Odkouzlení světa

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

V sociologii se termín „odkouzlení světa“ (francouzsky Désenchantement du monde, anglicky Disenchantment of the world, Entzauberung) používá při popisu proměny tradiční západní společnosti v moderní s nástupem osvícenství a vědecké revoluce vrcholící na konci 18. století. V podstatě je tak odkouzlení světa výsledkem racionálního zdůvodňování přírodních i společenských jevů. Jako první tento termín použil na konci 18. století Friedrich Schiller. Na sklonku 19. století termín upravil a přepracoval sociolog Max Weber, zasadil jej do sociologického kontextu rámci svých studií sociologie náboženství.

Odkouzlení světa je svou povahou racionálního zdůvodňování a „odkouzlování“ úzce spojeno s termínem sekularizace, tedy potlačováním vlivu náboženství a církve na světské záležitosti.

Stručné definice[editovat | editovat zdroj]

  • Friedrich Schiller (konec 18. stol.) – popis stavu, ve kterém se svět nachází po odklonu od mýtů a metafyziky, lidstvo se spoléhá na vědecká fakta a empirické poznatky, ne na pověry a filozofické domněnky
  • Max Weber (přelom 19. – 20. stol.) – vyloučení magického jako prostředku spásy.[1] Lidé vnímají vlastní osud jako ovlivnitelný, ne jako řízený vyšší mocí. Vylučování pověr – například posílení moderní medicíny a lékařských metod na úkor „kořenářek“ a lidových léčitelů
  • Marcel Gauchet (druhá polovina 20. stol.) – stav, kdy se lidstvo dostalo za hranice náboženského věku, víra v boha není existenčně důležitá
  • Max Horkheimer, Theodor W. Adorno (první polovina 20. stol.) - odkouzlení světa tvoří program osvícenství, které mělo za úkol rozkládání mýtů a nahrazení obrazotvornosti věděním. 3 Tito přední členové frankfurtské školy opisují proces oproštění se od nesmyslných tradic a přechod k novým, moderním, vědeckým a empirickým zkušenostem, na rozdíl od setrvání ve stavu nevědomosti a slepé víry.

Projevy odkouzlení světa[editovat | editovat zdroj]

Projevy odkouzlení světa zahrnují obecnou racionalizaci společnosti i jedince:

  • vymítání pověr,
  • důvěra v moderní postupy a technologii,
  • změna životního stylu,
  • přizpůsobení se společensko-kulturním změnám.

Za jeden z důsledků odkouzlení světa můžeme považovat i sekularizaci. Sekularizace se jako termín objevuje už od antiky a znamená potlačení vlivu náboženství ve světských záležitostech.

Během odkouzlení společnosti vyústilo racionální pojetí světského života moderní společnosti v desakralizaci veřejných a mocenských záležitostí. Tudíž můžeme hovořit o tom, že sekularizace s odkouzlením světa souvisí, ačkoliv oba termíny nejsou zaměnitelné.

Podstata a původ odkouzlení světa podle Schillera a Webera[editovat | editovat zdroj]

Friedrich Schiller o odkouzlení mluvil již století před Weberem. Pojem použil jako popis stavu, ve kterém se svět nachází po odklonu od předmoderních mýtů a metafyziky.

Max Weber jeho čistě filozofickou úvahu převedl do sociologického kontextu. Racionalizace společnosti je podle Webera pro její vývoj nezbytná. Přechod od tradiční společnosti k moderní reflektoval zejména z nábožensko-církevního hlediska. Jádrem odkouzlení nebyly pro Webera proměny víry, ale „postavení církví a vztahů náboženství a společnosti, ale kulturní důsledky jedinečného okcidentálního procesu racionalizace lidského života, kalkulovatelnosti zisku a technické manipulovatelnosti světem přírody i lidskou společností vůbec.“[2] Weber tak neoznačuje náboženství za mrtvé, nemluví o „ztrátě božského“, tedy o naprostém vytlačení duchovních principů ze společnosti. Jeho výklad odkouzlení světa separuje duchovno z mocenských a masivně společenských záležitostí a přesouvá jej do privátní, osobní roviny.

Pojem odkouzlení světa podle Gaucheta[editovat | editovat zdroj]

Marcel Gauchet popisuje odkouzlení světa jako rozchod s tradičním západním náboženstvím, stav, kdy se lidstvo dostalo za hranice náboženského věku.

Křesťanství tvořilo zprvu všeobecně platný způsob uspořádání všeho lidského, uspořádání společnosti v rovině společenské i duchovní.[3] Svým mocenským potenciálem ale formálně křesťanství vydrželo dodnes, a stalo se tak „náboženstvím rozchodu s náboženstvím“[3] - v podstatě popisuje fakt, že navzdory všeobecné sekularizaci společnosti a jejího vlivu na politiku je křesťanství v západní společnosti formálně přítomno, např. oficiální motto Spojených států amerických „In God We Trust“, tedy „Věříme v Boha“.

Podle Marcela Gaucheta se „obec ve věcech veřejných již obejde bez nadpřirozeného, a týká se to i těch jejích členů, kteří v ně nepřestali věřit“.[4] Církev během osvícenství ztratila dominantní vliv jak na obyvatelstvo, tak na vedení státu – týkalo se to i hmotných statků, které církev ztrácela na úkor státu.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. GAUCHET, Marcel. Odkouzlení světa. 1.. vyd. Brno : Centrum pro studium demokracia a kultury (CDK), 2004. 259 s. ISBN 80-7325-037-3. S. 5.  
  2. HAVELKA, Miloš. Ke dvěma intencím procesu sekularizace v 19. a 20. století. Lidé města [online]. Roč. 2009, čís. 11 [cit. 5.2.2013], s. 3. Dostupné online.  
  3. a b GAUCHET, Marcel. Odkouzlení světa. 1.. vyd. Brno : Centrum pro studium demokracia a kultury (CDK), 2004. 259 s. ISBN 80-7325-037-3. S. 119.  
  4. ADORNO, Theodor W.; Horkheim Max. Pojem osvícenectví. In Dialektika osvícenectví. Praha : Oikoymenh, 2009. ISBN 978-80-7298-267-7. S. 17.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ADORNO, Theodor W., HORKHEIMER, Max. Dialektika osvícenství. 1. vyd. Praha: Oikoymenh, 2009. 247 s. ISBN 978-80-7298-267-7.
  • GAUCHET, Marcel. Odkouzlení světa. 1. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury (CDK), 2004. 259 s., ISBN 80-7325-037-3.
  • WEBER, Max. Sociologie náboženství. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 1998. 367 s., ISBN 80-7021-240-3

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]