Odměny ve škole

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Odměna je působení, spojené s chováním nebo jednáním jedince, které vyjadřuje pozitivní hodnocení a přináší vychovávanému radost a uspokojení některých jeho potřeb.[1] Odměna je také jedna z forem vnějšího motivačního působení na žáka, které má většinou pozitivní účinek. Záměrně navozený následek toho, že žák dobře splnil uložené požadavky nebo něco dobře vykonal z vlastní iniciativy.[2]

Typy odměn[editovat | editovat zdroj]

  • Nehmotné - pochvala, úsměv, projev kladného hodnocení, sympatie nebo kladného emočního vztahu, souhlas, využití a rozvíjení žákovy myšlenky v hodině
  • Hmotné - věcný dárek (diplom, …)
  • Hmotné i nehmotné - umožnění činností nebo zážitků (výlet,...)

Mezi nejčastější odměny patří odměny nehmotné, konkrétně pochvala a jednička. Zbylé typy odměn jsou využívány vzácně nebo po delším pozitivním působení žáka ve škole.

Pochvala[editovat | editovat zdroj]

Pochvala patří mezi nejtypičtější typy odměn, měla by být adekvátní k vykonané činnosti a měla by následovat ihned po jejím skončení. Pochvala by se měla soustředit především na hodnocení výkonu, nikoli pouze na osobnostní vlastnosti žáka.[3] Frekvence pochval by se měla postupně snižovat. Vyjádření pochvaly má obvykle větší účinnost, když je zcela neformální. Slavnostní pochvala způsobí často u žáka zmatek a stud. “K povzbuzení dítěte se někdy zvlášť dobře hodí poznámka, kterou vychovatel pronese jakoby mimochodem k někomu třetímu.“[4] Takto má pochvala větší účinnost. Pochvala má několik funkcí:

  • Informační – konstatování správnosti chování, postupu a výsledků činnosti
  • Motivační – navozuje pocit sebeuplatnění, prožitek úspěchu, snahu pokračovat v odměňovaných aktivitách
  • Z pohledu žáka má ještě funkci vyjádření osobního vztahu učitelek sobě, projev osobní důvěry

Jednička[editovat | editovat zdroj]

Jednička je dalším rozšířeným typem odměn. V pětistupňovém klasifikačním hodnocení je nejlepší, proto je u žáků považována za odměnu nikoli za trest.

Rizika odměn ve škole[editovat | editovat zdroj]

Odměny ve škole sebou přinášejí i určitá rizika a některá z nich jsou zmíněna v Psychologii pro učitele od Čápa a Mareše.[5]

  • dítě se učí či plní požadavky pouze pro získání odměny
  • potlačování vnitřní motivace
  • časté odměňování by mohlo způsobit ohrožení morálního vývoje žáka
  • návyk na pochvalu (pochvala stává cílem nikoli motivačním prostředkem)
  • potlačení tvořivosti žáka ( žák vykoná jen dané v očekávání odměny, aby získal odměnu, ale nerozvíjí dál svou tvořivost)

Je lepší trest nebo odměna?[editovat | editovat zdroj]

Trest je působení, spojené s chováním nebo jednáním jedince, které vyjadřuje negativní hodnocení a přináší vychovávanému nelibost, frustraci nebo omezení některých jeho potřeb.[6] Předpoklady ohledně trestů a odměn jsou, že:

  • Pochvala má silnější účinek než kárání.
  • Žák, kterého si nevšímáme, má horší výsledky než žák chválený nebo káraný.
  • "Opakovaná" pochvala může zvýšit výkon, naopak kárání jej může snižovat, což by mělo platit především u slabších žáků.
  • Žák v očekávání odměny zvýší výskyt odměňovaného chování a v očekávání trestu sníží výskyt trestaného chování.

Kdy a jak odměňovat[editovat | editovat zdroj]

Učitel nemá čekat na test, aby dal jedničky jen nejlepším žákům, ale měl by odměňovat během každé vyučovací hodiny. Měl by využívat pochvaly, souhlasné projevy, ale i pozitivní hodnocení různých fází hodiny, které uzavírá. Také by měl využívat odměny oficiálnější, kterými jsou například jedničky za splněný úkol.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Čáp J., Mareš J., (2007) Psychologie pro učitele. Vyd. 2. Praha: Portál
Čapek, R., (2014) Odměny a tresty ve školní praxi. 2. vyd. Praha: Grada Publishing
Kolář Z., Šikulová R., (2005) Hodnocení žáků. Praha: Grada Publishing
Krejčová, L. (2011). Význam učitelů a školního prostředí pro motivaci dospívajících při studiu ve středních školách. Studia Paedagogica, 14(2), 85-106. Dostupné z: http://www.phil.muni.cz/journals/index.php/studia-paedagogica/article/view/86/189
Matějček Z., (2012) Po dobrém nebo po zlém? 7.vyd., Praha: Portál
Průcha, J., Walterová, E., Mareš, J. (2013) Pedagogický slovník. 7. vyd. Praha: Portál, 2013
Sliacky, J. (2009). Výchovná kompetence v dalším vzdělávání pracovníků s dětmi a mládeží. Pedagogická orientace, 19(1), 40. Dostupné z: https://journals.muni.cz/pedor/article/view/809/714
Šeďová, K. (2015). Moc v dialogickém vyučování. Pedagogická orientace, 25(1), 32–62. Dostupné z: https://journals.muni.cz/pedor/article/view/2985/pdf_13

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ČAPEK, Robert. Odměny a tresty ve školní praxi,. 2.přepracované vydání, Praha: Grada Publishing, 2014. 192 s. ISBN 978-80-247-4639-5. 
  2. PRŮCHA J., WALTEROVÁ E. A MAREŠ J. Pedagogický slovník. 7. aktualiz. a rozš. vyd.,Praha: Portál, 2013. 400 s. ISBN 978-80-262-0403-9. S. 179. 
  3. PRŮCHA, J., WALTEROVÁ E. A MAREŠ J. Pedagogický slovník. 7. aktual. a rozš. vyd., Praha: Portál, 2013. 400 s. ISBN 978-80-262-0403-9. S. 206. 
  4. MATĚJČEK, Zdeněk. Po dobrém nebo po zlém?. 7. vyd.,Praha: Portál, 2012. 128 s. ISBN 978-80-262-0133-5. S. 89. 
  5. ČÁP J., MAREŠ J. Psychologie pro učitele. 2. vyd., Praha: Portál, 2007. 655 s. ISBN 978-80-7367-273-7. 
  6. ČAPEK, Robert. Odměny a tresty ve školní praxi. 2. přepra.vyd., Praha: Grada Publishing, 2014. 192 s. ISBN 978-80-247-4639-5.