Oleg II. Rjazaňský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Oleg II. Ivanovič Rjazaňský
Jezdecká socha Olega II. na Chrámovém náměstí v Rjazani.
Jezdecká socha Olega II. na Chrámovém náměstí v Rjazani.
Narození14. století
Rjazaň
Úmrtí1402
Rjazaň
PotomciFjodor II. Rjazaňský, Rodoslav Olgovič, Anastázie Rjazaňská, Agrafena Rjazaňská a Aljona Olegovna Rjazaňská
OtecIvan Alexandrovič
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oleg II. Ivanovič (rusky Оле́г Ива́нович Ряза́нский, † 1402) byl knížetem a velkoknížetem Rjazaňského knížectví v letech 1350–1402.

Vláda[editovat | editovat zdroj]

Znak Rjazaně a Rjazaňské gubernie od roku 1779 nese podobiznu Olega II.
Bitva u Šiševského lesa. Na miniatuře je zobrazen Oleg Rjazaňský, Vladimir Pronský a Tit Kozelský během bitvy s Tagajem. [1]

Dle tradice byl synem Ivana Ivanoviče Krotopola a měl sestru Anastázii. Sám sebe však Oleg v dopise Olegovskému klášteru v Arestovském nazývá synem Ivana Alexandroviče („modlím se za svého otce, knížete velikého, Ivana Alexandroviče“). Badatelé se proto přiklánějí k názoru, že Oleg byl synem Ivana Alexandroviče, a nikoli Ivana Korotopola.

Na knížecí stolec Rjazaně nastoupil po smrti knížete Ivana nebo Vasilije Alexandroviče.

Období let 1370 - 1387 je poznamenáno vytrvalými pokusy Olega uhájit nezávislost svého knížectví proti nájezdům Zlaté hordy. V roce 1370 byl Oleg jedním z organizátorů spojení vojsk na pomoc Moskvě obléhané litevským knížetem Olgerdem.[2]

Je znám především pro své soupeření s Moskevským knížectvím a v roce 1371 byl poražen v bitvě u Skorniščeva vojsky moskevskéhého knížete Dmitrije Donského. Poněkud tajemná je Olegova role v bitvě na Kulikovském poli. Zde byl nominálně spojencem Zlaté hordy, bitvy se však nezúčastnil a několik jeho bojarů bojovalo a zemřelo za ruskou stranu.

V roce 1377 byla Rjazaň zpustošena hordským knížetem Arapšou, Oleg jen o vlásek unikl zajetí. V roce 1378 Dmitrij stáhl jednotky za Oku a ve spojenectví s Danilou Pronským porazil tatarskou armádu v bitvě u Vozhy. V roce 1379 byla Rjazaň znovu zpustošena samotným Mamajem.

Jeho dcera se provdala za Jurije Svjatoslaviče Smolenského.

Před úplným koncem svého života přijal Oleg mnišství a schimu pod jménem Joachim v jím založeném Solotčinském klášteře 28 mil od Rjazaně. Inokinea ukončila svůj život a jeho manželka, kněžna Eufrosina.

Rodina a potomstvo[editovat | editovat zdroj]

Měl sestru Anastázii. Byl ženatý s Eufrosinou (Jevpraksií), † 5. prosince 1404. Manželé měli několik dětí:

Znak města Rjazaně[editovat | editovat zdroj]

Ve zlatém poli stojí kníže, v pravé ruce drží meč a v levé pochvu. Je oděn má na sobě šarlatovou epanču a zelený šat a klobouk v téže barvě lemované sobolí kožešinou“ (Winkler, s. 131). Podle rjazaňské legendy znak zobrazuje právě knížete Olega Ivanoviče.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Oleg II of Ryazan na anglické Wikipedii a Олег Иванович na ruské Wikipedii.

  1. Dostupné online. 
  2. «Мир истории. Русские земли в XIII—XV веках», Греков И. Б., Шахмагонов Ф. Ф., «Молодая Гвардия», М., 1988

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]