Oultrejordain
| Zajordánské panství Seigneurie d'Outre-Jourdain
| |||||||
Geografie
| |||||||
| Obyvatelstvo | |||||||
| Státní útvar | |||||||
| Státní útvary a území | |||||||
| |||||||
Oultrejourdain, česky Zajordánsko (také Transjordánsko), je archaický frankofónní název pro území na východ od řeky Jordán. Nachází se jihovýchodně přes Negevskou poušť až k Akabskému zálivu. Na severu a východě nejsou, až na Mrtvé moře, žádné přirozené hranice. Na východě vedlo množství karavanních tras, kudy zboží putovalo z Egypta a Arábie do Sýrie a muslimští poutníci do Mekky. Název vznikl ve 12. století, kdy do oblasti pronikli franští křižáci a vybudovali zde Zajordánské panství (francouzsky Seigneurie d'Outre-Jourdain), které patřilo pod Jeruzalémské království. Dnes je panství známé i díky tomu, že zde po nějakou dobu vládl nechvalně proslulý křižák Renaud de Châtillon.
Dějiny
[editovat | editovat zdroj]Starověk a středověk
[editovat | editovat zdroj]Ve starověku se toto území nazývalo Edom a Moáb. V dobách před první křížovou výpravou oblast Zajordánska ovládal Fátimovský chalífát s centrem v Egyptě, avšak egyptská přítomnost zde byla spíše symbolická, pokud nějaká.
Místní nomádské kmeny se snažily rychle uzavřít s Evropany mír a držet s nimi dobré vztahy. I za křižáků bylo v této oblasti velmi málo křesťanské populace. Oblast byla osídlena hlavně ší'itskými beduínskými kmeny, které se živily chovem velbloudů. Mnoho syrských jakobitů z oblasti na pozvání jeruzalémských králů odešlo z oblasti do Jeruzaléma, kde znovu osídlili vyvražděné židovské čtvrti. Ostatní křesťané, kteří žili v oblasti, vedli kočovný nebo polokočovný způsob života a západní křižáci jim příliš nedůvěřovali.
Křižácké panství
[editovat | editovat zdroj]
Název Oultrejourdain pochází z dob, kdy se franští křižáci zmocnili Palestiny a založili Jeruzalémské království, nedlouho poté se král Balduin I. zmocnil i Zajordánska, kde nechal vybudovat hrady Krak de Montréal, Krak de Moab v Keraku a zřídit vazalské Zajordánské panství. Křižáci také ovládali oblast kolem Petry, kde zřídili arcibiskupství podřízení latinskému patriarchátu v Jeruzalémě. Nejznámější část dějin křižáckého panství je ta, kdy ho ovládal nelítostný křižák Renaud ze Châtillonu. Ten dal dohromady několik lodí a vyrazil na Rudé moře a do Akabského zálivu, kde se uchyloval k pirátství vůči tamním přístavům muslimů. Renaud se chystal zaútočit také na Mekku a Medínu, svatá města islámu. Proto roku 1187 panství dobyl sultán Saladin. Později také Renauda bez lítosti vlastnoručně popravil stětím po bitvě u Hattínu.
Seznam zajordánskách pánů a baronů
[editovat | editovat zdroj]- Romain du Puy (1118–1126)
- Payen le Bouteiller (1126–1147)
- Maurice de Montréal (1147–1161)
- Philippe de Milly (1161–1168)
- Étiennette de Milly (1168–1188)
- Homfroi III. z Toronu (1168-1173), první manžel Étiennette
- Miles de Plancy (1173–1174), druhý manžel Étiennette
- Renaud de Châtillon (1176–1187; antiochijský kníže 1153–1163), třetí manžel
- Homfroi IV. z Toronu (1187–1197)
- Alice Arménská (zřejmě 1197–1199)
- znaky dynastií pánů Zajordánska:
Du Puy
Milly
Saint-Omer (páni z Toronu)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Oultrejordain na anglické Wikipedii.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- John L. La Monte, Feudal Monarchy in the Latin Kingdom of Jerusalem, 1100-1291. The Medieval Academy of America, 1932.
- Jonathan Riley-Smith, The Feudal Nobility and the Kingdom of Jerusalem, 1174-1277. The Macmillan Press, 1973.
- RUNCIMAN, Steven. A history of the crusades. Vol. 2, The Kingdom of Jerusalem and the Frankish East : 1100-1187. London: Penguin Books, 1990. 536 s. ISBN 0-14-013704-1. (anglicky)
- Steven Tibble, Monarchy and Lordships in the Latin Kingdom of Jerusalem, 1099-1291. Clarendon Press, 1989.