Ondřej Höppner

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ondřej Höppner
Ondra5net.jpg
Narození 11. října 1965 (54 let)
Praha
Web www.hoppner.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ondřej Höppner (* 11. říjen 1965 Praha) je český novinář, šéfredaktor, vydavatel i zakladatel a designér českých novin a časopisů, zejména s bulvárním zaměřením, ať už celostátního, či místního charakteru. Založil, řídil, nebo se podílel na realizaci či grafické podobě například těchto titulů: Večerník Praha, týdeníky Spy, Jackie, Show!, nedělník Aha!, deníky SuperSpy, Šíp, Blesk, lokální Malostranské noviny, Staroměstské noviny či StaroBrněnské noviny,[1] dále webové projekty Protiproud.cz a Parlamentní listy.[2] Napsal např. knihy Zpověď bulvární hyeny (2005)[3] či Případ Kramný: Všechno je jinak (2018).

Profesní kariéra[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 11. října 1965 v Praze.[1][4] Po absolvování gymnázia Štěpánská vystudoval zahraniční obchod na Vysoké škole ekonomické a v roce 1988 získal titul inženýra.[1] V roce 1992 byl redaktorem v Lidové demokracii,[1] v roce 1993 nastoupil do redakce Večerníku Praha,[1] kde se následujícího roku stal vedoucím zahraniční rubriky a v roce 1998 zástupcem šéfredaktora.[1] V roce 1999 se stal šéfredaktorem společenského týdeníku Spy vydavatelství Stratosféra,[2][5] kde působil do roku 2004. Za jeho vedení stoupl náklad na 150 tisíc výtisků,[5] časopis v té době patřil k nejúspěšnějším českým titulům.[6] Mezitím se mimo jiné v roce 2001 přihlásil do konkurzu na generálního ředitele České televize.[7]

Ve vydavatelství Stratosféra se jako šéfredaktor a autor layoutu podílel na vzniku a vedení několika dalších časopisů, např. Show!, Jackie.[1] V roce 2004 založil pod hlavičkou vydavatelství Ebika Sebastiana Pawlowského deník Aha! a stal se jeho šéfredaktorem.[2][5] Na jaře 2005 však i se svým zástupcem Vladimírem Dundrem z redakce odešel[8][9] podle vydavatele byly důvodem údajně rozdílné názory na řízení novin a na zodpovědnost plynoucí z novinářské profese.[8][10] Höppner se pak vrátil k vydavatelství Stratosféra a stal se šéfredaktorem deníku SuperSpy.[5][11][12] Několik týdnů pracoval i pro vydavatelství Bauer Media.[5][11] Od října 2007 do června 2008 byl šéfredaktorem deníku Šíp vydavatelství VLP, nástupnického projektu Večerníku Praha.[2][5][10][13] Pod jeho vedením došlo ke změnám v koncepci i formátu deníku a zastavil se dlouhodobě klesající trend prodeje, když v dubnu 2008 dosáhl 65 tisíc prodaných výtisků.[11] Ředitel redakcí a člen představenstva společnosti Roman Gallo prosadil jeho odvolání, přičemž kritizoval Höppnerův styl řízení a „excesy, jež titul poškozují“, současně však ocenil „velkou pozitivní obsahovou změnu “.[14][15]

V roce 2007 mu nakladatelství Daranus vydalo knihu o české žurnalistice Zpověď bulvární hyeny.[16] V roce 2009 vytvořil grafiku portálu První zprávy.cz.[17][pozn. 1] Od roku 2009 začal vydávat Malostranské noviny,[2][6] od roku 2010 přidal i Staroměstské noviny a od roku 2011 Starobrněnské noviny.[2][17] Přinejmenším k roku 2015 vydával vedle nich i Novoměstské noviny.[19]

