Oddlužení (úpadkové řízení)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Oddlužení (či osobní bankrot) je v podstatě sanační způsob řešení úpadku, který byl do českého právního řádu zaveden insolvenčním zákonem (InsZ).[1] Jeho vymezení jako jednoho ze způsobů řešení úpadku podle InsZ je možné i navzdory formulačnímu nedostatku § 1 InsZ.[2] Rozdílně je oddlužení pojato ve slovenské právní úpravě, která oddlužení chápe jako institut, který nastupuje po některém ze způsobů řešení úpadku, když hovoří o možnosti dlužníka domáhat se po zrušení konkurzu zbavení zbytku dluhů.[3] Oddlužení je možné chápat jako alternativu konkurzu pro řešení úpadku nepodnikatelů.[4] Dlužníkem je zpravidla spotřebitel.[5] Nicméně od 1.1.2014 může způsob řešení úpadku oddlužení navrhnout také podnikatel – fyzická osoba a právnická osoba, která není považována za podnikatele (např. nadace)[6]

Od 1.1.2014 lze žádat o společné oddlužení manželů. Dluhy manželů se poté řeší v rámci jednoho insolvenčního řízení, kdy je výhodou pro manželé menší odměna insolvenčnímu správci, než kdyby žádali každý zvlášť.

Návrh a rozhodnutí o návrhu na povolení oddlužení[editovat | editovat zdroj]

Dlužník může navrhnout insolvenčnímu soudu, aby jeho úpadek či hrozící úpadek byl řešen oddlužením. Návrh není oprávněna podat jiná osoba než dlužník.[7] Za návrh podaný dlužníkem se však považuje i takový návrh, který jeho jménem podala jiná osoba – zplnomocněný zástupce, zákonný zástupce, ustanovený opatrovník aj. Návrh jiné osoby musí insolvenční soud odmítnout.[8]

Lhůty pro podání návrhu na povolení oddlužení jsou odlišně upraveny pro případy, kdy je insolvenční řízení zahájeno na základě návrhu věřitele a kdy na návrh dlužníka.[8] Dlužník je návrh na povolení oddlužení povinen podat spolu s insolvenčním návrhem, pokud podala insolvenční návrh jiná osoba, pak lze návrh na povolení oddlužení podat nejpozději do třiceti dnů od doručení insolvenčního návrhu dlužníku, přičemž o tomto musí být dlužník při doručení insolvenčního návrhu poučen.[9] Podáním návrhu na povolení oddlužení nejsou dotčeny účinky spojené s nařízením předběžného opatření insolvenčním soudem. Opožděný návrh na povolení oddlužení insolvenční soud odmítne rozhodnutím.[9]

Insolvenční zákon určuje, jaké další náležitosti (kromě obecných) musí podání obsahovat: označení dlužníka a osob oprávněných za něho jednat; údaje o očekávaných příjmech dlužníka v následujících pěti letech; údaje o příjmech dlužníka za poslední tři roky; návrh způsobu oddlužení nebo sdělení, že dlužník takový návrh nevznáší.[6]

Povolení oddlužení insolvenčním soudem je rozhodnutí o tomto způsobu řešení úpadku dlužníka. Soud takové rozhodnutí vydá pouze na základě řádného návrhu oprávněného a při zjištění splnění podmínek, které zákonodárce vymezil pomocí vylučovací metody.[10] Nedojde-li tak ke zpětvzetí návrhu na povolení oddlužení ani k jeho odmítnutí nebo zamítnutí, insolvenční soud oddlužení povolí.[11]

Samotné povolení oddlužení však neznamená finální rozhodnutí, že skutečně dojde k realizaci tohoto způsobu řešení úpadku. Oddlužení musí být nejprve schváleno. Mezidobí mezi povolením a schválením je časem určení formy provedení oddlužení. Zatímco reorganizace neurčuje možné formy provedení, v případě oddlužení zákon taxativně stanovuje dvě jediné formy – zpeněžení majetkové podstaty, nebo plnění splátkového kalendáře.[12][13]

