Organogenní sediment

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search

Organogenní sediment (také biogenní sediment nebo organická usazenina) je druh sedimentární horniny obvykle mořského, sladkovodního nebo terestrického vzniku. Zrnitost horniny je obvykle jemná a barva nejčastěji od tmavě hnědé po černou.

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Jedná se o ekonomicky velmi významnou skupinu usazenin. Mezi biogenní sedimenty se řadí především: uhlí, rašelina, ropa a asfalt. Mezi méně důležité patří například pryskyřice fosilních jehličnanů známá pod názvem jantar.

Vznik[editovat | editovat zdroj]

Vznik je podnícen geochemickou transformací tkání rostlin a živočichů, jež jsou bohaté na uhlík, a které se nahromadily během sedimentace a stanou se tak součástí sedimentární horniny. V nedávné době bylo zjištěno, že na dnech oceánů probíhá významný proces zvaný chemosyntéza, kterou pohání teplo hydrotermálních pramenů. Dlouhé uhlíkové řetězce tkání organismů degradují na kratší a především kruhovité molekuly. Ty jsou potom ukládány v sedimentu. Zde se později mění v ropu či zemní plyn (metan). Dále biogenní sediment vzniká v půdách a pevných uloženinách (rašelina, uhlí), v závislosti na geologických podmínkách okolí a hloubce uložení (tlak, teplota).

Plyn a ropa obvykle unikají ze svých matečních hornin na povrch nebo jsou pod povrchem zachyceny póry klastických hornin (pískovec).

Vznik rašeliny a uhlí je závislý na ukládání rostlinného materiálu v jednotlivých vrstvách, jež jsou až několik set metrů silné. Tyto vrstvy bývají prokládány fosilními břidlicemi, pískovci či vápenci. Pro uhlí vznikly nejpříznivější podmínky především v období karbonu v oblastech s teplým a vlhkým podnebím. Rašelina pohřbená pod mladšími sedimenty se postupně se stoupajícím tlakem mění v lignit, hnědé, černé uhlí a antracit. Kvalita v tomto případě = množství obsahu uhlíku.

Na mechanickém rozrušování a chemickém zvětrávaní hornin a nerostů se podílejí rostliny. Rozrušují půdu svými kořeny a rozkládají nerosty látkami, které vylučují kořenovými vlásky. Mnozí živočichové vytvářejí v půdě a v horninách chodbičky, kterými proniká do půdy a hornin voda a vzduch. Tím se vytvářejí podmínky pro účinnější zvětrávání hornin a nerostů. Také výměšky živočichů horniny rozrušují. Na přenášení rozrušených hornin se podílejí organismy jen velmi málo. Tvořivou činností však velmi výrazně zasahují do utváření zemské kůry. Nahromaděním odumřelých těl rostlin a živočichů nebo jejich koster a schránek se vytvářela na dně moří, jezer a močálů souvrství usazených hornin organického původu - organogenních usazenin.

Na dně mělkých a teplých moří vznikly činností organismů, např. korálů, útesy tvořené vápencem. Vápence vznikly i nahromaděním vápenatých schránek živočichů, popř. ještě zpevněním chemicky vysráženého vápenatého kalu. Vápence jsou různě zbarveny, nejčastěji světle šedě až tmavě šedě. Někdy v nich můžeme pozorovat zachované schránky organismů nebo úlomky schránek.

Zbytky odumřelých těl rostlin, které se nahromadily v místech nedostatečným přístupem vzduchu, zpravidla pod vodou, se mění v rašelinu. Tvoří se i postupným zarůstáním břehů v mělkých stojatých vodách, v opuštěných ramenech řek, v jezerech, v močálech jak v nížinách, tak v horských oblastech, kde je nepropustný podklad a hojné srážky. Rostliny, především mech rašeliník, vyrůstají na vrstvě starších odumřelých zbytků. Postupně odumírající části rostlin vytvářejí stále nové vrstvy rašeliny. Rašelina je hnědě zbarvená. Lze v ní rozeznat rostlinné zbytky. Používá se jako palivo, v zahradnictví k úpravě půd, v lázeňství aj.

Vrstvy uhlí (uhelné sloje) vznikly prouhelněním nahromaděním rostlinných zbytků za nepřístupu vzduchu, působením tlakových sil nadložních vrstev usazených hornin a vyšší teploty v hlubších částech zemské kůry. Z těl rostlin, zejména z mohutných jehličnatých a listnatých stromů, jež rostly před několika desítkami milionů let, vzniklo nepříliš prouhelněné hnědé uhlí. Ze zbytků stromovitých rostlin - pravěkých přesliček, plavuní a kapradin, které se prouhelňovaly stamilióny let, vzniklo černé uhlí.

Zbytky drobných živočichů a rostlin, které se spolu s bahnem usazovaly na dně klidných mořských zátok, mohou dát vzniknout ložiskům ropy a zemního plynu. Usazené zbytky těchto organismů za nepřístupu vzduchu rozkládají bakterie a následně vzniklá ložiska zemního plynu se nazývají biogenická. Biogeneze probíhá pouze v mělkých částech zemské kůry a jejími produkty jsou pouze plynné uhlovodíky (metan). Při pokračující subsidenci sedimentární pánve biogeneze ustává a začnou probíhat procesy termogenické. Při termogenické přeměně organické hmoty vznikají jak plynné uhlovodíky (zemní plyn), tak tekuté uhlovodíky (ropa) i pevné uhlovodíky (asfalt). Takto vzniklé plynné a kapalné uhlovodíky následně migrují podle geologických zlomů a porézních vrstev do porézních hornin uzavřených v ropných pastech, že kterých se těží.

Organogenní sedimenty jsou důležité zdroje energie a surovin chemického průmyslu. Zvláště ropa má široké využití. Rašelina, uhlí, ropa, zemní plyn a asfalt jsou hořlavé organogenní usazeniny.