Od roku 2008 spolupracoval s portálem Blesk.cz, podílel se i na jeho nové podobě.[17] Od jara 2012 do prosince 2013 byl šéfredaktorem týdeníku Nedělní Blesk vydavatelství Ringier,[2][6][20] pro nějž vytvořil i nový design a layout.[1] Od května 2013 nastoupil ke společnosti Our Media, pro niž spoluzaložil internetový magazín Protiproud Petra Hájka, bývalého poradce prezidenta Václava Klause.[2][21][pozn. 2] Na přelomu června a července 2014 Nakladatelství Bondy vydalo jeho knihu Vražda v Egyptě o kauze Petra Kramného.[28]

Podílel se či ve svých médiích poskytoval mediální prostor pro kampaně různých politických subjektů, např. v rámci senátní kampaně Martina Bursíka (LES).[29][30] Podle vlastních vyjádření z roku 2017 pomáhal s výrobou knihy Solární baroni – organizovaný zločin někdejší předsedkyně Energetického regulačního úřadu Aleny Vitáskové.[31] Spolu s Janem Čížkem vytvořil volební noviny Na vlastní oči pro hnutí SPD pro parlamentní volby 2017[32][31][33][34] a komunální volby 2018.[35][zdroj?]

Na webu Hoppner.cz, provozovaném od jara 2019, jsou publikovány dezinformační články a konspirační teorie, které jsou dále šířené na sociálních sítích nebo v řetězových e-mailech.[32][36][37] V souvislosti s varováním BIS před ruskými aktivisty ho internetový magazín International Policy Digest jmenoval mezi autory, kteří píší zaujatě ve prospěch Ruska.[38]

Soukromý život[editovat | editovat zdroj]

Má dvě dcery. První ze vztahu s herečkou Ivanou Jirešovou.[39][40] Druhou má ze vztahu s herečkou a novinářkou Monikou Zaťkovou, s níž se oženil v únoru 2008.[40][41]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Jitro modré slonice – středoškolský autorský kabaret z 80. let[42][43]
  • Nusle sobě aneb Jsme tu jenom na skok (2008) – autorské divadlo[zdroj?]
  • Zpověď bulvární hyeny (2005) – román o vývoji české žurnalistiky po roce 1989
  • Vražda v Egyptě: Podivný případ Petra Kramného (2014) – kniha o kauze Kramný
  • Případ Kramný: Všechno je jinak aneb Vraždila Monika Kramná? (2018) – kniha o kauze Kramný

