Omega-oxidace
Omega-oxidace (ω-oxidace) je alternativní způsob oxidace mastných kyselin, odlišný od mnohem známější beta-oxidace. Z označení je patrné, že dochází k oxidaci na uhlíku ω (tedy na „posledním uhlíku“) místo běžné oxidace na β-uhlíku. V typickém případě se jedná o velmi minoritní dráhu pro oxidaci středně dlouhých mastných kyselin (o délce 10-12 uhlíků), do popředí se ω-oxidace dostává tehdy, když je β-oxidace narušena. U obratlovců se enzymy pro ω-oxidaci nachází převážně v endoplazmatickém retikulu jaterních a ledvinových buněk.
Reakce ω-oxidace se dají shrnout do tří kroků:
| Hydroxylace | oxidáza se smíšenou funkcí | V prvním kroku dochází k vložení hydroxylové skupiny na ω-uhlík. Kyslík v tomto hydroxylu pochází z molekulárního kyslíku a dostává se tam v složité reakci, jíž se účastní cytochrom P450 a NADPH. | 
|
| Oxidace | alkoholdehydrogenáza | V dalším kroku se hydroxylová skupina oxiduje na karbonylovou (pomocí NAD+) | 
|
| Oxidace | alkoholdehydrogenáza | V třetím kroku se karbonylová skupina oxiduje na karboxylovou skupinu (opět pomocí NAD+). Vzniká mastná kyselina s karboxylem na obou koncích. | 
|
Po dokončení těchto tří kroků může být mastná kyselina například připojena (jakýmkoliv koncem) na koenzym A. Následně může sloučenina vstoupit do mitochondrie a podstoupit beta-oxidaci. Ultimátním produktem beta-oxidace takové mastné kyseliny je např. sukcinát, který může vstoupit do Krebsova cyklu, a kyselina adipová.
Odkazy
V tomto článku byl použit překlad textu z článku omega oxidation na anglické Wikipedii.
Literatura
- NELSON, David L.; COX, Michael M. Lehninger principles of biochemistry. 5. vyd. New York: W. H. Freeman and Company, 2008. ISBN 978-0-7167-7108-1.