Olympe de Gouges

Olympe de Gouges
Olympe de Gouges
Rodné jméno	Marie Gouze
Narození	7. května 1748 ; Montauban
Úmrtí	3. listopadu 1793 (ve věku 45 let) ; Paříž
Příčina úmrtí	poprava stětím
Pseudonym	Olympe de Gouges
Povolání	dramatička, novinářka, filozofka, spisovatelka, politička a autorka
Témata	Abolicionismus a feminismus
Významná díla	Deklarace práv ženy a občanky; Q25389160
Politická příslušnost	Girondisté
Manžel(ka)	Louis Aubry (od 1765)
Děti	Pierre Aubry de Gouges
Podpis
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl v Souborném katalogu ČR
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Olympe de Gouges (rozená Marie Gouze, 7. května 1748 – 3. listopadu 1793) byla francouzskou dramatičkou a spisovatelkou s feministickým a demokratickým smýšlením. Požadovala pro ženy stejná práva, jaká si během Velké francouzská revoluce chtěli vydobýt muži. Ve své Deklaraci práv ženy a občanky (1791) kritizovala nadvládu mužů a nerovnost pohlaví. Za své příliš revoluční myšlenky byla sťata gilotinou.

Život a dílo

Narodila se 1748 v Montauban na jihovýchodě Francie do maloburžoazní rodiny. Její otec byl řezník, matka pradlena. Poměrně mladá se v roce 1765 provdala, ale po smrti manžela se odstěhovala do Paříže i se svými synem Pierrem. Přijala nové jméno, a to Olympe de Gouges.

Začala psát eseje, manifesty a sociálně angažované hry. V roce 1774 napsala Otroctví černých (L’Esclavage des Negres), hru namířenou proti otroctví a požadující osvobození otroků ve francouzských koloniích. Protože ale byla hra napsána ženou a měla velmi kontroverzní námět, nebyla publikována či hrána až do roku 1789, kdy začala Velká francouzská revoluce. Olympe také psala na genderová témata jako právo na rozvod či právo na sexuální vztahy mimo manželství. Požadovala také plná práva pro děti narozené z neformálních vztahů. Jako mladá vdova s dítětem, která se navíc již nikdy znovu neprovdala, pocítila tlak utvářející se měšťácké morálky. Dvojí morálka pro ženy a muže a nesvobodné manželství jsou pro de Gouges velká témata, k nimž se mnohokrát vrací.

Jakožto zapálená obhájkyně lidských práv přivítala vypuknutí revoluce s nadějí, již ale brzo vystřídalo rozčarování už ze samotného hesla revoluce, kde mezilidská solidarita byla vyjádřena pouze slovem fraternité (bratrství), a nikoliv už sororité (sesterství). Výdobytky revoluce tak zůstaly vyhrazeny jen mužům.

V roce 1791 se stala členkou Cercle Social, společenství, které mělo za cíl prosadit rovnost žen a mužů v politice a legislativě. Společenství se scházelo v domě další obhájkyně ženských práv, Sophie de Condorcet.

V témže roce de Gouges napsala své nejslavnější dílo, Deklarace práv ženy a občanky (Déclaration des droits de la Femme et de la Citoyenne), které bylo reakcí na „obecnou“, ve skutečnosti však mužskou, Deklaraci práv muže/člověka a občana (francouzské slovo homme označuje jak muže, tak člověka) a zdůrazňovala genderovou rovnost. Kromě požadavku na rovnost před zákonem požaduje i rovnost ve sdílení požitků i odpovědností v rodině a domácnosti. Také například kritizuje do té doby jediné legitimní způsoby, jak žena ve společnosti může dosáhnout úspěchu: krásu a poslušnost. Dalším dílem je Společenská smlouva (Contrat Social). Název parafrázuje známé dílo J.J. Rousseaua, obsah je jiný: obhajoba manželství založeného na rovnosti muže a ženy.

Ačkoliv tedy de Gouges sympatizovala s revolucí, byla i její kritičkou. Postavila se také proti popravě krále Ludvík XVI., jednak proto, že odmítala trest smrti, a jednak proto, že zabít již svrženého krále vnímala jako zbytečné, ale i nebezpečné – obávala se, že to přivodí nástupnickou regentskou vládu v exilu.

Vykonání popravy krále pro ni znamenalo další zklamání, a tak začala být ve svých kritikách stále ostřejší, což se jí stalo osudným. V roce 1793 byla na základě svého posledního díla Tři urny, neboli blaho vlasti, od vzduchoplavce (Les trois urnes, ou le salut de la Patrie, par un voyageur aérien) zatčena a popravena pod gilotinou. Patří tak mezi politické oběti revolučního dění ve Francii, avšak jednu z mála, kdo poukazovali na nerovnosti mužů a žen. V březnu 2004 po ní bylo pojmenováno jedno pařížské náměstí.

Zdroje

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Olympe de Gouges na Wikimedia Commons
Dílo Olympe de Gouges ve Wikizdrojích (francouzsky)

Women in Revolutionary Paris 1789-1795: Selected Documents Translated with notes and Commentary by Daline Gay Levy, Harriet Branson Applewhite, Mary Durham Johnson, University of Illinois, Urbana, 1979, pages 87-96: The Rights of Women, Olympe de Gouges, 1791, dostupné z Sunshine for Women
https://web.archive.org/web/20041011032318/http://www.pinn.net/~sunshine/book-sum/gouges.html
René Viénet Olympe de Gouges, a Daughter of Quercy on her Way to the Panthéon
https://web.archive.org/web/20041019110242/http://www.quercy.net/hommes/ogenglish.html