Ondřej Horník

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ondřej Horník
Základní informace
Narození 2. prosince 1864
Kamenice
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 14. srpna 1917 (ve věku 52 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Žánry klasická hudba a duchovní hudba
Povolání hudební skladatel, pedagog, dirigent a varhaník
Nástroje varhany
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ondřej Horník (2. prosince 1864 Kamenice (okres Praha-východ)[1]14. srpna 1917 Praha) byl český hudební skladatel, varhaník a sběratel hudebních památek.

Život[editovat | editovat zdroj]

Maturoval na gymnáziu v Praze v roce 1883. Studoval přírodní vědy na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a dva roky učil v Divišově. V letech 18891892 studoval na pražské konzervatoři hru na varhany u Josefa Kličky a skladbu u Antonína Dvořáka. Stal se vynikajícím varhaníkem, koncertoval nejen v Čechách, ale i v cizině. Zvláště byl ceněn za své improvizační schopnosti.

V roce 1891 se stal ředitelem kůru v Kostele svatého Cyrila a Metoděje v Praze-Karlíně a zůstal jím až do své smrti. V kostele pořádal velmi hodnotné koncerty chrámové hudby, na kterých vystupovali přední čeští sólisté jako zpěvačka Ema Destinová, či houslista František Ondříček. Spolupracoval s varhanářem Emanuelem Štěpánem Petrem na stavbě nových varhan.

V roce 1902 byl jmenován profesorem liturgického zpěvu na Pražské konzervatoři a ke svým dosavadním povinnostem přibral i řízení školního sboru.

Rozsáhlá byla i jeho činnost organizační. Pracoval v Umělecké besedě jako jednatel a archivář. V době Národopisné výstavy, která se konala v roce 1895, byl jednatelem komise řídící koncertní činnost v průběhu výstavy. V uměleckém časopise Dalibor řídil rubriku věnovanou církevní hudbě.

Po celý život sbíral staré hudebniny a hudební nástroje. Shromáždil tak velmi cennou sbírku, která je dnes součástí sbírek Národního muzea. V jeho sbírce sice převládalo vše co souvisí s hudbou, sbíral však také přírodniny (motýly, lastury, květiny, minerály), mince, umělecké předměty, staré zbraně a památky národopisného a obecně historického charakteru. Cenný je rovněž jeho bibliografický archiv, který budoval pro připravovanou monografii věnovanou starší české hudbě. Toto dílo však již nikdy nedokončil.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Chrámové skladby[editovat | editovat zdroj]

  • 6 mší
  • 21 ofertorií
  • Řada drobnějších skladeb

Varhanní skladby[editovat | editovat zdroj]

  • Fuga c-moll (1891)
  • Rapsódie D-dur (1892)

Komorní skladby[editovat | editovat zdroj]

  • Sonáta pro klavír
  • Sonáta pro housle a klavír
  • Drobnosti (klavír, 1894)

Orchestrální skladby[editovat | editovat zdroj]

  • Serenáda pro smyčce (1893)
  • Suita c-moll (1892)
  • Slavnostní předehra (1894)
  • Taneční skladby

Písně[editovat | editovat zdroj]

  • Večerní písně (1893)
  • Písně v národním tónu
  • Melancholické písně
  • Starosvětské písničky (1896)
  • Pět písní
  • Šest písní

Sbory[editovat | editovat zdroj]

  • Jaro (ženský sbor)
  • Jitro (ženský sbor)
  • Tichá noc (ženský sbor)
  • Národe náš (mužský sbor)
  • Pijácké heslo (mužský sbor)
  • Rychtář (smíšený sbor)
  • U splavu (smíšený sbor)

Ostatní díla[editovat | editovat zdroj]

  • Shledání (balada)
  • Elfi (balada)
  • Balada ze vsi (melodram)

Pedagogická literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Cvičení v kontrapunktu a fuze
  • Cvičení v modulaci

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Československý hudební slovník I (A–L), 1963, SHV, Praha
  • Pazdírkův hudební slovník naučný : Část osobní. II, Svazek prvý. A-K, Brno, 1937

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]