Orjachovo
| Orjachovo Оряхово | |
|---|---|
 | |
 znak | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 43°44′20″ s. š., 23°57′40″ v. d. |
| Nadmořská výška | 173 m n. m. |
| Stát |  Bulharsko |
| Oblast | Vracká |
| Obština | Orjachovo |
  Orjachovo | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 50,8 km² |
| Počet obyvatel | 5 502 (2020[1]) |
| Hustota zalidnění | 108,3 obyv./km² |
| Etnické složení | Bulhaři |
| Náboženské složení | pravoslaví |
| Správa | |
| Oficiální web | oriahovo |
| Telefonní předvolba | 09171 |
| PSČ | 3300 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Orjachovo (bulharsky Оряхово)[p 1] je město ležící v severozápadním Bulharsku, v Dolnodunajské nížině, v pahorkatině u Dunaje. Město je správním střediskem stejnojmenné obštiny a má přibližně 4 700[2] obyvatel.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Území je osídleno od neolitu, jak dokládají archeologické nálezy, a z pozdější doby jsou doloženi Thrákové. Vedla tudy silnice Via Istrum, kterou postavili Římané poté, co oblast v 1. století dobyli a zřídili zde provincii Moesii. Za první Bulharské říše zde[p 2] byla postavena pevnost Kamaka, kterou později prošly jednotky dvou křížových výprav vedené Zikmundem Lucemburským (1396) a Vladislavem III. (1444). Z oné doby pochází několik písemných dokumentů popisujících město a válečné události kolem něj. Jean Le Mengre, jenž se osobně podílel na obléhání Orjachova v roce 1396, zanechal krátký popis města.[3] Podle Hanse Schiltbergera, účastníka téže výpravy, bylo město pět dní obléháno 200 křižáky, ale bylo dobyto, až když místní pravoslavné obyvatelstvo povstalo a vyhnalo Osmany.[4] Potvrzuje to třetí zdroj — báseň od Petra von Retze, dalšího účastníka Zikmundova tažení.[5] V Charlesově pokračování velké francouzské kroniky ze Saint-Denis u Paříže se ve třetí osobě vypráví o obléhání Orjachova. Píše se, že pevnost byla vybavena dvojitým hradbami s rovnoměrně rozmístěnými věžemi,[6] z nichž poté, co bylo město dobyto křižáky a zapáleno, zůstala pouze jedna obdélníková dvoupatrová věž.
Během osmanské nadvlády se Orjachovo stalo sídlem kazy a fungovalo jako přirozené ekonomické centrum. Hadži Halfa navštívil město v roce 1648 a zanechal informace, podle nichž bylo okolí města opuštěno a neobděláváno. Podrobné informace o Orjachově v tomto období zanechal cestovatel Evlija Čelebi, který město navštívil kolem roku 1656. Popisuje jej jako živé dolní město se čtyřmi stovkami kamenných domů, mešitou, kaplí a madrasou. Podle Čelebiho bylo po dlouhém obléhání město dobyto Michalem Chrabrým a pevnost byla zničena. Zbytky pevnosti, která stála na žlutém kopci, měly tehdy pětiúhelníkový tvar, přičemž věže zůstaly zachovány. Uvnitř nebylo více než sedm budov a opevnění nebylo udržováno z vojensko-strategických důvodů. Také uvádí, že vinice a zahrady se nacházely poblíž města. V adresáři z roku 1726 vytištěném v Bruselu bylo Orjachovo zmíněno jako jedno z významných podunajských měst a jeden z hlavních zásobovacích uzlů Osmanské říše pro zboží ze západní Evropy s přístavem, do kterého připlouvají rakouské, francouzské, ruské a anglické lodě.
