Ouhorlík východní

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxOuhorlík východní
alternativní popis obrázku chybí
Ouhorlík východní
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řáddlouhokřídlí (Charadriiformes)
Čeleďouhorlíkovití (Glareolidae)
Rodouhorlík (Glareola)
Binomické jméno
Glareola maldivarum
Forster, 1795
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ouhorlík východní (Glareola maldivarum) je bahňák z čeledi ouhorlíkovití (Glareolidae), který hnízdí v jižní, východní a jihovýchodní Asii a na zimu táhne především do Austrálie.

Systematika[editovat | editovat zdroj]

Druh popsal německý přírodovědec Johann Reinhold Forster v roce 1795. Ouhorlík východní se řadí do ouhorlík (Glareola) a čeledi ouhorlíkovití. Netvoří žádné poddruhy.[2] Druhové jméno maldivarum pochází z nové latiny a znamená „maledivský“.[3] Druh byl původně považován za poddruh ouhorlíka stepního (Glareola pratincola), kterému je velmi podobný.[4]

Rozšíření a populace[editovat | editovat zdroj]

Dospělec v prostém šatu

Ouhorlík východní hnízdí v jižní, východní a jihovýchodní Asii od severních částí Indického subkontinentu (Bangladéš) přes Myanmar, Thajsko a Vietnam až po východní Čínu a Mongolsko a na sever až po jižní Sibiř. Okraje hnízdního areálu zasahují na Šrí Lanku, na Maledivy a Filipíny a do jižního Japonska.[4] Na zimu táhne především do Austrálie, menší část populace však zimuje i v řadě dalších zemí jako je Indonésie, Jižní Korea nebo východní Čína.[5][6] Zatoulaní jedinci byli pozorováni na Novém Zélandu, Blízkém východě (Kypr, Egypt, Izrael), Spojených státech amerických i ve Spojeném království.[7]

Mezinárodní svaz ochrany přírody v roce 2016 odhadoval celkovou populaci ouhorlíků východních na 2,9–3 miliony jedinců.[7] Valná většina této populace zimuje v Austrálii, kde bylo v roce 2004 na jediné lokalitě podél pláže 80 Mile Beach napočítáno 2,88 milionu ptáků.[8] Populační trend druhu je neznámý, avšak předpokládá se postupný pokles následkem mizení a degradace přirozených stanovišť a patrně částečně i lovem.[7]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Jedná se o poměrně malého ptáka dosahující délky 23–24 cm. Křídlo měří 17–20 cm, zobák 12–15 mm, běhák 30–37 mm, ocas 71–85 mm.[6] Tělo působí jemnými, decentními rysy připomínající rybáka. Svrchní část těla je jednolité hnědé barvy s nádechem popelavé, kostřec je bílý. Spodní části těla jsou světle hnědé až skoro broskvové barvy. Letky a ocas jsou leskle černé. Uzdičky jsou černé a od očí směrem dolů ke krku se táhne černý proužek, který připomíná černý náhrdelník zavěšený za oči. Brada a hrdlo jsou tělové barvy. Podocasní krovky jsou bílé s černým zakončením. Krátký zobák je černý, u kořene červený. Oči jsou hnědé, nohy šedé. Opeření juvenilních jedinců je povětšinou hnědé a zobák po celé délce černý.[5]

Biologie[editovat | editovat zdroj]

Hlasový projev ouhorlíka východního

Habitat druhu tvoří mokřady a travnaté plochy.[5] Vydává ostré kjik, čik-čik nebo čet, někdy také hlasité čerr nebo stoupavé tróét.[6] Živí se hlavně hmyzem jako jsou vážky, cikády, brouci, můry, mravenci, termiti, sarančata, mouchy, včely a vosy. Většinu potravy sbírá v letu ve výškách do 300 m nad zemí, občas i přímo na zemi. V letu loví často v hejnech; tato hejna často využívají termálních stoupavých větrů (např. během požárů nebo při okraji tropických cyklón), ve kterých se často nachází velké množství hmyzu vyneseného do výše termálními proudy.[4] Hejna lovících ouhorlíků mohou být i poměrně početná, občas i o 25 000 jedincích.[9]

Hnízdění[editovat | editovat zdroj]

Hnízdí v koloniích. Ke snášení vajec dochází od dubna do června. Hnízdo představuje mělký důlek přímo na zemi, občas např. v uschlé stopě po kopytu. Samice většinou klade 2–3 vejce. Inkubace patrně trvá 17–19 dní, prekociální mláďata opouští hnízdo ve věku 2–3 dní. Vzhledem k hnízdění na zemi jsou ptáčata na hnízdištích silně náchylná k predaci.[4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. Sandpipers, snipes, Crab-plover, coursers [online]. IOC World Bird List v12.1 [cit. 2022-11-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. JOBLING, James A. The Helm Dictionary of Scientific Bird Names. London: Christopher Helm, 2010. ISBN 978-1-4081-2501-4. S. 239. 
  4. a b c d Glareola maldivarum — Oriental Pratincole [online]. Australian Government - Department of Climate Change, Energy, the Environment and Water - Species Profile and Threats Database [cit. 2022-11-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b c BRAZIL, Mark. Field guide to the birds of East Asia : Eastern China, Taiwan, Korea, Japan and Eastern Russia. London: Christopher Helm, 2009. ISBN 978-0-7136-7040-0. S. 198. (anglicky) 
  6. a b c HAYMAN, Peter; MERCHANT, John; PRATER, Tony. Shorebirds: an identification guide to the waders of the world. London: Croom Helm, 2011. ISBN 978-0-7136-3509-6. S. 255. (anglicky) 
  7. a b c Glareola maldivarum [online]. The IUCN Red List of Threatened Species 2016: e.T22694132A93440161, 2016 [cit. 2021-11-20]. Dostupné online. DOI https://dx.doi.org/10.2305/IUCN.UK.2016-3.RLTS.T22694132A93440161.en. (anglicky) 
  8. SITTERS, Humphrey, et al. Extraordinary Numbers of Oriental Pratincoles in Nw Australia | Searchable Ornithological Research Archive. Wader Study Group Bulletin [online]. 2004 [cit. 2022-11-23]. Roč. 103. Dostupné online. 
  9. MELVILLE, D. S. Oriental pratincole [online]. New Zealand Birds Online, 2013, rev. 2017 [cit. 2022-11-23]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BRAZIL, Mark. Field guide to the birds of East Asia: Eastern China, Taiwan, Korea, Japan and Eastern Russia. London: Christopher Helm, 2009. ISBN 978-0-7136-7040-0. (anglicky) 
  • HAYMAN, Peter; MERCHANT, John; PRATER, Tony. Shorebirds: an identification guide to the waders of the world. London: Croom Helm, 2011. ISBN 978-0-7136-3509-6. (anglicky) 
  • HIGGINS, P. J.; DAVIES, S.J.J.F, 1996. Handbook of Australian, New Zealand & Antarctic Birds: Volume 3, Snipe to pigeons. Svazek 3. Melbourne: Oxford University Press. Dostupné online. ISBN 978-0195530704. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]