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Společnost Easy Communications provozující První zprávy z poloviny vlastnila společnost Our Media.[18]
  2. Magazín Protiproud je považován za dezinformační a prokremelský web,[22][23][24][25][26] projekt Kospiratori.sk ho hodnotí jako 12. nejnebezpečnější dezinformační web v českém a slovenském prostředí.[27]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h HÖPPNER, Ondřej. Životopis « Rubrika | Hoppner. Höppner media .blog [online]. Ondřej Höppner [cit. 2019-07-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  2. a b c d e f g h MEDIA, News. Vydavatel Parlamentních listů zaměstná Ondřeje Höppnera. Médiář [online]. [cit. 2019-03-28]. Dostupné online. 
  3. ČTK. Ondřej Höppner: Fotky mrtvého Svobody bych zveřejnil. ČeskéNoviny.cz [online]. Česká tisková kancelář, 2007-05-24 [cit. 2019-07-05]. Dostupné online. (česky) 
  4. HÖPPNER, Ondřej. Můj životopis. Höppner media Blog.cz [online]. 2007-06-28 [cit. 2019-07-05]. Dostupné online. (česky) 
  5. a b c d e f EICHLER, Pavel. Topolánkovy oslí uši vyhnaly Höppnera z místa šéfredaktora Šípu. iDNES.cz [online]. 2008-06-18 [cit. 2019-06-20]. Dostupné online. 
  6. a b c mav. Do Blesku přijdou Höppner se Svorou. MediaGuru.cz [online]. 2012-03-12 [cit. 2019-07-05]. Dostupné online. (česky) 
  7. MF DNES; das. Rada ČT nevěděla, co s přihláškami. iDNES.cz [online]. 2001-09-19 [cit. 2019-07-05]. Dostupné online. 
  8. a b mav. Bulvární nedělník Aha! opouštějí šéfredaktor a jeho zástupce. Marketing & Media [online]. 2005-04-05 [cit. 2019-07-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-07-05. (česky) 
  9. mav. Vydavatelství Ringier koupilo deník Aha!. Marketing & Media [online]. Economia, 2007-10-17 [cit. 2019-07-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-07-05. (česky) 
  10. a b AUST, Ondřej. Jak Havel vedl Hospodářky a jak Höppner povede Šíp | Názory. Lidovky.cz [online]. 2007-10-05 [cit. 2019-07-05]. Dostupné online. (česky) 
  11. a b c Höppner zřejmě skončí jako šéfredaktor Šípu. Týden.cz [online]. 2008-06-17 [cit. 2019-07-05]. Dostupné online. (česky) 
  12. REJFKOVÁ, Aneta. Zákon bulváru. , 2010 [cit. 2019-07-05]. 59 s. Bakalářská práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Vladimír Šiler. s. 25. Dostupné online. Dále jen Rejfková (2010).
  13. mav. ­Šíp vede Ondřej Höppner. Marketing & Media [online]. Economia, 2007-10-02 [cit. 2019-07-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-07-05. (česky) 
  14. ČTK; red. Roman Gallo opouští Vltava-Labe-Press. Týden.cz [online]. 2008-08-05 [cit. 2019-07-05]. Dostupné online. (česky) 
  15. Pavel ve vedení VLP, Höppner skončil v Šípu. Týden.cz [online]. 2008-06-18 [cit. 2019-07-05]. Dostupné online. (česky) 
  16. Rejfková (2010), s. 31.
  17. a b c HÖPPNER, Ondřej. Životopis Ondřej Höppner. Höppner media Blog.cz [online]. 2009-01-26 [cit. 2019-07-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (česky) 
  18. První zprávy [online]. Think-tank Evropské hodnoty [cit. 2019-07-05]. Dostupné online. (česky) 
  19. SPÁČIL, Dušan. Ondřej Höppner: Důležitější než zhrzený starosta je zaběhnutá kočička. E15.cz [online]. 2015-04-20 [cit. 2019-07-05]. Dostupné online. 
  20. AUST, Ondřej. Ringier spojuje redakce Blesku a Aha! pro tištěná vydání i weby, obsah bude řídit Radek Lain. Médiář [online]. 2012-12-12 [cit. 2019-07-05]. Dostupné online. 
  21. mav. Höppner nastupuje k vydavateli Parlament. listů. MediaGuru.cz [online]. 2013-04-20 [cit. 2019-07-05]. Dostupné online. (česky) 
  22. Protiproud [online]. Think-tank Evropské hodnoty [cit. 2019-07-02]. Dostupné online. (česky) 
