Olena Pčilka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Olena Pčilka
Ольга Петрівна Косач (foto 1896)
Ольга Петрівна Косач (foto 1896)
Rodné jménoОльга Драгоманов
Jiná jménaОлена Пчілка (literární pseudonym)[p. 1]
Narození29. června 1849
Haďač, Poltavská oblast, Ruské impériumRuské impérium Ruské impérium
Úmrtí4. října 1930
Kyjev, Ukrajinská sovětská socialistická republika
Místo pohřbeníBajkovův hřbitov; Kyjev
NárodnostUkrajinka
ZeměUkrajina
Povolánínakladatelka, spisovatelka, novinářka, etnografka, tlumočnice a občanská aktivistka
Aktivní roky1870 až 1930
Domovské městoNovohrad-Volynskyj; Kyjev
ChoťPetro Antonovič Kosač (1842–1909)
Dětidcera: Lesja Ukrajinka
Rodiče
  • otec: Petro Drahomanov (1802–1860);
  • matka: Elizaveta Ivanivna Dragomanova (1821–1895)
Příbuzníbratr: Mychajlo Drahomanov
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Titulní stránka ukrajinského ženského almanachu z roku 1887
Olena Pčilka (sedící) se svojí dcerou (stojící) Lesjou Ukrajinkou (rok 1898)
Skupinový snímek při otevření pomníku věnovanému ukrajinskému spisovateli, básníku a dramatikovi Ivanu Petrovyčovi Kotljarevskému (1769–1838) v Poltavě v roce 1903. Třetí zleva doprava je (stojící) Olena Pčilka a čtvrtá je pak (sedící) její dcera Lesja Ukrajinka
Náhrobek na Bajkovově hřbitově v Kyjevě

Olena Pčilka (29. června 1849, Haďač, Poltavská oblast, Ruské impérium – nyní Ukrajina4. října 1930, Kyjev, Ukrajinská sovětská socialistická republika – nyní Ukrajina) byla ukrajinská nakladatelka, spisovatelka, novinářka, etnografka, tlumočnice a občanská aktivistka.[1] Její občanské jméno bylo Olga Petrivna Kosač (Ольга Петрівна Косач).[p. 1]

Život[editovat | editovat zdroj]

Rodinné zázemí[editovat | editovat zdroj]

Olena Pčilka se narodila v roce 1849 v Haďači jako dcera místního statkáře[2] a ukrajinského básníka a překladatele Petra Jakymoviče Drahomanova (Petro Jakymovyč Drahomanov (Петро Якимович Драгоманов; 1802–1860); její matkou byla Elizaveta Ivanivna Dragomanova (1821–1895). Pčilka byla sestrou ukrajinského politického teoretika, ekonoma, historika, filozofa, anarchisty a etnografa Mychajla Petrovyče Drahomanova (1841–1895).

Vzdělání[editovat | editovat zdroj]

Základní vzdělání získala Olena Pčilka doma a v roce 1866 dokončila vzorovou internátní školu šlechtických panen v Kyjevě.[2]

Manželství[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1868 byla provdána za státního radu, právníka, pedagoga a filantropa Petra Antonoviče Kosače[2] (Петро Антонович Косач; 1842–1909). Brzy poté se manželé přestěhovali do Novohradu-Volynského v Žytomyrské oblasti na Volyni (severozápadní Ukrajina), kde její muž pracoval.[2] Společně měli tyto děti:[3]

  • Fyzik, meteorolog, spisovatel a překladatel Mychajlo Petrovič Kosač (Михайло Петрович Косач; 1869–1903);
  • známá ukrajinská spisovatelka, básnířka, dramatička a literární kritička Lesja Ukrajinka (1871–1913);
  • spisovatelka, literární kritička a bibliografka Olha Kosač-Kryvinjuk (Ольга Петрівна Косач-Кривинюк; 1877–1945);
  • hudebnice a překladatelka Oksana Petrivna Kosač-Šimanovska (Оксана Петрівна Косач-Шимановська; 1882–1975);
  • veřejný činitel Mykola Petrovič Kosač (Микола Петрович Косач; 1884–1937) a
  • překladatelka a kulturní aktivistka Isidora Petrivna Kosač-Borysova (Ізидора Петрівна Косач-Борисова; 1888–1980).

Aktivity[editovat | editovat zdroj]

Olena Pčilka byla od roku 1925 členkou korespondentkou Národní akademie věd Ukrajiny. Zabývala se zaznamenáváním a výzkumem ukrajinských lidových písní, lidových zvyků a obřadů a výsledky těchto svých etnografických výzkumů později publikovala (v roce 1876). Kromě toho také sbírala lidové výšivky na Volyni, financovala vydání díla Stěpana Rudanského (Степан Васильович Руданський, 1833–1873)) Spivomovky a od roku 1883 uveřejňovala vlastní básně ve lvovském časopise Zoria. Publikovala řadu prací a byla taktéž aktivní ve feministickém hnutí, zejména ve spolupráci s Natalií Kobrynskou.

