Obrněný automobil vz. 30

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
OA vz. 30
obrněný automobil vz. 30
obrněný automobil vz. 30
Typ vozidla obrněný automobil
Země původu Československo Československo
Historie
Výrobce Tatra Kopřivnice
Návrh 1928
Období výroby 1933-1934
Vyrobeno kusů 51 + 1 prototyp
Ve službě 1933-1939
Základní charakteristika
Posádka 3 - velitel, řidič, střelec
Délka 4,02 m
Šířka 1,52 m
Výška 2,02 m
Hmotnost 2,5 tuny (celková hmotnost)
2,78 tuny (pohotovostní hmotnost)
Pancéřování a výzbroj
Pancéřování 3-6 mm (3 mm - boky a záď, 6 mm - příď a věž)
Hlavní zbraň 7,92 mm lehký kulomet ZB vz. 26 (zásoba 3000 nábojů)
Sekundární zbraně 1-2x 7,92 mm lehký kulomet ZB vz. 26
Pohon a pohyb
Pohon vzduchem chlazený benzinový čtyřválec Tatra typ 72 o objemu 1910 cm3
32 hp (23,7 kW) při 3000 ot./min.
Max. rychlost 60 km/h (na silnici)
10-15 km/h (v terénu)
Poměr výkon/hmotnost 12,8 hp/t
Dojezd 200 km (na silnici)
150 km (v terénu)
Československé obrněné automobily vz. 30 v meziválečném období

OA vz. 30 byl československý obrněný automobil z 30. let 20. století. Byl užíván v době Mnichovské krize a za druhé světové války.

Vznik obrněného vozu[editovat | editovat zdroj]

Projekt obrněné automobilu OA vz. 30 vznikl koncem 20. let, kdy československá armáda požadovala vůz, který měl nahradit starší typy užívaných vozidel. Armádní zkoušky se konaly ve výcvikovém prostoru v Milovicích v roce 1930 a armáda si následně objednala první sérii těchto obrněnců, které měly sloužit pro předzvědné a jízdní oddíly. Konečná objednávka z roku 1933 však byla změněna, vozy měly být upraveny a přestavěny jako velitelské. Dodávky probíhaly v letech 1933 a 1934. Mělo dojít k výrobě dalších typů, ale kvůli nevyhovujícím výkonům motoru i z důvodu změny koncepce z tohoto sešlo.

Užití[editovat | editovat zdroj]

V době Mnichovské krize byly obrněné automobily použity k potlačení sudetoněmeckého puče. Proti jednotkám sudetoněmeckého Freikorpsu si vedly úspěšně. Po vyhlášení všeobecné mobilizace se některé jednotky nebo dokonce samostatné vozy vrátily ke svým plukům, ale většina přesto zůstala v pohraničí. Vozy byly vyslány také na Slovensko na pomoc proti vpádu Maďarska, přičemž Maďarům se podařilo jeden vůz ukořistit. Po Mnichovské dohodě ztratila armáda zájem o některé vozy a převedla je k četnictvu. Jeden vůz zkonfiskoval Wehrmacht, protože byl zrovna na opravě v Kopřivnici. Po okupaci zbytku území získali Němci 24 vozů z nichž některé získala do stavu protektorátní Schutzpolizei[1]. Na Slovensku po zabrání Podkarpatské Rusi a následném ústupu zbytku československých sil na jeho území zbylo 18 strojů a použilo je proti maďarským jednotkám. Devět vozů z Podkarpatské Rusi ustoupilo do Rumunska. Slovensko využívalo obrněné vozy při invazi do Polska a invazi do Sovětského svazu. Bojově byly užívány i v době Slovenského národního povstání.

Dodatečné údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Tovární značka: T-26/30 a T-72
  • Brodivost: 0,35 m
  • Zásoba munice: 3000 nábojů ráže 7,92 mm
    18 ks ručních granátů vz. 21
    světlice pro osvětlovací pistoli vz. 21
  • Cena bez výzbroje: 155 235 Kč
  • Cena s výzbrojí: 184 040 Kč

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Článek Dislokace Schutzpolizei v protektorátu v roce 1941 na stránkách Fronta.cz

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal, Slovenská armáda 1939-1945

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]