Oesterreichischer Alpenverein

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Oesterreichischer Alpenverein
Vlajka ÖAV na Teufelsteinu ve Vídeňském lese
Vlajka ÖAV na Teufelsteinu ve Vídeňském lese
Právní forma spolek
Založeno 1862
Adresa Österreichischer Alpenverein, Olympiastraße 37, 6020 Innsbruck
Další informace
Web http://www.alpenverein.at/portal/index.php
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oesterreichischer Alpenverein (zkratka ÖAV n. OeAV), v překladu „Rakouský alpský spolek“ je největší rakouská horolezecká zájmová organizace. Sídlo Rakouského alpského spolku je v Innsbrucku. Spolek se skládá z 195 právně samostatných sekcí (s 236 horskými chatami a přibližně 26 000 km turistickými a horskými cestami) sdružujících přes 470 000[1] členů (stav leden 2013). Prezidentem byl v roce 2013 zvolen rakouský právník a dlouholetý spolkový funkcionář Andreas Ermacora (* 23. červen 1960, Innsbruck).

Historie[editovat | editovat zdroj]

Výroční zpráva sekce Berlín DuÖAV, 1914

Po britském Alpine Clubu je Rakouský alpský spolek druhou nejstarší organizací svého druhu na světě. Ustavující schůze Rakouského alpského spolku/Oesterreichischer Alpenverein (OeAV) se konala 9. listopadu 1862 v Zeleném sále Vědecké akademie/Akademie der Wissenschaften ve Vídni. Na založení spolku se významně podíleli studenti Paul Grohmann, Edmund von Mojsisovics a Guido von Sommaruga.

V roce 1869 založili v Mnichově němečtí a rakouští horolezci Německý alpský spolek/Deutscher Alpenverein (DAV). Pojem «německý» v té době v sobě zahrnoval německy mluvící oblasti střední Evropy a «německými Alpami» byly myšleny Východní Alpy. DAV nepůsobil centralizovaně. Od severního Německa až po Jadran fungovala spousta samostatných spolků, které měly na starosti alpské pracovní oblasti, kde stavěly turistické chaty a cesty, školily horské vůdce a podporovaly místní horské obyvatelstvo. Ustanovující shromáždění 6. sekce DAV se konalo 19. května v 1870 v Praze.

Rychlý rozvoj a úspěchy DAV brzy vedly ke sloučení obou alpských spolků. V roce 1873 oba spolky založily Německý a rakouský alpský spolek/Deutscher und Oesterreichischer Alpenverein (DuÖAV). OeAV se společně s Vídeňskou sekcí/Sektion Wien DAV stal novou sekcí Austria Německého a rakouského alpského spolku /Sektion Austria DuÖAV. Centrální spolková kancelář s výborem putovala po celém společném území. Až do první světové války vzniklo téměř 400 sekcí s 319 horskými chatami.[2]

Meziválečné období[editovat | editovat zdroj]

Austriahütte 1890, s Dachsteinsüdwand - Hoher Dachstein

Po rozpadu monarchie ztratily sekce spoustu chat v Jižním Tyrolsku a po vzniku Československa se musely od své mateřské organizace distancovat i německé sekce na území nového státu. Nově ustavené alpské spolky na území Československa se sdružovaly od 7. března 1920 ve Svazu německých alpských spolků v Československu/Verband der Deutschen Alpenvereine in der Tschechoslowakei (VDAV) se sídlem v Teplicích. Prvním předsedou byl zvolen Peter Kotter.[3]

„Členové DAV v Česku mají stejná práva jako členové DuÖAV s výjimkou hlasovacího práva na valné hromadě DuÖAV. Členové DAV obdrží členské karty a známky, které jsou podobné kartám členů DuÖAV. Mají stejné slevy na chatách a rovněž obdrží bezplatně Mitteilungen, pokud zaplatí roční příspěvek, který činí pro člena A 32 Kč a pro člena B 12 Kč.“

—Odpověď DuÖAV na dopis Franze Wenigera z Böhmisch Krumau ze dne 24. 10. 1932[3]

Zejména v prvních letech po první světové válce se začaly projevovat ve spolku xenofobní a antisemitské tendence. I když byla ze strany centrálního výboru ponechána k přijetí árijského odstavce a k pozměnění stanov sekcím volná ruka, většina sekcí jej v Rakousku přijala. Nově založená sekce židovských a liberálních členů Donauland se stala terčem útoků ze strany antisemitské členské základny. V roce 1924 se centrální výbor dohodl na kompromisu. Sekce Donauland byla z DuÖAV vyloučena s tím, že antisemitisté přestanou se svými útoky. Situace se zhoršila i ve vztahu ke spolku Naturfreunde/Přátelé přírody.[2] V roce 1933/34 rozpustila nacistická vláda v Německu a austrofašistická vláda s levicovým blokem v Rakousku i spolek Naturfreunde. Sekce alpského spolku ale odmítaly přijmout jejich zabavený majetek, který jim vláda nabídla.

