Obora Hvězda

Zdroje k infoboxu Přírodní památka Obora Hvězda
IUCN kategorie III (Přírodní památka)
Obora Hvězda
Základní informace
Vyhlášení	1. září 1988
Vyhlásil	Národní výbor hl. m. Prahy
Nadm. výška	315–374 m n. m.
Rozloha	78,85 ha
Poloha
Stát	Česko Česko
Obec	Praha
Obvod	Praha 6
Umístění	Liboc
Souřadnice	50°4′57″ s. š., 14°19′49″ v. d.
Obora Hvězda
Další informace
Kód	1211
Obrázky, zvuky či videa na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Přírodní památky v Česku

Obora Hvězda je pražský park a přírodní památka na území Liboce. Oboru pro účely honitby a královských slavností založil Ferdinand I. Habsburský počátkem třicátých let 16. století, jeho syn Ferdinand Tyrolský zde nechal postavit letohrádek Hvězda. V 19. století byla obora zpřístupněna veřejnosti a nyní slouží Pražanům jako místo k rekreaci a sportu.

Přírodní památkou byla vyhlášena 1. září 1988. Důvodem ochrany jsou lesní porosty přirozeného charakteru (černýšové dubohabřiny, lipové doubravy, bikové bučiny), je to i významná ornitologická lokalita. V centrální části má podobu klasického lesoparku, který na okrajích přechází v přirozený les. Údržbu zajišťují Lesy hl. m. Prahy. Zároveň je Obora Hvězda spolu s letohrádkem a nedalekým místem bitvy na Bílé hoře od roku 1962 chráněna jako národní kulturní památka.

Lokalita

Obora má rozlohu 85,6 ha, z toho 78,85 ha je chráněno jako přírodní památka. Tvoří výběžek katastrálního území Liboc přiléhající z jihu ke staré Liboci, obklopený ze západu Ruzyní a z jihu Malým Břevnovem a na východě lokalitou Na Vypichu (k. ú. Břevnov). Celá oblast patří do městské části a městského obvodu Praha 6. Nadmořská výška se pohybuje mezi 315 a 374 metry. Průměrná teplota se pohybuje mezi 8-9 °C. Roční úhrn srážek činí 500 mm. Okraj západní části je ovlivněn Litovickým potokem. Obora je z větší části obklopena zástavbou, na východě sousedí s plání na Vypichu.

Historie

Území bylo obydleno již od pravěku, jak potvrzují archeologické vykopávky, jež v této lokalitě probíhaly již od 19. století (poslední v roce 2004). Byly zde nalezeny nádoby s lineární keramikou, jakož i základy staveb a hroby z doby haštalské. Nad Litovickým potokem vznikla malá tvrz. První písemná zmínka o tomto území pochází z roku 993. Jde o darovací listinu, ve které přenechal Boleslav II. les, tehdy zvaný Malejov s dvorem Hluboc (což je dnešní Liboc) nově vzniklému břevnovskému klášteru. Za husitských válek majetek kláštera zabavili pražané, v roce 1492 se pozemky pod správu břevnovského kláštera vrátily.

Letohrádek Hvězda

Od břevnovských benediktinů koupil les Malejov český král Ferdinand I. Habsburský a založil zde v roce 1534 tzv. Novou oboru (pro odlišení od starší královské obory, dnešní Stromovky; název obory Hvězda je doložen až roku 1592). Jeho syn Ferdinand Tyrolský oboru rozšířil o pozemky v údolí Litovického potoka, založil zde rybník a roku 1555 položil základní kámen ke stavbě letohrádku. V období renesance zažila obora svůj největší rozkvět. Vznikly zde i další, dnes již zaniklé stavby (např. míčovna), a zejména unikátní uspořádání cest do tvaru hvězdy o osmi paprscích. Cesty byly lemované alejemi jabloní a hrušní. Původní dřevěný plot byl již roku 1541 nahrazen kamennou zdí, k Libocké bráně přibyla v roce 1574 brána Bělohorská. Konaly se zde hony, slavnosti i diplomatická jednání. Za Rudolfa II. byli kromě lovné zvěře v oboře chováni i velbloudi, indičtí osli, či gepardi, využívaní k lovu jelenů.

Jírovcová alej vedoucí od letohrádku k Libocké bráně

V 17. a 18. století byla obora několikrát devastována, když ji využila různá vojska jako tábořiště a zdroj dřeva a zvěře. V roce 1608 se zde za sporů Rudolfa II. a jeho bratra Matyáše usadilo císařské vojsko, v roce 1611 pasovští. Při bitvě na Bílé hoře v roce 1620 zde byly umístěny stavovské zálohy, které však nakonec do bojů vůbec nezasáhly. V době třicetileté války zde několikrát řádili Švédové. Za válek o dědictví rakouské v letech 1740-1742 v oboře tábořila nejprve bavorská vojska Karla VII., poté i vojska francouzská. Roku 1757 zde během obléhání Prahy tábořilo pruské vojsko, hlavní stan zde měl sám Fridrich Veliký. Tehdy byla údajně vystřílena všechna zvěř a značná část stromů vykácena. Po obnově se sem již honitba nevrátila, z části obory byla vytvořena bažantnice, ve východní části obory zanikla hvězdice cest. V letech 1785–1874 sloužil letohrádek eráru jako sklad střelného prachu. Zhruba do dnešní podoby se třemi alejemi byla obora upravena v roce 1797.