Zpeněžení majetkové podstaty[editovat | editovat zdroj]

Jedná se o způsob oddlužení formou jednorázového vyrovnání pohledávek ze zdrojů stávajících aktiv dlužníka, v zásadě totiž nenáleží do majetkové podstaty při tomto způsobu oddlužení majetek, který byl dlužníkem nabyt v průběhu insolvenčního řízení poté, co nastaly účinky schválení oddlužení.[13] Postup uspokojení v tomto případě připomíná konkurz i účinky tohoto způsobu na majetek podléhající zpeněžení jsou obdobní prohlášení konkurzu. Rozdílem je však rozsah majetkové podstaty. Po schválení tohoto způsobu oddlužení má dispoziční oprávnění k majetku insolvenční správce, který realizuje zpeněžení i fakticky oddlužení. Zpeněžení, o jehož způsobu rozhoduje insolvenční správce se souhlasem věřitelského výboru, se děje zejména veřejnou dražbou, prodejem věcí (dle občanského soudního řádu) nebo prodejem mimo dražbu.[14]

Plnění splátkového kalendáře[editovat | editovat zdroj]

Jedná se o způsob oddlužení, při němž je stanovena povinnost dlužníka realizovat pět let pravidelné úhrady ze svých příjmů. Výše částky odpovídá částce, kterou by plátce mzdy mohl srazit při výkonu rozhodnutí nařízeném soudem. Dlužník tak přichází o část svých budoucích příjmů. Tento způsob oddlužení je v české právní úpravě institutem novým.[15] Částka je rozvržena dlužníkem prostřednictvím insolvenčního správce mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení. Zajištění věřitelé se uspokojí jen z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu. Dlužníku, který o to požádal v návrhu na povolení oddlužení, může insolvenční soud stanovit jinou výši měsíčních splátek. Učiní tak jen tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé, bude stejná nebo vyšší než polovina jejich pohledávek, anebo stejná nebo vyšší než hodnota plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli. Přitom dále přihlédne k důvodům, které vedly k dlužníkovu úpadku, k celkové výši dlužníkových závazků, k dosavadní a očekávané výši dlužníkových příjmů, k opatřením, která dlužník činí k zachování a zvýšení svých příjmů a ke snížení svých závazků, a k doporučení věřitelů. Dlužníkovým návrhem jiné výše měsíčních splátek není insolvenční soud vázán. K opožděné žádosti insolvenční soud nepřihlíží.[13]

Při plnění splátkového kalendáře je dlužník povinen vykonávat přiměřenou výdělečnou činnost, aby byl schopen splácet své pohledávky. Dále je povinen vydat ke zpeněžení majetek a také hodnoty získané darem nebo dědictvím, které dlužník neuvedl ve svém seznamu majetku. V případě změny bydliště musí dlužník ohlásit i tuto skutečnost. V neposlední řadě musí dlužník jednou za půl roku doložit přehled o svých příjmech a žádný z těchto příjmů nesmí zatajovat.[16]

Rozhodnutí o schválení oddlužení[editovat | editovat zdroj]

O tom, zda oddlužení schvaluje, rozhodne insolvenční soud neprodleně po skončení jednání, při kterém byly projednány námitky věřitelů a v případě, že věřitelé takové námitky neuplatnili, neprodleně po uplynutí lhůty k jejich podání.[17]

Insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. V případě, kdy ani jeden ze způsobů oddlužení nezískal prostou většinu hlasů nezajištěných věřitelů[18], rozhodne insolvenční soud o způsobu oddlužení.[19] Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.[19]

Soud oddlužení schválí, pokud:

  • je návrh úplný, jinak odmítne[20] a rozhodne o řešení úpadku konkurzem[21],
  • neexistují důvody pro zamítnutí návrhu[22], jinak zamítne a rozhodne o řešení úpadku konkurzem[21],
  • nejsou vzneseny námitky nezajištěných věřitelů a insolvenčního správce[23] nebo jsou tyto námitky soudem zamítnuty.

