Okáč voňavkový

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxOkáč voňavkový
alternativní popis obrázku chybí
okáč voňavkový v přírodní památce váté písky
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen členovci (Arthropoda)
Podkmen šestinozí (Hexapoda)
Třída hmyz (Insecta)
Podtřída křídlatí (Pterygota)
Řád motýli (Lepidoptera)
Čeleď babočkovití (Nymphalidae)
Podčeleď okáči (Satyrinae)
Rod okáč (Brintesia)
Binomické jméno
Brintesia circe
(Fabricius, 1775)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Okáč voňavkový (Brintesia circe) je velký, suchomilný motýl z čeledi babočkovitých. Původním areálem výskytu jsou země kolem Středozemního moře, dlouhodobě ale proniká na sever, až do střední Evropy (Morava, jižní Slovensko).[1] Je zapsán v červeném seznamu ohrožených druhů bezobratlých v ČR jako druh zranitelný[2], v současnosti však není ohrožený, neboť značně rozšiřuje areál výskytu v souvislosti s recentním oteplováním klimatu.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Velký motýl s rozpětím křídel 60 - 80 mm, často splývající s podkladem.[3] Základní barva křídel je tmavě hnědá až černá, přes oba páry křídel se táhne bílý pás, u samiček širší než u samců.[1] Ve špičce předního křídla se nachází hnědobílá skvrna, připomínající oko. Rubová strana předních křídel je podobná líci (oko je zde ale výraznější), rub zadních křídel je mramorovaně hnědošedý. Tělo motýla je černohnědé až černé.[1]

Životní cyklus[editovat | editovat zdroj]

Okáč voňavkový obývá nížiny a teplé pahorkatiny, kde vyhledává lesostepi a křovinaté biotopy.[1] Má jednu generaci v roce.[4] Objevuje se za slunečného počasí od konce června do září (kdy potkáme zejména olétané samice).[3] Živnou rostlinou housenek jsou různé trávy, zejména jílek (Lolium) a sveřep (Bromus).[3] Housenky se objevují v září, na podzim se ukládají k přezimování v suché vegetaci a svůj vývoj dokončují až v červnu následujícího roku.[1]

Ohrožení a ochrana[editovat | editovat zdroj]

Oproti minulosti již není ohroženým a postupně se vrací i do lokalit, kde nebyl dlouhou dobu pozorován.[zdroj?]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e HRABÁK, Rudolf. Kapesní atlas našich motýlů. 1. vyd. Praha: SZN ve spolupráci s SPN, 1985. S. 352. 
  2. FARKAČ J., KRÁL D. & ŠKORPÍK M. [eds.] (2005): Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. List of threatened species in the Czech Republic. Invertebrates. – Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, 760 pp.
  3. a b c SEVERA, František; NOVÁK, Ivo. Motýli. 2. vyd. Praha: AVENTINUM, 2005. ISBN 80-86858-05-7. S. 212. (Česky) 
  4. REICHHOLF, Josef H. Motýli. Čestlice: Rebo Productions CZ, 2004. ISBN 80-7234-310-6. S. 61. (Česky) 


Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BENEŠ J., KONVIČKA M., (eds). Motýli České republiky: rozšíření a ochrana. Praha: SOM, 2002. 857 s. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]