vyplývá, že se jedná o směsný oxid a nikoliv o kobaltitan, jehož vzorec lze rozepsat do podoby CoO•Co2O3. Jedná se o černou, antiferromagnetickou práškovitou látku, nerozpustnou ve vodě. Oxid lze připravit zahřátím oxidu kobaltnatého na teplotu nad 1 000 °C v atmosféře kyslíku. Rozklad oxidu kobaltnato-kobaltitého lze provést jeho zařátím na teplotu 900 °C, kdy dojde k jeho rozkladu na oxid kobaltnatý. Jedná se tedy o zvratnou reakci, kterou dokumentuje následující rovnice:

2 Co3O4 ⇔ 6 CoO + O2

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Cobalt(II,III) oxide na anglické Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.