Druhá světová válka[editovat | editovat zdroj]

Hofpürglhütte v roce 1971
Schwarzenberghütte v roce 2012

Po připojení Rakouska k Německé říši v roce 1938 se následnickou organizací stal Německý alpský spolek (DAV) fungující pod Národně-socialistickým říšským svazem pro tělesnou výchovu/Nationalsozialistischer Reichsbund für Leibesübungen (NSRL), který zastřešovala organizace NSDAP. Na podzim roku 1938 bylo k němu připojeno i 17 sekcí Alpského spolku z československého pohraničí (Sudet). Sídlem rakouské sekce zůstal Innsbruck. Všechny malé alpské spolky i s elitním Rakouským alpským klubem/Österreichischer Alpenklub (ÖAK) byly zrušeny nebo se z nich staly samostatné sekce pod DAV. Předsedou byl zvolen rakouský zemský kancléř Arthur Seyß-Inquart, přesvědčený národní socialista a antisemita.[2]

Poválečná historie[editovat | editovat zdroj]

Po druhé světové válce si prošly rakouské alpské spolky obtížnou cestou vyjasňování právních vztahů a vymáháním majetku pře Ústavní soud (Verfassungsgerichtshof). Některé sekce byly uznány a některé musely být znovu založeny. Od roku 1951 přijal spolek svůj původní název Oesterreichischer Alpenverein. Horské chaty bývalých sekcí pod Německým říšským alpským spolkem byly svěřeny nezávislému správci a teprve po podepsání Rakouské státní smlouvy o znovuobnovení rakouské suverenity a demokracie mohly přejít do majetku původních sekcí DAV.[2] Životní poměry v zemi se postupně normalizovaly, Rakousko zažívalo v 60. letech 20. století rozmach ekonomiky a se zájmem obyvatelstva o trávení dovolené a volného času se rozvíjela nejen činnost Rakouského alpského spolku, ale stoupla i členská základna. Spřátelené spolky ÖAV, DAV a AVS (Alpenverein Südtirol) začaly společně spolupracovat. Vedení Rakouského alpského spolku sídlí v Innsbrucku. V roce 2012 oslavil spolek 150 let od svého založení.[2]

Sekce Rakouského alpského spolku[editovat | editovat zdroj]

Burgenland[editovat | editovat zdroj]

Landesverband Kärnten[editovat | editovat zdroj]

Landesverband Niederösterreich[editovat | editovat zdroj]

Landesverband Oberösterreich[editovat | editovat zdroj]

Landesverband Salzburg[editovat | editovat zdroj]

Landesverband Steiermark[editovat | editovat zdroj]

Landesverband Tirol[editovat | editovat zdroj]

Landesverband Wien[editovat | editovat zdroj]

Sekce v zahraničí[editovat | editovat zdroj]

Horolezecké vesničky/Bergsteigerdörfer[editovat | editovat zdroj]

Projekt Bergsteigerdörfer/Horolezecké vesničky iniciovali v roce 2008 Oesterreichischer Alpenverein, Alpenkonvention/Alpská konvence[4] a starostové rakouských obcí s původní zachovanou kulturou. Cílem projektu je zachovat historii i přírodní krásy zapojených lokalit pro budoucí generace. V alpských vesničkách, které stály při zrodu alpinismu, nedojde díky takovému projektu k výstavbě rozlehlých hotelových komplexů či velkých lyžařských center s lanovkami. Do projektu se zapojilo 20 vesniček z Rakouska a dvě z Bavorska: Ramsau bei Berchtesgaden (Berchtesgádenské Alpy/NP Nationalpark Berchtesgaden) a Hinterstein (Oberallgäu).[5]

Výhody členství ve spolku[editovat | editovat zdroj]

Členství v Rakouském alpském spolku má pro sportovce i turisty mnoho výhod:

  • slevy na ubytování v horských chatách OeAV a ostatních alpských spolků, přednost při rezervaci před nečleny
  • pojištění sportovních aktivit v horách platném po celém světě
  • možnost dalšího vzdělávání v pořádaných kurzech

Úplný výpis výhod lze nalézt na stránkách OeAV[6].

Získání členství pro občany ČR[editovat | editovat zdroj]

Občané ČR se mohou stát členy Rakouského alpského spolku. Mají pak nárok na stejné služby jako členové z Rakouska. Některé české cestovní kanceláře zprostředkovávají za poplatek členství v Rakouském alpském spolku. Podrobnější informace lze nalézt na českých stránkách OeAV www.alpenverein.cz, www.oeav.cz, www.edelweiss.cz a dalších.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Struktura spolku
  2. a b c d e Alpenverein - Geschichte
  3. a b Chaloupská Pavlína: Vývoj německých alpských spolků v Českých zemích do roku 1938 (Development of German Alpine Clubs in Czech Lands until 1938), disertační práce, Fakulta tělesné výchovy a sportu (FTVS), 2014
  4. Alpská konvence (Dohoda o ochraně Alp) je občanskoprávní smlouva o ochraně a trvalém rozvoji Alp. Stálý sekretariát konvence sídlí v Innsbrucku. V roce 1989 se alpské státy a Evropské hospodářské společenství dohodly na první Alpské konferenci v Berchtesgadenu (Bavorsko) na Berchtesgadenské rezoluci, která vyjadřuje vůli ke společné konvenci pro rozvoj alpského prostoru. Konvence byla 7. 11. 1991 během druhého zasedání Alpské konference v Salcburku podepsána ministry životního prostředí alpských zemí.
  5. Horolezecké vesničky - na www.lideahory.cz Archivováno 16. 3. 2015 na Wayback Machine
  6. Členské výhody

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]