Opatství Sozan

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Kolegiátní kapitula sv. Archanděla Michaela v Sozani
Znak kolegiátní kapituly sv. Archanděla Michaela v Sozani
Znak kolegiátní kapituly sv. Archanděla Michaela v Sozani
Vznik
Datum před r. 1291
Registrace v ČR
(dosud neregistrováno)
Statutární orgán
Název opat
Odkazy
Web https://www.stiftsozan.de/
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kolegiátní kapitula sv. Archanděla Michaela v Sozani (polsky: Sozań, ukrajinsky: созан), je stará církevní instituce v Haliči (do roku 1918 součásti Rakousko-Uherska), dnes na území Ukrajiny, ve Starosambirském rajónu Lvovské oblasti.

Založení[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší zmínka o kapitule (resp. o „monastýru“ /klášter/) pochází z roku 1291, kdy se uvádí jako klášter pravoslavné církve[1] při kostele sv. Archanděla Michaela v Sozani. Roku 1669 se kostel uvádí jako „nový“, byl tedy zřejmě přestavěn (snad do barokní podoby). Roku 1806 byl kostel přestavěn do nynější podoby a byl konsekrován. V současné době je bez souhlasu opata kapituly využíván Ukrajinskou ortodoxní církví. Od roku 1821 stála nedaleko kapitulního kostela kaple sv. Archanděla Michaela, aby se tak vyhovělo požadavkům ukrajinsko-řeckých katolíků v Sozani. Kaple byla filiální ke kostelu v sousedních Straszewicích (ukr. Страшевичі) a byla společně s budovami kapituly po roce 1945 zbořena. Patronem kapituly je sv. Archanděl Michael a jeho svátek se slaví 29. září.


Kapitula v majetku rodiny Sozanskich[editovat | editovat zdroj]

Roku 1392 se dostala kapitula (monastýr/klášter) do majetku šlechtické rodiny Sozanskich, když ji Simon ze Sozaně získal výměnou za jiné královské majetky[2]. Hlava rodiny se stávala dědičným opatem kapituly. Kapitula a rodina Sozanskich užívala erb Korczak. Opati kapituly byli většinou ženatí kněží, kteří se řídili tzv. Konstantinopolskou tradicí řeckého obřadu. Oficiálním jazykem kapituly je latina.

Do 9. října 1596 kapitula (resp. v této době ještě monastýr/klášter) spadala pod jurisdikci Konstantinopolského patriarchátu. Klášter byl přeměněn na kolegiátní kapitulu po odchodu posledních mnichů (stalo se tak nejpozději ke konci 18. století).

Když byla dne 9. října 1596 přijata tzv. Brestlitevská unie, stal se klášter katolickou institucí. Stejně tak ke katolictví konvertovala část rodiny Sozanskich. Jedním z prvních katolických opatů se v letech 1625/1630 uvádí „hegumen“ Makarius Sozanski.

Poslední královské privilegium bylo kapitule uděleno polským králem Stanislavem II. Poniatowskim v roce 1786 [4].

V roce 1907 byli za spolupatrony kapituly přijati Panna Marie Nanebevzatá a sv. Řehoř Osvětitel. Současně tohoto roku došlo ke změně obřadu opata a kapituly na tzv. Lvovský obřad.

Suverénní církevní knížectví[editovat | editovat zdroj]

Roku 1918, v nastalém bezvládí vzniklém po konci první světové války a po pádu Rakousko-uherské monarchie, prohlásil tehdejší opat Heinrich Adam ze Sozaně území kapituly suverénním církevním knížectvím. Jelikož v roce 1921 území tohoto církevního knížectví anektoval polský stát, byl Heinrich Adam ze Sozaně prvním a také posledním reálným suverénem – knížetem opatem.

Vývoj od roku 1921 do současnosti[editovat | editovat zdroj]

Po roce 1921 se území kapituly stalo součástí Polské republiky a došlo také k vynucenému darování kapitulních územních majetků Polskému státu. V roce 1939 byla východní část Polska (včetně Haliče) obsazena Sovětskou armádou a roku 1945 se toto území stalo součástí Ukrajinské sovětské socialistické republiky. V roce 1945 vojska Rudé armády přinutila opata a celou jeho rodinu opustit území kapituly a zabavila jak majetek kapituly, tak jejich osobní majetek. Rodina knížete-opata našla první azyl v Maďarsku, zatímco probošt kapituly odešel do USA. Ostatní kanovníci kapituly byli buď zabiti nebo rozehnáni. Kapitula i přes tyto tragické události nadále existuje, její kanovníci a představený – kníže opat, dodnes žijí a působí v exilu. [5].

Budovy kapituly byly po roku 1945 srovnány se zemí [3] a zámek rodiny Sozanskich v Sozani je v dnešní době využíván jako neuropsychologický ústav [6]. Po rozpadu SSSR roku 1991 se stalo území někdejšího opatství součástí samostatné Ukrajiny.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Královský list z roku 1291, Ukrajinský státní archiv, publikován Josephem Lewickim v "Grammatik der ruthenischen oder klein russischen Sprache in Galizien", Przemysl, 1834[1]
  2. Královský list z roku 1392, Státní archiv ve Varšavě, citovaný v "Dodatek Tygodniowy przy Gazecie Lwowskiej z roku 1859", Lemberg 1859, [2]
  3. Středověké kláštery Sambirského okresu jako objekty regionálního turismu, autor: Oksana Begey, vydal "Lviv Polytechnic National University Institutional Repository" [3]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]