Osm statečných

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Osm statečných
Původní název Eight Below a 南極物語
Země Spojené státy americké
Jazyk angličtina
Délka 120 min
Žánr dobrodružný film
Předloha Antarctica
Scénář David DiGilio
Režie Frank Marshall
Obsazení a filmový štáb
Hlavní role Paul Walker
Jason Biggs
Bruce Greenwood
Moon Bloodgood
Gerard Plunkett
… více na Wikidatech
Produkce David Hoberman
Patrick Crowley
Hudba Mark Isham
Kamera Don Burgess
Střih Christopher Rouse
Výroba a distribuce
Premiéra 17. února 2006 (Spojené státy americké)
Studia Walt Disney Pictures
Spyglass Entertainment
Mandeville Films
Distribuce Walt Disney Studios Motion Pictures
Osm statečných na ČSFD IMDb
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Osm statečných, v anglickém originálu Eight Below, je americký film Franka Marshalla z roku 2006.

Děj[editovat | editovat zdroj]

Film ukazuje příběh 8 tažných psů (6 sibiřských husky – Maya, Starý Jack, Shorty, Max, Dewey, Thruman a 2 malamutech – Shadow a Buck), kteří museli zůstat na Antarktidě úplně sami. Jejich majitel, Jerry, který je velmi miloval, musel odejít, protože začínala zima. Navíc dostal kvůli dlouhému pobytu omrzliny. Letadlo, které mělo všechny ze stanice McMurdo evakuovat, bylo přetížené kvůli výbavě výzkumníka, který přišel hledat na Antarktidu meteorit z Marsu. Proto museli psi zůstat v krutých místních podmínkách. Film zachycuje život psů o samotě i Jerryho stesk po nich. Vyčítá si, že právě on může za to, že tam psy museli nechat. Nakonec se mu podaří na antarktickou základnu dostat a psy najít. Dewey a Starý Jack zahynuli a Maya je zraněná, ale ostatní jsou na tom dobře.

Pozadí příběhu[editovat | editovat zdroj]

Příběh byl sepsán podle skutečné události z roku 1958, ve skutečnosti se ale odehrál se sachalinskými husky. Japonská expedice musela opustit 15 psů a když se po roce vrátila dva psi (bratři Jiro a Taro) byly stále naživu. Dalších sedm bylo stále uvázáno a mrtvých a pět bylo pohřešováno a jeden zemřel přímo před polární stanicí Showa Station. Taro se vrátil do Sappora v Japonsku a žil na Universitě Hokkaidó až do své smrti v roce 1970. Po smrti byl vycpán a vystaven v universitním museu. Jiro zemřel v Antarktidě roku 1960 z přirozených příčin.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]