Ottorino Respighi

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ottorino Respighi
Respighi 1934.jpg
Rodné jméno Ottorino Respighi
Narození 9. července 1879
Bologna
Úmrtí 18. dubna 1936 (ve věku 56 let)
Řím
Povolání hudební skladatel, dirigent, muzikolog, hudební pedagog, vysokoškolský učitel, viola a Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ1554167
Manžel(ka) Elsa Respighi
Významná díla Římské fontány
Marie Viktorie
Římské slavnosti
Webová stránka www.ottorinorespighi.it
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ottorino Respighi (9. července 1879 Bologna18. dubna 1936 Řím) byl italský skladatel a muzikolog, představitel hudebního neoklasicismu. Mezi jeho nejznámější díla patří cyklus symfonických básní nazývaný Římská trilogie a tři orchestrální suity souhrnně nazvané Staré zpěvy a tance.

Život[editovat | editovat zdroj]

Respigiho otec, hudební učitel, naučil svého syna hře na housle a klavír. Ottorino pokračoval ve studiu hry na housle u Frederica Sarti na hudebním lyceu v Bologni. Také studoval skladbu u Guseppa Martuciho a hudebního historika Luigi Torchiho. V Petrohradě působil jako první houslista operního orchestru a tamtéž krátce studoval skladbu u Nikolaje Rimského-Korsakova. Kompoziční zkušenosti získané v Rusku výrazně ovlivnily jeho tvorbu. V Berlíně studoval hru na housle a skladbu u Maxe Brucha a podnikl několik cest do New Yorku. V pozdějších letech se stal profesorem skladby na Konzervatoři svaté Cecílie v Římě, kde působil až do své smrti, a na krátkou dobu se stal i jejím ředitelem (1924 - 1926).

Respighi byl také muzikolog hluboce oddaný studiu italské hudby 16.17. století a zasloužil se o publikování a provedení skladeb Claudia Monteverdiho (transkripci Orfea provedl v milánské La Scale v roce 1935), Antonia Vivaldiho a kantátu Didone Benedetta Marcella. Ve svých skladbách kombinuje hudební romantismus 19. století s předklasickými hudebními formami renesance a baroka. Pro svoje zaměření na starou hudbu je považován za typického představitele neoklasicismu, přesněji neorenesance a neobaroka. Transkriboval také gregoriánský chorál.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Mezi nejznámější skladby patří tři symfonické básně souhrnně zvané Římská trilogie, které se řadí mezi klasický orchestrální repertoár.

  • Pini di Roma (Římské pínie, 1923–24)
  • Fontane di Roma (Římské fontány, 1914–16)
  • Feste Romane (Římské slavnosti, 1929)

Cyklus tří suit nazvaný Staré zpěvy a tance vznikaly v letech 19171932 je brilantní ukázkou orchestrální transkripce renesančních a raně barokních hudebních motivů původně psaných pro loutnu. V roce 1927 provedl skladatel cyklus pod názvem Gli Ucelli (Ptáci), založený na barokních skladbách imitujících ptačí zpěv. V témže roce složil hold svému krajanovi malíři Sandru Botticellimu skladbou pro komorní orchestr Trittico Botticelliano (Botticelliho triptych) v němž hudební formou ztvárňuje malířovy obrazy. Concerto Gregoriano (1921), Vetrate di chiesa (Chrámová okna, 1927) a Metamorphoseon modi XII (1930) jsou příkladem znovuoživení harmonických struktur církevní tóniny.

Jeho operní tvorba nedosáhla takového věhlasu jako orchestrální hudba, ačkoliv to byla právě opera Semiramis , kterou si zasloužil uznání u italského publika.

Respigiho žačka a později manželka Elsa Olivieri-Sangiacomo Respighi (18941996), pěvkyně a skladatelka, uvedla na jeviště baletní podobu Starých zpěvů a tanců.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]