Olav Rytter
Olav Rytter | |
---|---|
Narození | 29. ledna 1903 Kristiansund |
Úmrtí | 7. června 1992 (ve věku 89 let) |
Alma mater | Univerzita v Oslu |
Povolání | jazykovědec, novinář a překladatel |
Zaměstnavatelé | Organizace spojených národů NRK |
Ocenění | Norwegian Arts Council's Translation Award (1975) Medaile 70. výročí narození krále Haakona VII. Medaile svobody krále Kristiána X. Medaile za obranu 1940–1945 Řád Bílého lva … více na Wikidatech |
Rodiče | Henrik Rytter |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Olav Rytter (29. ledna 1903 Kristiansund – 7. června 1992 Oslo) byl norský filolog, novinář, diplomat a lingvista. Nejvíce známý se stal během druhé světové války, kdy pracoval v norském oddělení BBC. V letech 1928 až 1935 byl lektorem norštiny v Praze a Varšavě, v letech 1948 až 1953 byl ředitel informačního střediska OSN v Praze.[1] Byl také překladatelem z češtiny do norštiny a zasloužil se o rozvoj česko-norských vztahů ve 20. století. V norském tisku byl výrazným popularizátorem české literatury.
Život
[editovat | editovat zdroj]Narodil se do rodiny spisovatele a překladatele Henrika Ryttera. V roce 1921 absolvoval Kristiania katedralskole (dnes Oslo katedralskole), následně studoval klasickou filologii a indoárijské jazyky na univerzitě v Oslu.[2] U Olafa Brocha studoval také slovanské jazyky, konkrétně češtinu a ruštinu, a zajímal se o nově vzniklé slovanské státy, především Polsko, Československo a Jugoslávii. V roce 1928 získal roční stipendium, a odjel tak studovat na univerzitu Karlovu. Poté, co se rozhodl studium francouzštiny vyměnit za češtinu, bylo mu stipendium o dva roky prodlouženo (klasickou filologii si ponechal jako vedlejší obor).[3] V roce 1931 si jako téma své magisterské práce vybral osobnost Aloise Jiráska a rozbor jeho Husitské trilogie (Alois Jirasek. Ein karakteristikk med hovudgrunnlag i Husitt-trilogien). Po obhájení práce se na dva roky vrátil do Prahy jako novinář na volné noze a dál studoval českou historii s velkým důrazem na dění kolem Tomáše Garrigue Masaryka. Za jeho podpory byla přeložena díla různých norských autorů (např. Olava Duuna, Tarjeie Vesaase či Nordahla Griega).[3] V roce 1930, v době svých studií a pobytu v Praze, přeložil vůbec první české beletristické dílo do norštiny, a to román Psohlavci Aloise Jiráska (nor. Stormtid). Vzhledem ke svému původu překládal do nové norštiny. V letech 1933–1935 působil jako lektor norštiny ve Varšavě, poté se vrátil do Norska jako specialista na slovanské jazyky a střední Evropu.[4] V roce 1938 se stal docentem slavistiky na Univerzitě v Oslu.[5] V témže roce začal působit v norském rozhlase NRK a byl v něm zaměstnán až do roku 1946 (v letech 1940–1944 se sídlem v Londýně, odkud spolupracoval i jako hlasatel exilového vysílání BBC).[6] Dne 1. února 1948 mu bylo nabídnuto místo vedoucího Informačního centra OSN v Praze pro Československo a do roku 1950 i pro Jugoslávii, které 2. března 1948 přijal.[7] Vedoucím tohoto centra byl pět let. Ve službách OSN zůstal až do roku 1963. Mezitím byl vedoucím informačních center i v Jakartě (1953–1956), Teheránu (1956–1959) a Káhiře.[2] V roce 1963 se stal šéfredaktorem časopisu (psaného v nové norštině) Dag og Tid a po osmi letech se stal jeho zahraničním zpravodajem. Byl silným zastáncem vystoupení Norska z NATO.[6]
Do Československa se často vracel. V Československu byl i v době okupace vojsky Varšavské smlouvy, z čehož vzniklo jeho vysoce aktuální dílo Československé drama.[8] Jako specialista na jazyky překládal i z ruštiny (Evžen Oněgin), ze sanskrtu (Šakuntula), ze staroindičtiny (Rgvéda) či starořečtiny (Anabasis).
