Okresní muzeum Žďár nad Sázavou

Okresní muzeum ve Žďáře nad Sázavou bylo muzeum, které působilo v prostorách zámku ve Žďáře nad Sázavou v letech 1954–1992. Jednalo se o předchůdce Regionálního muzea města Žďáru nad Sázavou. Muzeum dokumentovalo přírodu, historii a kulturu regionu a hrálo klíčovou roli v uchovávání a prezentaci kulturního dědictví.

Historie

Po administrativní změně v roce 1950, kdy došlo ke sloučení obcí města Žďár a zámku Žďár, se město přejmenovalo na Žďár nad Sázavou. V roce 1954 byla schválena změna názvu muzea na Okresní muzeum Žďár nad Sázavou, které se stalo novým zřizovatelem muzejní činnosti v regionu. Sbírky muzea byly v témže roce přemístěny do areálu bývalého žďárského kláštera.

V letech 1954–1960 muzeum spravovalo ještě dvě pobočky: Horácké muzeum v Novém Městě na Moravě a Městské muzeum v Přibyslavi. Po reorganizaci v roce 1960 se muzeum stalo regionálním centrem pro širší okres Žďár nad Sázavou, přičemž jeho úkolem bylo dokumentovat přírodu, historii a kulturní rozvoj regionu. Kromě toho muzeum poskytovalo metodickou pomoc městským muzeím a kronikářům.

V roce 1982 byla pod muzeum integrována pobočka v Bystřici nad Pernštejnem. V roce 1985 byla v budově Konventu otevřena nová stálá expozice „Budování socialismu na Žďársku“, která se zaměřovala na historické a sociální změny v regionu po roce 1945. Po reorganizaci muzejní sítě v roce 1990 byla muzea v okrese dezintegrována a jednotlivé pobočky se osamostatnily. Okresní muzeum bylo zrušeno k 30. listopadu 1992, kdy se transformovalo na Regionální muzeum města Žďáru nad Sázavou. Tato nová instituce se v roce 1993 přestěhovala ze zámku do budovy Tvrze v centru města.

Významné expozice

Od roku 1957 na zámku fungovalo Muzeum knihy, stálá expozice Národního muzea v Praze. O jeho založení se zasloužil především známý knihovník PhDr. Bohumír Lifka ve spolupráci se Státní památkovou správou. Nacházelo se v prostorách bývalého cisterciáckého kláštera, a seznamovalo návštěvníky chronologicky s dějinami písma, knihy a knihtisku, a to především v evropských souvislostech. Expozice na zámku fungovala až do 1. listopadu 2014, kdy byla zrušena.

V rekonstruovaných bývalých konírnách fungovala od roku 1973 expozice Santiniho. Slavnostní otevření proběhlo 28. června. Za podpory Okresního národního výboru se na přestavbě podílelo krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody. Expozice Jana Blažeje Santiniho-Aichla se měla stát novým lákadlem pro místní, ale i zahraniční návštěvníky. Dnes se v prostorech koníren nachází Galerie Kinských, stálá výstava mapující rodokmen a rodovou historii rodu Kinských, současných majitelů zámku.

Expozice „Budování socialismu na Žďársku“

Expozice „Budování socialismu na Žďársku“ byla slavnostně otevřena v květnu 1985 v nově zrekonstruované budově Konventu. Před rekonstrukcí byla budova v žalostném stavu. V roce 1784 byla poničena požárem. Po zrušení kláštera v témže roce připadla její severní část faře, její jižní část ale pouze chátrala. Rekonstrukce budovy, která do té doby dlouhou dobu v areálu stála v podstatě jako ruina, probíhala od roku 1974 a náklady se vyšplhaly na 12 milionů Kčs. Expozice se zaměřovala na období od osvobození Žďáru v roce 1945 až po tehdejší současnost, tedy 80. léta 20. století. Byla rozdělena do dvou hlavních oddílů:

• Oddíl A: Nesl název "Žďársko buduje základy socialistické společnosti" a zaměřoval se na vývoj v regionu od roku 1945. Zahrnoval témata průmyslu, zemědělství a poukazoval na zlepšení životní úrovně v regionu.
• Oddíl B: Pod názvem „Příroda, lidé, práce“ se věnoval ekologii, ochraně přírody a kulturním památkám.

Expozice reflektovala ideologické zaměření doby a zdůrazňovala úspěchy socialistického rozvoje. Celková výstavní plocha činila 621 m², přičemž hlavní část expozice (oddíl A) byla umístěna v multi-účelovém sále, zatímco oddíl B v přilehlé chodbě.

Plánované muzeum hutnického skla

V roce 1984 byl zpracován návrh na zřízení Muzea hutnického skla v prostorách budovy Starého opatství. Tento projekt měl být součástí širšího plánu na dokumentaci sklářské tradice regionu a měl být propojen se sklářskou hutí ve Škrdlovicích. V roce 1986 byla v Konventu otevřena dočasná výstava „Škrdlovické sklo“, která se stala předzvěstí plánované stálé expozice.

Přestavby budovy měly probíhat v letech 1989–1991. Plánované muzeum se mělo soustředit na historii sklářství na Vysočině a vývoj výroby hutnického skla ve 20. století. Expozice byla plánována na celkové ploše 2000 m² a měla být rozdělena do tří hlavních oddílů:

1. Historie sklářství na Vysočině (16.–20. století), s důrazem na zaniklé sklárny a historické sklo z regionu.
2. Vývoj sklářství po roce 1945, zaměřený na hutní sklo a významné výrobce v Československu, včetně Škrdlovické hutě.
3. Výtvory sklářských umělců a prezentace současného výtvarného sklářství.

Kvůli politickým změnám po sametové revoluci a restitučním procesům nebyla expozice nikdy dokončena. Projekt byl zrušen a výstavba nebyla nikdy dokončena. Stavební úpravy však zásadně poničily historickou hodnotu budovy. Její fasáda byla zrekonstruovaná v roce 2013, interiéry však dodnes zůstávají v rozestavěném a poničeném stavu.

Odkazy

Literatura

• LIML, Jan. Žďár nad Sázavou v období normalizace - příspěvek k politické a společenské situaci a k výstavbě ve městě. Online. Bakalářská práce. Brno: Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta. 2025. Dostupné z: https://is.muni.cz/th/i9x4v/.
• LOPAUR, Miloslav; FUKSOVÁ, Jana; MIKULE, Stanislav; JAGOŠOVÁ, Silvie. Žďárský uličník II/1 Zámek Žďár. 1. vyd. [s.l.]: Město Žďár nad Sázavou, 2017. ISBN 978-80-270-2804-7.

Související články

• Regionální muzeum města Žďáru nad Sázavou
• Žďár nad Sázavou (klášter)

Externí odkazy

• stránky Regionálního muzea
• stránky Zámku Žďár nad Sázavou