Otto Gross

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Otto Gross
Otto Gross.jpg
Narození 17. března 1877
Gniebing-Weißenbach
Úmrtí 13. února 1920 (ve věku 42 let)
Berlín
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Otto Gross, celým jménem Otto Hans Adolf Gross (17. března 1877, Gniebing-Weißenbach13. února 1920, Berlín), byl rakouský lékař, psychiatr a psychoanalytik.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Byl synem Hanse Gustava Adolfa Grosse, jednoho ze zakladatelů kriminologie. Gross vystudoval lékařství ve Štýrském Hradci, časem se specializoval na oblast psychiatrie, stal se asistentem Emila Kraepelina v Mnichově. Jeho kariéru mu však komplikovala jeho toxikomanie a blízkost k anarchistickému hnutí (byl přítelem např. Ericha Mühsama). Roku 1904 se setkal se Sigmundem Freudem a nadchl se pro psychoanalýzu, roku 1908 se seznámil i s Carlem Gustavem Jungem (během jedné ze svých hospitalizací na klinice v Burghölzli, kde se pokoušel léčit ze své závislosti). Jeho velmi autoritativní otec ho nechal roku 1913 hospitalizovat i proti jeho vůli, zejména pro jeho anarchistické a revoluční aktivity. Vzniklo hnutí levicových intelektuálů bojujících o jeho propuštění. K němu skutečně došlo, nicméně propuštění vedlo k tomu, že musel narukovat na frontu 1. světové války. Po válce se zapojil do budování utopické komuny v Asconě.

Gross byl spolu s Wilhelmem Reichem představitelem "revolučního" proudu v psychoanalýze, který žádal sexuální revoluci a "osvobození libida". (v 60. letech na ně navázal Herbert Marcuse). Freud Grossovy názory odmítl, mimo jiné i pro jeho blízkost k Jungovi (toho ovlivnil v teorii extroverze a introverze) a Gross nadlouho upadl v zapomnění, přihlásili se k němu až představitelé kontrakultury 60. let (zejména pro jeho experimenty s drogami a hlásání volné lásky). Ovlivněn byl i feminismem, filozofy Maxem Stirnerem a Friedrichem Nietzschem a také novopohanstvím, zejména učením Johanna Jakoba Bachofena. Otto Gross se stal jedním z hrdinů filmu Davida Cronenberga Nebezpečná metoda, ztvárnil ho zde Vincent Cassel.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Hanania Alain Amar: Otto Gross et Wilhelm Reich: essai contre la castration de la pensée, Paris, l'Harmattan 2008.