Almanach První věnec[editovat | editovat zdroj]

Jako bojovnice za práva ukrajinských žen a jejich rovnoprávnost s muži vydala ve Lvově v roce 1887 spolu s ukrajinskou spisovatelkou, socialistickou feministkou a aktivistkou Natalií Kobrynskou první feministický almanach. Tato sbírka děl ukrajinských autorek se nazývala Pershy vinok (česky: První věnec; anglicky: The First Garland).[4] Almanach byl prvním dílem v Haliči a na Ukrajině, které se zabývalo tzv. „ženskou otázkou“ - kromě beletristických děl a etnografických výzkumů obsahoval řadu feministických článků, zejména o postavení žen na Ukrajině a ve světě.[5] Sestavovatelkami a autorkami almanachu Peršij vinok byly výhradně ženy jak z Haliče, tak i z Dněprské Ukrajiny.[5]

V Kyjevě[editovat | editovat zdroj]

Olena Pčilka žila od 90. let 19. století v Kyjevě, kde byla v letech 1906 až 1914 šéfredaktorkou a vydavatelkou časopisu Ridnyj kraj (Рідний Край) a jeho měsíční přílohy, dětského časopisu Moloda Ukrajina (Молода Україна) (1908 až 1914). Byla tlumočnicí – do ukrajinštiny přeložila (mimo jiné) řadu děl ruského prozaika a dramatika Nikolaje Vasiljeviče Gogola, polského spisovatele Adama Mickiewicze a ruského básníka, prozaika a dramatika Alexandra Sergejeviče Puškina.[6]

Závěr života[editovat | editovat zdroj]

V posledních letech svého života byla Olena Pčilka vystavena represím ze strany GPU.[p. 2] Tato zřejmě nejznámější ukrajinská básnířka[2] zemřela v Kyjevě v roce 1930 ve věku 81 let[2] a byla pohřbena na kyjevském Bajkovově hřbitově (Байкове кладовище; Голосіївський район).[7]

Tvorba[editovat | editovat zdroj]

Mezi její nejvýznamnější díla patří:

  • Tovaryšky" (Kamarádky, 1887);
  • Svitlo dobra i lyubovi (Světlo dobra a lásky, 1888);
  • Soloviovyi spiv (Slavičí zpěv, 1889);
  • Za pravdoyu (Za pravdu, 1889);
  • Artyšok (Artyčok, 1907);
  • Pivtora oseledsya (Jeden a půl slanečka, 1908);
  • hra Suzhena ne ohuzhena (1881);
  • hra Svitova rich (Světová věc, 1908)
  • a další.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Problematika jiných jmen pramení z různosti transkripce (přepisů) jejího jména z azbuky do latinky v různých jazykových mutacích. Začíná to již jejím jménem dívčím, které bylo nejspíše Ольга Драгоманов. Po sňatku v roce 1868 přibrala příjmení svého manžela (Косач) a jmenovala se Ольга Драгоманов–Косач. Celou situaci nezjednodušil ani její umělecký pseudonym Олена Пчілка. Tím pádem se můžeme v případě jména a příjmení její osoby setkat s následující plejádou různých přepisů: Olena Pčìlka; Olena Pčilková; Olena Ptschilka; Olena Pchilka; Olena Pechilková; Oljona Ptscholka; Olha Kossatsch; Olga Kossatsch; Olha Petriwna Kossatsch; Olga Petrivna Kosač; Ольга Петрівна Косач; Olha Drahomanová-Kosachová; atd.
  2. GPU je zkratka pro Государственное политическое управление (ГПУ) jako orgán státní politické bezpečnosti (správy)) při NKVD RSFSR. Tato zvláštní zpravodajská služba a tajná policie Ruské sovětské federativní socialistické republiky (RSFSR) byla zřízena 6. února 1922 na Leninův návrh na IX. sjezdu sovětů.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Olena_Ptschilka na německé Wikipedii a Olena Pchilka na anglické Wikipedii.

  1. Olena Pčìlka (1849-1930); skutečné jméno: Ol’ha Kosač – ukrajinská spisovatelka a etnografka [online]. web: Databáze autorit NK ČR [cit. 2022-03-24]. Identifikační číslo: js2008469438. Dostupné online. 
  2. a b c d e f Aleksandr Mikhaĭlovich Prokhorov. Great Soviet encyclopedia. [s.l.]: Macmillan, 1982. Dostupné online. S. 185. (anglicky) 
  3. OLGA, Kosach-Kryvyniuk. Леся Українка: Хронологія життя і творчості (česky: Lesja Ukrajinka: Chronologie života a díla). New-York: [s.n.], 1970. (anglicky) 
  4. Women's Voices in Ukrainian Literature; Nataliya Kobrynska (1855-1920) [online]. Language Lanterns Publications [cit. 2022-03-18]. Biografická skica. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b ARETA. Nataliya Kobrynska: Organizer of the Feminist Movement in Galicia (česky: Nataliya Kobrynska: Organizátorka feministického hnutí v Haliči) [online]. web: Forgotten Galicia com (Zapomenutá Halíč), 2020-11-15 [cit. 2022-03-18]. Dostupné online. (angličtina) 
  6. Pchilka, Olena [online]. web: Wncyklopedie of Ukraine com [cit. 2022-03-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. životopis Olena Ptschilka [online]. web: Ukrainische Literatur [cit. 2016-07-02]. Dostupné online. (ukrajinsky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Olena Pčìlka na Wikimedia Commons
  • Seznam dělSouborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Olena Pčilka
  • Obrázky k tématu Olena Pčilka na Obalkyknih.cz
  • Dílo Mein erster Erfolg ve Wikizdrojích (německy); český název: „Můj první úspěch“; přeložil Vladimir Czumikov
  • Přehled děl Oleny Pčilky (60 děl v 91 publikacích ve 3 jazycích a 403 knihovních fondech) [online]. web: World Catalog org [cit. 2022-03-25]. Пчілка, Олена (60 works in 91 publications in 3 languages and 403 library holdings; ). Dostupné online. 
  • ODARCHENKO, Petro. Olena Pčilka na Encyklopedii Ukrajiny [online]. web: Encyklopedie Ukrajiny com [cit. 2022-03-25]. Dostupné online. 

[[Kategorie:Úmrtí [4. říjen]]