Přeskočit na obsah

Olše zelená

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxOlše zelená
alternativní popis obrázku chybí
Olše zelená
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádbukotvaré (Fagales)
Čeleďbřízovité (Betulaceae)
Rodolše (Alnus)
Binomické jméno
Alnus alnobetula
(Ehrh.) K.Koch, 1872
Areál rozšíření
Synonyma

Alnus viridis (Chaix) DC., Alnaster viridis (Chaix) Spach. – olšička, olšovka zelená, Alnus alnobetula, Alnus ovata, Duschekia alnobetula

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Olše zelená (Alnus alnobetula) je keř dorůstající do výšky 0,5–3 m, vzácně nízký strom, s obloukovitými, na konci vystoupavými větvemi z čeledi břízovitých (Betulaceae). Strom kvete od dubna do května.

Kmínky dosahují 5–8 cm v průměru, borka je hnědá s nápadnými červenohnědými lenticelami. Kořenový systém je převážně povrchový, ale bohatě rozvinutý a dobře váže půdu. Listy jsou vejčité, nebo okrouhle oválné, 2,5 až 8 cm dlouhé, 2 až 7 cm široké, zašpičatělé, okraj dvakrát zubatý. Řapík 1,5 cm dlouhý. Samčí jehnědy jsou 5 až 10 cm dlouhé, žluté, prášící na konci dubna, samičí šištice jsou ve většině případů zelené (od toho název druhu), později červenohnědé, asi 2 cm dlouhé, vejčité. Pupeny kopinaté, přisedlé, s mnoha těsně přilehlými šupinami, zářivě zelené nebo purpurové, Na rozdíl od jiných olší přezmují samičí jehnědy v pupenech a rozvíjejí se až na jaře společně s listy.[2]

Rozšíření

[editovat | editovat zdroj]

Olše zelená je druh vyskytující se v horských oblastech jižní a střední Evropy. Má řadu oddělených arel v Alpách, Poloninských Karpatech a vzácně také v Dinárském pohoří. Kromě toho se řídce vyskytuje i v nižších polohách. Nejvíce se jí daří v polohách do 2000 m. V Česku se jako původní vyskytuje pravděpodobně jen v jižních Čechách a jihozápadním cípu Moravy, jinde jde spíše o druhotný výskyt.

Olše zelená je světlomilná dřevina vyskytující se na prosluněných místech, snáší jen slabý zástin. Vyrůstá v lesních pláštích, na pastvinách a v remízcích, též na otevřených pasekách s pionýrskou vegetací. Dává přednost vlhkým podkladům a oblastem s vysokými srážkami. Roste na kyselých horninách, vyhýbá se vápenatým půdám. Snese extrémní klimatické podmínky: kruté zimy, pozdní mrazy, surové polohy, spokojí se s krátkou vegetační dobou.

Olše zelená byla již před desetiletími s úspěchem používána ke zpevňování svážných území v horách, vysazována na březích toků při hrazení horských bystřin a zkoušena také k ozelenění lavinových svahů a holí nad hranicí lesa. Používá se také jako podrost za účelem zkvalitnění půdy při obnově lesů. Pro svoji malou výšku nemůže ohrozit růst užitkových lesních dřevin.

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03].
  2. Kovanda M. (1990): Duschekia Opiz – křestice, olše. – In: Hejný S., Slavík B., Hrouda L. & Skalický V. (eds), Květena České republiky 2, p. 50–51, Academia, Praha.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Úradníček Luboš; Maděra Petr a kol., Dřeviny České republiky. Písek, Matice Lesnická, 2001.
  • Slavík Bohumil a kol. Květena České republiky, 2. díl, Praha: Academia, 1995.
  • Rushforth Keith. Svět stromů. Praha: Granit, 2006
  • Větvička Václav. Stromy průvodce přírodou. Praha: Aventinum, 1999

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]