Odbory

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Odborová organizace)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Dům odborových svazů v Praze, dříve Ústřední rada odborů

Odbory jsou právnickou osobou ve formě sdružení - především zaměstnanců, založené s cílem prosazovat pracovní, hospodářské, politické, sociální a jiné zájmy svých členů. Po rekodifikaci soukromého práva k 1. lednu 2014 se na odborovou organizaci používá přiměřeně úprava spolkového práva.

Odbory jsou v souladu s Listinou základních práv a svobod a zákoníkem práce zástupcem zaměstnanců. Odborům náleží u zaměstnavatele právo na

  • informace (např. o ekonomické a finanční situaci zaměstnavatele)
  • projednání (např. při stanovení výše náhrady majetkové škody zaměstnance)
  • kontrolu (např. nad stavem pracovních podmínek a BOZP)
  • spolurozhodování (např. při vydávání plánu čerpání dovolené)
  • kolektivní vyjednávání a uzavírání kolektivních smluv.

Odbory jednají jménem pracovníků, které zastupují, pokud jednají se zaměstnavatelem v otázkách vlastních pracovních podmínek (např. úprava pracovní doby, odměňování), nebo státem (typicky na Tripartitě), například ohledně výše mezd nebo pracovních podmínek.


Příkladem funkční odborové organizace je ZO OS KOVO Odbory Bosch. Jejím cílem a posláním je udržování sociálního smíru a zlepšování životních a pracovních podmínek zaměstnanců, vyhledávání rizik spojených s výkonem práce a jejich odstraňování a harmonizace osobního a profesního života zaměstnanců. Členové odborů se sdružují do svazů a konfederace odborových svazů, zejména za účelem vytvoření protiváhy zaměstnavatelům. Odbory předkládají vládním činitelům návrhy na legislativní změny a to nejen v rámci jednání tripartity, ale i samostatnými podněty k poslancům a ministerstvům.

Sdružování do odborových organizací se v České republice řídí obecnou úpravou o sdružování (zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, předtím zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů) a mezinárodními úmluvami, zejm. Úmluvou Mezinárodní organizace práce č. 87 o svobodě sdružování a ochraně práva odborově se organizovat.

Vznik odborů[editovat | editovat zdroj]

  • Odborová organizace je právnická osoba, která vzniká následující den po dni, kdy byla příslušnému rejstříkovému soudu doručena informace o založení odborové organizace (nemůže návrh odmítnout). Jedná se o tzv. evidenční princip.
  • Odborové organizace vznikají nezávisle na státu a jejich počet není omezen, a to ani v rámci celé České republiky, ani u jednoho zaměstnavatele.
  • Omezování počtu odborových organizací je nepřípustné, stejně jako zvýhodňování některých z nich v podniku nebo v odvětví. Činnost odborových organizací může být omezena zákonem jen, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu bezpečnosti státu, veřejného pořádku nebo práv a svobod druhých.

Odborové organizace mohou vytvářet organizačně vyšší celky, tzv. odborové svazy, povětšinou dle profesního zaměření. Odborové svazy sdružují více odborových organizací a mohou uzavírat kolektivní smlouvy vyššího stupně. Odborové svazy mohou rovněž vytvářet společnou organizaci, jako např. Českomoravskou konfederaci odborových svazů, která následně zastupuje hospodářské a sociální zájmy zaměstnanců a členů odborů na vrcholné - celostátní úrovni jako člen Rady hospodářské a sociální dohody (tzv. Tripartita).

Povinnosti zaměstnavatele[editovat | editovat zdroj]

Oznamovací povinnosti[editovat | editovat zdroj]

Rozsah informačních a projednávacích oprávnění vyplývá z ust. § 287 zákoníku práce[1].

Zaměstnavatel je povinen informovat odborovou organizaci zejména o:

  • vývoji mezd nebo platů,
  • vývoji průměrné mzdy nebo platu a jejích jednotlivých složek včetně členění podle jednotlivých profesních skupin, není-li dohodnuto jinak.

Povinná jednání[editovat | editovat zdroj]

Zaměstnavatel je povinen s odborovou organizací projednat:

  • ekonomickou situaci zaměstnavatele,
  • množství práce a pracovní tempo,
  • změny organizace práce,
  • systém odměňování a hodnocení zaměstnanců,
  • systém školení a vzdělávání zaměstnanců,
  • opatření k vytváření podmínek pro zaměstnávání fyzických osob, zejména mladistvých, osob pečujících o dítě mladší než 15 let a fyzických osob se zdravotním postižením, včetně podstatných záležitostí péče o zaměstnance, opatření ke zlepšení hygieny práce a pracovního prostředí, organizování sociálních, kulturních a tělovýchovných potřeb zaměstnanců,
  • další opatření týkající se většího počtu zaměstnanců.

V některých zemích mají odbory v zákonech zakotvenu značnou svobodu. V jiných jsou politickým nebo vojenským režimem utlačovány, mají minimální, nebo žádnou svobodu a členové riskují násilí nebo dokonce smrt. [zdroj?]

Povinnost ke kolektivnímu vyjednávání[editovat | editovat zdroj]

Zaměstnavatel je povinen po předložení návrhu kolektivní smlouvy s odborovou organizací jednat o uzavření smlouvy (v souladu se zákonem o kolektivním vyjednávání)[2].

Vyhledávání odborů v ČR[editovat | editovat zdroj]

Odbory lze v České republice vyhledávat na odkazu https://or.justice.cz/ podle názvu apod., jsou součástí tzv. Veřejných rejstříků obdobně jako spolky. Lze také na odkazu https://wwwinfo.mfcr.cz/ares/ares_es.html.cz vyhledat ekonomické subjekty podle právní formy 703 - Odborová organizace a organizace zaměstnavatelů.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. INFO@AION.CZ, AION CS -. 262/2006 Sb. Zákoník práce. Zákony pro lidi [online]. [cit. 2018-06-27]. Dostupné online. 
  2. INFO@AION.CZ, AION CS -. 2/1991 Sb. Zákon o kolektivním vyjednávání. Zákony pro lidi [online]. [cit. 2018-06-27]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • POKORNÝ, Jiří, Alžběta KRATINOVÁ, Anna JONÁKOVÁ, Jaroslav ŠULC a Dušan MARTINEK. Historie, odbory a společnost: cesta k lepší budoucnosti. Praha: ČMKOS, 2020.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]