Osinák africký
Osinák africký | |
---|---|
Osinák africký v Zoo Praha | |
Stupeň ohrožení podle IUCN | |
málo dotčený[1] | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | strunatci (Chordata) |
Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
Třída | savci (Mammalia) |
Řád | hlodavci (Rodentia) |
Podřád | dikobrazočelistní (Histricognathi) |
Čeleď | dikobrazovití (Hystricidae) |
Rod | osinák Atherurus |
Binomické jméno | |
Atherurus africanus (Gray, 1842) | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Osinák africký (Atherurus africanus) je africký hlodavec z čeledi dikobrazovitých. Jeho domovem je široký pás tropické Afriky od Guineje na západním pobřeží až po Keňu na východě. Přestože ho domorodci loví pro potravu, je díky svému rozšíření považován Mezinárodním svazem ochrany přírody (IUCN) za málo dotčený druh.[2]
Popis
[editovat | editovat zdroj]Osinák má protáhlé štíhlé tělo s krátkýma nohama a bez ocasu dorůstá délky 40–50 cm. Dospělý jedinec váží asi 3 kg. Na rozdíl od ostatních dikobrazovitých má menší a lehčí ostny, které mu vyrůstají jen na zadní části hřbetu. Zbytek těla pokrývají krátké ploché štětiny.[3] Ocas je dlouhý a šupinatý a je zakončen štětkou tuhých chlupů, které mohou, když jimi zvíře potřásá, vydávat šustivý zvuk.[4]
Rozšíření
[editovat | editovat zdroj]Osinák africký žije v oblasti tropického deštného lesa na území Beninu Kamerunu, obou konžských republik, Rovníkové Guineje, Gabonu, Gambie, Ghany, Pobřeží slonoviny, Keni, Libérie, Sierry Leone, Jižního Súdánu, Toga a Ugandy, až do výšek 3000 m n. m.[2]
Způsob života
[editovat | editovat zdroj]Osináci obývají obvykle výše položené lesy, kde žijí v malých rodinných seskupeních, jež tvoří rodičovský pár a mláďata, celkem asi osm jedinců. O zdroje potravy se může dělit i několik takových rodin. Zaútočí-li na osináka afrického dravec, naježí ostny, takže vypadá, že je dvakrát větší, začne potřásat ocasem, aby chlupy na jeho konci šustily, a dupe nohama. Stejně jako ostatní dikobrazovití se natočí k útočníkovi zády a pokouší se ho zranit svými bodlinami.[5] Je-li třeba, uchylují se osináci před nebezpečím na stromy, neboť dovedou obratně šplhat a skákat.[3]
Tito hlodavci jsou noční tvorové, kteří přes den spí v norách či ve skalních rozsedlinách. Jsou to býložravci, kteří se živí převážně spadanými listy, květy a plody. V případě nutnosti nepohrdnou ani kořínky. Nacházejí-li se políčka kukuřice, manioku či banánovníků blízko lesa, mohou škodit na úrodě.
Rozmnožování
[editovat | editovat zdroj]Samec a samice vytvoří v době říje pár. Samice je březí déle než samice ostatních hlodavců – asi 100–110 dní – a rodí 1–4 dobře vyvinutá mláďata,[3] která dospívají asi po 2 letech.
Užití
[editovat | editovat zdroj]Domorodci loví osináky ve značném množství jako potravu.[4]
Chov v zoo
[editovat | editovat zdroj]Osinák africký byl na konci roku 2017 v Česku chován v šesti zoologických zahradách[6]. V roce 2018 se stala chovatelem také Zoo Olomouc.[7] Na počátku roku 2020 tak byl chován v sedmi zoo.[8]
Na Slovensku tento druh chová od roku 2018 Zoo Bojnice.[7][8] V celé Evropě byl v roce 2018 chován v necelé dvacítce zařízení[9], na počátku roku 2020 ve 20 zoo[8], takže české zoo zaujímají významné postavení, když tvoří přibližně třetinu všech veřejných chovatelů.
Chov v Zoo Praha
[editovat | editovat zdroj]Historie chovu v Zoo Praha se začala psát v roce 2007.[10][9] Na počátku i konci roku 2018 byl chován pár.[7][11]
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku African brush-tailed porcupine na anglické Wikipedii.
- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02].
- ↑ a b www.iucnredlist.org. www.iucnredlist.org [online]. [cit. 2016-11-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-11-21.
- ↑ a b c www.zoopraha.cz
- ↑ a b JORI, F.; LOPEZ-BÉJAR, M.; HOUBEN, P. The biology and use of the African brush-tailed porcupine (Atherurus africanus, Gray, 1842) as a food animal. A review.. Biodiversity and Conservation. 1998, s. 1417–26. Dostupné online. DOI 10.1023/A:1008853113835.
- ↑ Jonathan Kingdon; DAVID HAPPOLD; THOMAS BUTYNSKI; MICHAEL HOFFMANN; MEREDITH HAPPOLD; JAN KALINA. Mammals of Africa. [s.l.]: A&C Black, 2013. Dostupné online. ISBN 978-1-4081-8996-2. S. 672–673.
- ↑ Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2017
- ↑ a b c Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2018
- ↑ a b c www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2020-02-14]. Dostupné online.
- ↑ a b www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2018-04-10]. Dostupné online.
- ↑ Akce v Zoo Praha. Zoo Praha [online]. [cit. 2018-04-10]. Dostupné online.
- ↑ Zoo Praha – přehledy chovaných druhů, 2018
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu osinák africký na Wikimedia Commons
- Osinák africký v Lexikonu zvířat Zoo Praha