Ovládal francouzštinu, angličtinu, němčinu, latinu, starořečtinu, češtinu, polštinu, ruštinu a staroindičtinu. Pasivně znal srbochorvatštinu, ukrajinštinu, bulharštinu, slovenštinu a makedonštinu.[9]
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Překlady z češtiny
[editovat | editovat zdroj]- Stormtid (1930)
- Det nye Millom-Europa (1932, čes. Stará a nová střední Evropa, Kamil Krofta)
- Ferdinand umvender seg (1934, čes. Obrácení Ferdyše Pištory, František Langer)
- Den kvite pesten (1937)
- Heimanfylgja (1939, čes. Věno, Josef Knap)
- Med repet rundt halsen (1946)
- I natten knegger de svarte hestene (1948)
- Salamanderkrigen (1966)
- Protesten (1979, čes. Protest, Václav Havel)
- Audiens (1980)
- Tsjekkiske dikt frå Macha til Seifert (1984) – antologie českých básní "Od Máchy po Seiferta"
Bibliografie
[editovat | editovat zdroj]- Slavisk målreising: upphavet til dei moderne slaviske litteraturmåla (1934) – Slovanská jazyková obroda: vznik moderních slovanských řečí
- Frå Nybergsund til Honnørbygga (1946) – Od Nybergsundu po Honnøbygdu
- Vietnam i går, i dag – i morgon? (1966) – Vietnam včera, dnes – zítra?
- Russisk poesi: fra Igor-kvadet til Jevtusjenko i nordisk gjendikting (1966) – Ruská poezie: od Slova o pluku Igorově po Jevtušenka v norském překladu
- Det tsjekkoslovakiske drama (1968) – Československé drama
Ocenění
[editovat | editovat zdroj]- Je držitelem Řádu Bílého lva za občanské zásluhy. V. třída mu byla propůjčena v roce 1935, IV. třída v roce 1947, a to především za jeho překlady, odborné publikace týkající se Československa, rozšiřování československé kultury a literatury v Norsku a další projevy „přátelství a oddanosti k Československé republice“.
- Za svou činnost během druhé světové války obdržel Deltakarmedaljen („Účastnická medaile“), Kong Christian den Tiendes frihedsmedaille („Medaile míru krále Kristiána X.“) a sovětskou medaili Za pobjedu 1945.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Olav Rytter - životopis, informace o spisovateli [online]. Československá bibliografická databáze [cit. 2021-01-06]. Dostupné online.
- ↑ a b GREPSTAD, Jon. Olav Rytter - Allkunne. www.allkunne.no [online]. 2019-05-08 [cit. 2021-01-06]. Dostupné online. (norsky)
- ↑ a b LEGREID, Erling. Syn og segn - Olav Rytter – Ein brysam intellektuell? [online]. Det Norske Samlaget., 1986 [cit. 2021-01-06]. Dostupné online. (norsky)
- ↑ DAHL, Hans Fredrik. Olav Rytter [online]. Norsk biografisk leksikon, 2020-02-25. Dostupné online. (norsky)
- ↑ Archiv kanceláře prezidenta republiky (kart. 38, sign. B 950/47)
- ↑ a b Olav Rytter [online]. Norsk biografisk leksikon, 2020-10-19 [cit. 2021-01-06]. Dostupné online. (norsky)
- ↑ Olav Rytter sjef for FN-informasjonen i Praha [online]. 45 (84) s. 1.: Fremover, 1948-04-14. (norsky)
- ↑ RYTTER, Olav. Det tsjekkoslovakiske drama [online]. Kalifornská univerzita: Norske samlaget, 1968, rev. 2009-05-15 [cit. 2021-01-06]. Dostupné online. (norsky)
- ↑ DYBING, Svein. Frå krig til fred med Olav Rytter. [s.l.]: Frå krig til fred med Olav Rytter, 1978. S. 19. (norsky)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- RYTTER, Olav. Det Tsjekkoslovakiske Drama. Oslo: Det Norske Samlaget, 1968. (norsky)
- RYTTER, Olav. Slavisk målreising: upphavet til dei moderne slaviske litteraturmåla. Oslo: Det Norske Samlaget, 1934. 150 s. (norsky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Olav Rytter na Wikimedia Commons
- (norsky) Erik Berntsens Slektssider
- Norští překladatelé
- Překladatelé z češtiny
- Překladatelé do norštiny
- Překladatelé z polštiny
- Překladatelé z ruštiny
- Překladatelé ze sanskrtu
- Diplomaté Norska
- Norští slavisté
- Norští lingvisté
- Norští novináři
- Norští filologové
- Moderátoři
- Norští vysokoškolští pedagogové
- Představitelé OSN
- Nositelé Medaile za vítězství nad Německem ve Velké vlastenecké válce
- Nositelé Řádu Bílého lva IV. třídy
- Nositelé Medaile za obranu 1940–1945
- Absolventi Univerzity Karlovy
- Absolventi Univerzity v Oslu
- Narození v Kristiansundu
- Narození v roce 1903
- Úmrtí v roce 1992
- Úmrtí v Oslu
- Narození 29. ledna
- Úmrtí 7. června