Národní obrození se projevilo zřízením sekulární školy (1857) a knihovny (1871). V roce 1837 byl vysvěcen kostel sv. Jiří, který je dnes kulturní památkou celostátního významu. V červenci 1872 navštívil město Vasil Levski na cestě do Bukurešti a zpět v souvislosti s revoluční činností. Město bylo osvobozeno rumunskými vojsky 21. listopadu 1877 po třech dnech bojů[p 3] a následně se stalo součástí Bulharského knížectví. K připomince na padlé rumunské vojáky byl postaven pomník se sochou od italského sochaře Arnalda Zocchiho.[p 4] Po osvobození se stalo Orjachova dynamickým obchodním městem na Dunaji s bohatým kulturním životem a vysokou úrovní vzdělání. Začal se rozvíjet i průmysl. Město bylo po tři měsíce centrem gubernie a poté, v období 1878-1882 a 1884-1889, správní střediskem okruhu, který zahrnoval dva okresy (orjachovský a bjaloslatinský) s celkovým počtem 74 000 obyvatel. Na začátku 20. století se vzhled města změnil díky komplexu budov, jejichž architektonický styl byl ovlivněn západními vzory; mnohé budovy se zachovaly dodnes. Významnějšími událostmi z tohoto období byla výstavba železniční trati Červen Brjag - Orjachovo (1926), otevření nového kostela Nanebevzetí (1911) a dokončení budovy knihovny, navržené významnými architekty Ivanem Vasiljovem a Dimitărem Colovem (1936). V roce 1961 byl otevřen závod na náhradní díly a zpracování kovů „Dunaj“. Byl jedním z prvních průmyslových podniků a po úspěšné transformaci funguje i v 21. století.
Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]
Ve městě žije 5 165 obyvatel a je zde trvale hlášeno 5 502 obyvatel.[1] Podle sčítání 1. února 2011 bylo národnostní složení následující:[7][p 5]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Město se v minulosti nazývalo Vărchov, Orezov, Orechov, Rachovo. Současný název Orjachovo, místní výslovností Orechovo, nese od roku 1886.
- ↑ Pozůstatky pevnosti se nacházejí 1 km západně od města a její jméno se dochovalo jako místní název.
- ↑ Na počest vítězství byla jedna z bukurešťských čtvrtí pojmenována Rahova.
- ↑ Zocchi je také autorem pomníku cara osvoboditele v Sofii a pomníku svobody v Ruse.
- ↑ Jsou uvedeni pouze ti, kdo národnost deklarovali.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Тримесечни таблици на адресно регистрираните по постоянен и по настоящ адрес лица към 15.09.2020 г. (по области, общини и населени места) [online]. Sofie: Главна Дирекция, Гражданска Регистрация и Административно Обслужване, 2020-09-15 [cit. 2020-10-20]. Dostupné online. (bulharsky)
- ↑ Dostupné online.
- ↑ Из мемоарите на маршал Жан дьо Менгр Бусико. Българската древност [online]. historicalcities.narod.ru [cit. 2020-12-14]. Dostupné online. (bulharsky)
- ↑ Из пътеписа на Ханс Шилтбергер от 1427г.. Българската древност [online]. historicalcities.narod.ru [cit. 2020-12-14]. Dostupné online. (bulharsky)
- ↑ Из стихотворението „Битката край Шилдарн” на Петер от Рец. Българската древност [online]. historicalcities.narod.ru [cit. 2020-12-14]. Dostupné online. (bulharsky)
- ↑ Из Голямата френска хроника от манастира „Сент Дени”. Българската древност [online]. historicalcities.narod.ru [cit. 2020-12-14]. Dostupné online. (bulharsky)
- ↑ НАСЕЛЕНИЕ ПО ОБЛАСТИ, ОБЩИНИ, НАСЕЛЕНИ МЕСТА И САМООПРЕДЕЛЕНИЕ ПО ЕТНИЧЕСКА ПРИНАДЛЕЖНОСТ КЪМ 1.02.2011 ГОДИНА [online]. Sofie: Национален статистически институт, 2011 [cit. 2015-10-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-03. (bulharsky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Orjachovo na Wikimedia Commons
