Olše zelená
Olše zelená | |
---|---|
Olše zelená | |
Stupeň ohrožení podle IUCN | |
málo dotčený[1] | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | rostliny (Plantae) |
Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
Řád | bukotvaré (Fagales) |
Čeleď | břízovité (Betulaceae) |
Rod | olše (Alnus) |
Binomické jméno | |
Alnus alnobetula (Ehrh.) K.Koch, 1872 | |
Synonyma | |
Alnus viridis (Chaix) DC., Alnaster viridis (Chaix) Spach. – olšička, olšovka zelená, Alnus alnobetula, Alnus ovata, Duschekia alnobetula | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Olše zelená (Alnus alnobetula) je keř dorůstající do výšky 0,5–3 m, vzácně nízký strom, s obloukovitými, na konci vystoupavými větvemi z čeledi břízovitých (Betulaceae). Strom kvete od dubna do května.
Popis
[editovat | editovat zdroj]Kmínky dosahují 5–8 cm v průměru, borka je hnědá s nápadnými červenohnědými lenticelami. Kořenový systém je převážně povrchový, ale bohatě rozvinutý a dobře váže půdu. Listy jsou vejčité, nebo okrouhle oválné, 2,5 až 8 cm dlouhé, 2 až 7 cm široké, zašpičatělé, okraj dvakrát zubatý. Řapík 1,5 cm dlouhý. Samčí jehnědy jsou 5 až 10 cm dlouhé, žluté, prášící na konci dubna, samičí šištice jsou ve většině případů zelené (od toho název druhu), později červenohnědé, asi 2 cm dlouhé, vejčité. Pupeny kopinaté, přisedlé, s mnoha těsně přilehlými šupinami, zářivě zelené nebo purpurové, Na rozdíl od jiných olší přezmují samičí jehnědy v pupenech a rozvíjejí se až na jaře společně s listy.[2]
Rozšíření
[editovat | editovat zdroj]Olše zelená je druh vyskytující se v horských oblastech jižní a střední Evropy. Má řadu oddělených arel v Alpách, Poloninských Karpatech a vzácně také v Dinárském pohoří. Kromě toho se řídce vyskytuje i v nižších polohách. Nejvíce se jí daří v polohách do 2000 m. V Česku se jako původní vyskytuje pravděpodobně jen v jižních Čechách a jihozápadním cípu Moravy, jinde jde spíše o druhotný výskyt.
Ekologie
[editovat | editovat zdroj]Olše zelená je světlomilná dřevina vyskytující se na prosluněných místech, snáší jen slabý zástin. Vyrůstá v lesních pláštích, na pastvinách a v remízcích, též na otevřených pasekách s pionýrskou vegetací. Dává přednost vlhkým podkladům a oblastem s vysokými srážkami. Roste na kyselých horninách, vyhýbá se vápenatým půdám. Snese extrémní klimatické podmínky: kruté zimy, pozdní mrazy, surové polohy, spokojí se s krátkou vegetační dobou.
Význam
[editovat | editovat zdroj]Olše zelená byla již před desetiletími s úspěchem používána ke zpevňování svážných území v horách, vysazována na březích toků při hrazení horských bystřin a zkoušena také k ozelenění lavinových svahů a holí nad hranicí lesa. Používá se také jako podrost za účelem zkvalitnění půdy při obnově lesů. Pro svoji malou výšku nemůže ohrozit růst užitkových lesních dřevin.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03].
- ↑ Kovanda M. (1990): Duschekia Opiz – křestice, olše. – In: Hejný S., Slavík B., Hrouda L. & Skalický V. (eds), Květena České republiky 2, p. 50–51, Academia, Praha.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Úradníček Luboš; Maděra Petr a kol., Dřeviny České republiky. Písek, Matice Lesnická, 2001.
- Slavík Bohumil a kol. Květena České republiky, 2. díl, Praha: Academia, 1995.
- Rushforth Keith. Svět stromů. Praha: Granit, 2006
- Větvička Václav. Stromy průvodce přírodou. Praha: Aventinum, 1999
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Olše zelená na Wikimedia Commons
- Taxon Alnus alnobetula ve Wikidruzích