Přeskočit na obsah

Olivier Rivaud de la Raffinière

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Olivier Rivaud de la Raffinière
Narození10. února 1766
Civray
Úmrtí19. prosince 1839 (ve věku 73 let)
Angoulême
PříbuzníJean Rivaud
Vojenská kariéra
Hodnostdivizní generál
Složkapěchota
Bitvyfrancouzské revoluční války
napoleonské války
Vyznamenánívelkokříž Řádu čestné legie
komandér Řádu svatého Ludvíka
Jména vepsaná pod Vítězným obloukem

Olivier Macoux Rivaud de la Raffinière (10. února 1766 Civray, Vienne, Francie – 19. prosince 1839 Angoulême, Charente, Francie) byl francouzský divizní generál v období francouzských revolučních a napoleonských válek. Zúčastnil se mimo jiné Napoleonova italského tažení, války třetí koalice roku 1805 i dunajského tažení 1809. Po pádu císařství dál sloužil v armádě do roku 1831.

Život a kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Olivier Rivaud pocházel z významné francouzské šlechtické rodiny, jeho otec byl královským radou a generálporučíkem policie. Vojenskou službu u královské armády nastoupil v roce 1788 jako podporučík dragounského pluku La Rochefoucauld.[1]

V srpnu 1792 se přihlásil jako dobrovolník do roty svobodných myslivců Blanzac, stal se jejím kapitánem a o několik měsíců později s ní bojoval u Jemappes ve válce o Rakouské Nizozemí. Pár dní po bitvě, v listopadu 1792, přešel ke 4. svobodnému praporu při Severní armádě (Armée du Nord[2]).[1] V roce 1793 sloužil u Neerwindenu a 27. července byl provizorně jmenován velitelem praporu. Posléze se stal náčelníkem štábu generála Duquesnoye. V září téhož roku bojoval u Hondschoote, u Werwicq byl postřelen do nohy a povýšen na adjutanta velitele brigády. V říjnu bojoval u Wattignies a v listopadu následoval Duquesnoye do Západní armády (Armée de l’Ouest[2]). V únoru 1794 byl jmenován náčelníkem štábu Armády brestského pobřeží (Armée des côtes de Brest[2]) a v říjnu byl převelen k Alpské armádě (Armée des Alpes[2]).

V roce 1796 se stal velitelem polobrigády v Italské armádě (Armée d’Italie[2]), jejímž velitelem byl Napoleon Bonaparte. V září téhož roku bojoval u Rovereda, Bassana a Saint-Georges. V posledně zmíněném boji utrpěl zranění hlavy, ale pokračoval ve službě a později bojoval u Arcole a vyznamenal se v bitvě u Rivoli. Poté se stal náčelníkem štábu Victorovy divize a v únoru 1798 náčelníkem štábu Berthierovy Římské armády (Armée de Rome[2]) určené k okupaci Papežského státu.[1] V polovině prosince 1798 byl povýšen na brigádního generála. Na jaře 1800 se připojil k Záložní armádě (Armée de Réserve[2]) a velel pěší divizi v bitvě u Marenga, kde byl zraněn kartáčovou střepinou.

V březnu 1801 se stal Rivaud náčelníkem štábu v Portugalské armádě, resp. Pozorovacím sboru Girondy (Corps d’observation de la Gironde) generála Leclerca, který byl po uzavření míru rozpuštěn. V květnu 1802 byl Rivaud povýšen na divizního generála, následujícího roku převzal ve vojenském táboře Nimègue velení pěší divize a následně se připojil k okupačním silám v Hannoverském kurfiřství. Když Velká armáda (Grande Armée) v roce 1805 vytáhla do války proti třetí koalici, převzal Rivaud velení pěší divize I. sboru maršála Bernadotta. V průběhu tažení se účastnil bojů u Ulmu, Nördlingenu a nakonec i rozhodující bitvy u Slavkova 2. prosince 1805.

Když následujícího roku vypukla válka čtvrté koalice, zúčastnil se Rivaud polského tažení proti Prusku a zasáhl bojů u Halle a Lübecku. V lednu 1807 bojoval u Mohrungenu a několik dní poté si při pádu z koně zlomil ruku. V únoru byl jmenován guvernérem obsazeného Brunšvického vévodství. V prosinci 1807 byl nakrátko převeden do služeb vestfálské armády. Koncem června 1808 obdržel baronský titul de la Raffinière. Během dunajského tažení v roce 1809 převzal velení 1. pěší divize záložního sboru generála Junota. V červenci téhož roku bojoval u Bayreuthu, kde utrpěl zlomeninu nohy. V prosinci byl na krátkou dobu vyslán do Španělska, ale posléze se vrátil do Francie. V důsledku těžkého zranění opustil vojenskou službu.

Po Napoleonově abdikaci v roce 1814 a návratu Bourbonů k moci se stal Rivaud rytířem svatého Ludvíka a hrabětem z La Raffinière. Bojů v průběhu stodenního císařství roku 1815 se již Rivaud nezúčastnil, Napoleon jej nepovolal kvůli jeho vazbám na royalistu Louise, markýze de la Rochejacquelein. V lednu 1819 se stal generálním inspektorem pěchoty. Dne 30. dubna 1831 odešel z armády do výslužby. Zemřel o osm roků později ve věku 73 let.

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. 1 2 3 SAMEK, Jakub. Bitva u Slavkova – Napoleonovi maršálové, generálové, štábní důstojníci (2.12.1805) [online]. Projekt Austerlitz, 2018-10-26 [cit. 2025-12-25]. Kapitola Divizní generál Olivier Macoux Rivaud. Dostupné online.
  2. 1 2 3 4 5 6 7 SAMEK, Jakub. Francouzské armády – velení a pojmenování (1795-1803) [online]. Projekt Austerlitz, 2019-09-01 [cit. 2025-12-25]. Dostupné online.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • FIDLER, Jiří. Slavkovská encyklopedie. Válka roku 1805 a bitva u Slavkova. Brno: Jota, 2005. 278 s. ISBN 80-7217-381-2. Kapitola Rivaud Olivier, s. 231. 
  • LIEVYNS, A.; VERDOT, Jean Maurice; BÉGAT, Pierre. Fastes de la Légion-d'honneur: biographie de tous les décorés accompagnée de l'histoire législative et réglementaire de l'ordre. Svazek 3. [s.l.]: Bureau de l'administration, 1844. 594 s. Dostupné online. Kapitola Rivaud la Raffinière, s. 522–523. (francouzsky) 
  • RÉVÉREND, vicomte Albert. Armorial du premier empire: titres, majorats et armoiries concédés par Napoléon Ier. Svazek 4 P–Z. [s.l.]: Au bureau de "L'Annuaire de la noblesse", 1894. 420 s. Dostupné online. Kapitola Rivaud de la Raffinière, s. 148–149. (francouzsky) 
  • SIX, Georges. Dictionnaire biographique des généraux et amiraux français de la Révolution et de l'Empire : 1792-1814. Svazek 2 K–Z. [s.l.]: FeniXX, 1934. 658 s. Dostupné online. ISBN 978-2-402-49487-8. Kapitola Rivaud de la Raffinière, s. 373–374. (francouzsky) 
  • DU BOISBAUDRY, Hervé; CASALI, Dimitri; RIVAUD DE LA RAFFINIÈRE, Olivier Macoux. Le général Rivaud, un royaliste à la gloire de Napoléon. Saint-Cloud: Éditions de la Lettre active, 2017. 262 s. ISBN 979-10-91007-21-4. (francouzsky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Olivier_Rivaud_de_la_Raffinière&oldid=25542855“