  23. Protiproud: Ozvěny Kremlu v Česku –. neovlivni.cz [online]. [cit. 2019-07-02]. Dostupné online. 
  24. ZELENKA, Jakub. Obec doporučovala na svých stránkách proruské weby. Po dotazu seznam "nezávislých médií" stáhla | Aktuálně.cz. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2017-12-05 [cit. 2019-07-30]. Dostupné online. 
  25. Lidovky.cz. Jihomoravské hejtmanství platilo za propagaci také zakladateli konspiračního Protiproudu | Domov. Lidovky.cz [online]. MAFRA, 2016-08-04 [cit. 2019-07-30]. Dostupné online. 
  26. KUNDRA, Ondřej. Jak fungují Parlamentní listy. Týdeník Respekt [online]. 2017-03-19, rev. 2017-03-30 [cit. 2019-07-30]. Dostupné online. 
  27. INFO@USPECH.SK, NetSuccess, s r o. konspiratori.sk. www.konspiratori.sk [online]. [cit. 2019-07-02]. Dostupné online. 
  28. AUST, Ondřej. Vydavatel Blesku nechal zakázat knihu o Kramném. Médiář [online]. 2014-07-21 [cit. 2019-07-05]. Dostupné online. 
  29. HÖPPNER, Ondřej. Místní Noviny. [s.l.]: Malostranské noviny, 2014. 8 s. Dostupné online. Dostupné také na: [1]. Kapitola Tiráž, s. 2. 
  30. HÖPPNER, Ondřej. Místní Noviny: Mimořádné vydání. [s.l.]: Malostranské noviny, 2014. 8 s. Dostupné online. Dostupné také na: [2]. Kapitola Tiráž, s. 2. 
  31. a b PŠENIČKA, Jiří. Bárta i Hrdlička. Za kulisami SPD se pohybují stejní lidé, kteří už uspěli s "véčkaři" a Úsvitem | Aktuálně.cz. Aktuálně.cz [online]. 2017-11-12 [cit. 2019-07-05]. Dostupné online. (česky) 
  32. a b CEMPER, Jan. Smutný příběh Ondřeje Höppnera: Od kvalitní žurnalistiky k šílenému dezinformačnímu webu. Manipulátoři [online]. 2019-07-02 [cit. 2019-07-02]. Dostupné online. Dostupné také na: [3]. (česky) 
  33. Události: HN: Kdo stojí za volebními novinami SPD?. Týdeník Respekt [online]. 2017-10-29 [cit. 2019-07-05]. Dostupné online. 
  34. PŠENIČKA, Jiří. Okamurovy noviny předěláme na politický bulvár. Extremistu z Tomia dělají média, říká vydavatel. Aktuálně.cz [online]. 2017-11-29 [cit. 2019-07-31]. Dostupné online. (česky) 
  35. ZELENKA, Jakub. Vypadají jako kampaň, ve skutečnosti jsou to noviny. SPD našla díru v zákoně. Deník N [online]. 2018-09-14 [cit. 2019-07-05]. Dostupné online. (česky) 
  36. STUDENÁ, Iva; HEROLDOVÁ, Martina. Soros, sudetští Němci i tisícovka za účast. Jaké hoaxy se šíří o nedělní demonstraci. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2019-06-20 [cit. 2019-07-10]. Dostupné online. (česky) 
  37. STUDENÁ, Iva; HEROLDOVÁ, Martina. Soros, sudetští Němci i tisícovka za účast. Jaké hoaxy se šíří o nedělní demonstraci. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2019-06-20 [cit. 2019-07-10]. Dostupné online. (česky) 
  38. Russia’s War on Truth in Eastern Europe. International Policy Digest [online]. 2019-11-30 [cit. 2019-12-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  39. Korzo. Ivana Jirešová začala válku o dceru. Revue iDNES.cz [online]. 2007-06-29 [cit. 2019-07-05]. Dostupné online. 
  40. a b Ivana Jirešová (30) se vdala: Svatební mánie kvůli válce o dceru!. Blesk.cz [online]. 2008-03-05 [cit. 2019-07-06]. Dostupné online. 
  41. Korzo. Höppner: 'Trestní oznámení na Jirešovou jsem nepodal!'. Dáma.cz [online]. 2009-02-05 [cit. 2019-07-06]. Dostupné online. 
  42. ANDREJČÁKOVÁ, Eva. Bulvár? Prsia, zadky, ksicht a zvieratká. www.sme.sk [online]. 2005-06-25 [cit. 2019-07-08]. Dostupné online. (slovensky) 
  43. Praha-Nové Město: Jitro Modré slonice, Gymnázium Štěpánská (od 1983 do 1990). Databáze českého amatérského divadla [online]. [cit. 2019-07-08]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]