Jsou-li splněny podmínky, rozhodnou věřitelé o způsobu řešení.[13][18] Jestliže není mezi nezajištěnými věřiteli dosažena shoda o způsobu řešení, rozhodne insolvenční soud.[19]

Ke schválení oddlužení je potřebné rozhodnutí soudu, kterým jsou vázáni jak dlužník, tak věřitelé, včetně věřitelů, kteří s oddlužením nesouhlasili nebo o něm nehlasovali.[24]

Účinky a dispoziční oprávnění[editovat | editovat zdroj]

Účinky schválení nastávají zveřejněním v insolvenčním rejstříku. Právní moc rozhodnutí ruší omezení dispozičních oprávnění dlužníka, ke kterým došlo před jeho vydáním v dosavadním průběhu insolvenčního řízení ze zákona nebo rozhodnutím insolvenčního soudu.[25]

V případě, že bylo schváleno oddlužení plněním splátkové kalendáře, soud i bez návrhu rozhodnutí změní, pokud se podstatně změní okolnosti významné pro výši a další trvání měsíčních splátek. Proti takovému rozhodnutí může podat odvolání pouze věřitel, který podle něj obdrží na úhradu své pohledávky méně než podle měněného rozhodnutí.[25]

Dispoziční oprávnění k majetku, jenž náleží do majetkové podstaty v době schválení oddlužení, má od právní moci rozhodnutí o schválení oddlužení dlužník. Výjimku však tvoří majetek, který slouží k zajištění, který po schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře v případě žádosti zajištěného věřitele po zjištění pravosti výše a pořadí zajištěné pohledávky zpeněží insolvenční správce. Výtěžek zpeněžení je vydán zajištěnému věřiteli za postupu obdobného jako u zpeněžení zajištění v konkurzu.[26]

Dispoziční oprávnění k příjmům má od schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře dlužník. Tento je povinen naložit s příjmy způsobem, který je uveden v rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře.[26]

Jestliže dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, nebo se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, nebo v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení plánu oddlužení peněžitý závazek po dobu delší třiceti dnů po lhůtě splatnosti, anebo to navrhne dlužník, insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.[27]

Splnění[editovat | editovat zdroj]

Splnění oddlužení vezme insolvenční soud na vědomí rozhodnutím, proti němuž není odvolání přípustné; právní mocí tohoto rozhodnutí insolvenční řízení končí. Současně insolvenční soud rozhodne o odměně insolvenčního správce a jeho nákladech a zprostí insolvenčního správce jeho funkce.[28]

Osvobození[editovat | editovat zdroj]

Jen na návrh dlužníka vydá insolvenční soud po slyšení dlužníka za předpokladu, že dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, usnesení, kterým dlužníka osvobodí od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v jakém nebyly uspokojeny.[29]

Osvobození však insolvenční soud odejme, pokud na základě návrhu některého z dotčených věřitelů do tří let od jeho pravomocného přiznání, vyjde najevo, že ke schválení oddlužení nebo k přiznání osvobození došlo na základě podvodného jednání dlužníka, anebo že dlužník poskytl některým věřitelům zvláštní výhody. To však neplatí, pokud věřitel, který návrh podal, mohl takovou námitku uplatnit před rozhodnutím o přiznání osvobození dlužníku.[30]

Osvobození zaniká, pokud do tří let od právní moc rozhodnutí o osvobození byl dlužník pravomocně odsouzen za úmyslný trestný čin, který podstatně ovlivnil schválení nebo provedení oddlužení, anebo přiznání osvobození, nebo kterým došlo k poškození věřitele.[30]

Smrt dlužníka během oddlužení[editovat | editovat zdroj]

