Osm statečných

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Osm statečných
Původní název Eight Below a 南極物語
Země Spojené státy americké
Jazyk angličtina
Délka 120 min
Žánr dobrodružný film
Předloha Antarctica
Scénář David DiGilio
Režie Frank Marshall
Obsazení a filmový štáb
Hlavní role Paul Walker
Jason Biggs
Bruce Greenwood
Moon Bloodgood
Gerard Plunkett
… více na Wikidatech
Produkce David Hoberman
Patrick Crowley
Hudba Mark Isham
Kamera Don Burgess
Střih Christopher Rouse
Výroba a distribuce
Premiéra 17. února 2006 (Spojené státy americké)
23. března 2006 (Německo)
Studia Walt Disney Pictures
Spyglass Entertainment
Mandeville Films
Distribuce Walt Disney Studios Motion Pictures
Osm statečných na ČSFD IMDb
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Osm statečných, v anglickém originálu Eight Below, je film USA natočený Frankem Marshallem v roce 2006.

Děj[editovat | editovat zdroj]

Film popisuje příběh 8 tažných psů (6 sibiřských husky – Maya, Starý Jack, Shorty, Max, Dewey, Thruman a 2 malamutech – Shadow a Buck), kteří museli sami zůstat a přežít na Antarktidě. Jejich majitel, Jerry, který je velmi miloval, musel ze základny odejít, protože se rozpoutala velká bouře a veškerý personál byl odvolán. Letadlo, které mělo všechny ze stanice McMurdo evakuovat, bylo přetížené kvůli výbavě výzkumníka, který přišel hledat na Antarktidu meteorit z Marsu. Proto museli psi zůstat v krutých místních podmínkách. Film zachycuje život psů o samotě i Jerryho stesk po nich. Vyčítá si, že právě on může za to, že tam psy museli nechat. Nakonec se mu podaří na antarktickou základnu dostat a je překvapen, když zjistí, že krom Starého Jacka se všichni psi dostali ze řetězů a utekli. Nachází i Mayu, která je zraněná, a objeví i zbytek skupiny, kde chybí jen Dewey, který také zemřel.

Pozadí příběhu[editovat | editovat zdroj]

Příběh byl sepsán podle skutečné události z roku 1958, ve skutečnosti se ale odehrál se sachalinskými husky. Japonská expedice musela opustit 15 psů a když se po roce vrátila, dva psi (bratři Jiro a Taro) byli stále naživu. Dalších sedm bylo stále uvázáno a mrtvých a pět bylo pohřešováno a jeden zemřel přímo před polární stanicí Showa Station. Taro se vrátil do Sappora v Japonsku a žil na Universitě Hokkaidó až do své smrti v roce 1970. Po smrti byl vycpán a vystaven v universitním museu. Jiro zemřel v Antarktidě roku 1960 z přirozených příčin.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]