V případě, že dojde ke smrti dlužníka v průběhu oddlužení, jeho dluhy nezanikají, ale přechází na dědice. Ten ale nemůže využít výhod oddlužení a musí splatit dluhy v aktuální výši, tedy po odečtení již uhrazených částek zemřelým dlužníkem.[31]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Tisk č. 1120: Vládní návrh zákona o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon). Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna, 4. volební období (2002 - 2006): Sněmovní tisky [online]. 2005 [cit. 2010-06-10]. Dostupné online. 
  2. KOTOUČOVÁ, Jiřina, et al. Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon). Komentář. Praha: C. H. Beck, 2008. 1076 s. ISBN 978-80-7179-595-7. S. 857. [dále jen Kotoučová (2008)]. 
  3. Ust. § 166 zák. č. 7/2005 Z. z., o konkurze a reštrukturalizácii a o zmene a doplnení niektorých zákonov, v platném znění.
  4. Kotoučová (2008). s. 882
  5. KRPELÍK, Jiří. Oddlužení [online]. c2005-2009 [cit. 2010-06-11]. Dostupné online. 
  6. a b Ustanovení § 389 odst. 1 a 2 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon
  7. Ustanovení § 389 zák. č. 182/2006 Sb., insolveční zákon, ve znění pozdějších předpisů.
  8. a b Kotoučová (2008). s. 860
  9. a b Ustanovení § 390 zák. č. 182/2006 Sb., insolveční zákon, ve znění pozdějších předpisů.
  10. Kotoučová (2008). s. 884
  11. Ustanovení § 397 zák. č. 182/2006 Sb., insolveční zákon, ve znění pozdějších předpisů.
  12. Kotoučová (2008). s. 887–888
  13. a b c d Ustanovení § 398 zák. č. 182/2006 Sb., insolveční zákon, ve znění pozdějších předpisů.
  14. Kotoučová (2008). s. 888–889
  15. Kotoučová (2008). s. 889–890
  16. http://abivia.cz/rady-oddluzeni/proces-oddlluzeni-povinnosti-dluznika/
  17. Ustanovení § 404 zák. č. 182/2006 Sb., insolveční zákon, ve znění pozdějších předpisů.
  18. a b Ustanovení § 402 zák. č. 182/2006 Sb., insolveční zákon, ve znění pozdějších předpisů.
  19. a b c Ustanovení § 405 zák. č. 182/2006 Sb., insolveční zákon, ve znění pozdějších předpisů.
  20. Ustanovení § 393 zák. č. 182/2006 Sb., insolveční zákon, ve znění pozdějších předpisů.
  21. a b Ustanovení § 396 zák. č. 182/2006 Sb., insolveční zákon, ve znění pozdějších předpisů.
  22. Ustanovení § 395 zák. č. 182/2006 Sb., insolveční zákon, ve znění pozdějších předpisů.
  23. Ustanovení § 403 zák. č. 182/2006 Sb., insolveční zákon, ve znění pozdějších předpisů.
  24. Ustanovení § 406 zák. č. 182/2006 Sb., insolveční zákon, ve znění pozdějších předpisů.
  25. a b Ustanovení § 407 zák. č. 182/2006 Sb., insolveční zákon, ve znění pozdějších předpisů.
  26. a b Ustanovení § 409 zák. č. 182/2006 Sb., insolveční zákon, ve znění pozdějších předpisů.
  27. Ustanovení § 418 zák. č. 182/2006 Sb., insolveční zákon, ve znění pozdějších předpisů.
  28. Ustanovení § 413 zák. č. 182/2006 Sb., insolveční zákon, ve znění pozdějších předpisů.
  29. Ustanovení § 414 zák. č. 182/2006 Sb., insolveční zákon, ve znění pozdějších předpisů.
  30. a b Ustanovení § 417 zák. č. 182/2006 Sb., insolveční zákon, ve znění pozdějších předpisů.
  31. Smrt dlužníka v insolvenci a následné dědictví, Insolvence.cz, citováno 28. října 2015

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]