V 19. století byla obora zpřístupněna veřejnosti a byla místem červencových markétských poutí, jejíž tradice pochází z 60. let 12. století. Procesí s ostatky svaté Markéty darované chrámu svatého Víta českým králem Přemyslem Otakarem II. dříve putovala z Hradčan do Břevnovského kláštera, později se poutě přestěhovaly do obory. Poslední pouť se zde konala roku 1910.

Obora s letohrádkem na konci 19. století

Po první světové válce přešla obora Hvězda do správy Pražského hradu, prováděna byla mimo jiné úprava průhledů k letohrádku. Od roku 1938 na čas opět sloužila vojenským účelům. Za mobilizace se zde konal svod koní z Čech, za okupace bylo místo využíváno příslušníky SS, v roce 1945 se v oboře utábořila sovětská armáda s několika tisíci koní a množstvím dobytka (určeného k zásobování), po ní zde byla umístěna motorizovaná divize československého vojska z anglické armády. Po válce byla provedena úprava porostu i cest, v letech 1948-1951 byl podle návrhu architekta Pavla Janáka rekonstruován letohrádek a poté i jeho okolí. Postupná revitalizace obory podle architekta Pavla Šimka probíhá od 90. let 20. století. Byl obnoven rybník, po částech se opravuje ohradní zeď.

Architektura a stavby

Obora je obklopena ohradní zdí se čtyřmi branami a dalšími menšími brankami. K nejstarší bráně Libocké, která spojovala místo s Pražským hradem, a k již v 16. století vybudované bráně Bělohorské, přibyly později brány Břevnovská (nebo též Pražská) a Ruzyňská. Od Libocké, Břevnovské a Bělohorské brány vedou tři aleje, které se sbíhají před letohrádkem.

• 
  Libocká brána
• 
  Bělohorská brána
• 
  Břevnovská brána
• 
  Ruzyňská brána

Jan Roháč z Dubé

Kromě letohrádku Hvězda se v oboře nacházejí další stavby. Severovýchodně od letohrádku je bývalá císařská kuchyně, dům, který snad později sloužil jako hájenka. Dnes patří, stejně jako letohrádek Hvězda, Památníku národního písemnictví, a je zde depozitář knihovny Jiřího Karáska ze Lvovic se studovnou. Před ohradní zdí letohrádku stojí socha husitské bojovnice od Jana Jiříkovského.

U Libocké brány stojí dům správce obory (oborníka). Poblíž se nachází socha Jana Roháče z Dubé z roku 1960 od Aloise Sopra, která stála do roku 1966 u Staroměstské radnice na místě údajné Roháčovy popravy (Roháč však byl popraven na Šibeničním vrchu na Žižkově).

V severozápadní části obory stojí vstupní objekt vodovodní štoly Světlička. Ve střední části obory se nachází studniční domek s rumpálem z 19. století.

Přírodní podmínky

Geologie

Pískovcový výchoz

V oboře se nachází několik skalních výchozů, a to jak přirozeného, tak i umělého původu. Nejvíce se jich nachází v jižní a západní části. V oboře se místy nachází přirozené a umělé výchozy křídových hornin, především pískovce vzniklé před cca 100 miliony let. Pískovec je zde přítomen ve třech vrstvách, ve spodní části se nachází rezavě žluté až žlutošedé hrubozrnné kaolinitické pískovce peruckých vrstev se silnou příměsí vodnatého oxidu železitého. Nadloží je tvořeno žlutošedým středě zrnitým pískovcem. Obsahuje stopy po lezení a doupata mořských organismů. Třetí vrstva je tvořena nazelenalými až tmavě zelenými středně až jemnozrnnými pískovci s obsahem glaukonitu V této vrstvě se nachází řada zkamenělých organismů, zejména mlžů Lopha diluviana, Protocardia hillana a Rhynchostreon suborbiculatum.

Nad touto vrstvou se již nachází nejmladší vrstva tvořená opukou. Tato hornina byla v minulosti důležitým stavebním materiálem a těžila se zde v malém lomu nedaleko letohrádku. Stáří zdejší opuky je odhadováno na 90 miliónů let. V této vrstvě byla nalezena řada zkamenělin, svědčící o pestrosti života v tehdejším moři. Z mlžů byli nalezeni: Mytiloides labiatus, Mytiloides hercnicus, Lima aspera, Spondylus spinosus a Exogyra lateralis. Z plžů Leptomaria seratiogranulata a Rostellaria reussi. Dále pak amoniti Mammites nodosoides, Collignoniceras woolgari. Kromě těchto organismů se v této lokalitě našly i pozůstatky raků, ryb, žraloků a dokonce i čelist a obratle mořského plaza z řádu plesiosauria.

Fauna

Obora je významným refugiem pro některé druhy živočichů, zejména pro ptáky. V oboře bylo zaznamenáno hnízdění 60 druhů ptáků. Z nejběžněji se vyskytujících druhů můžeme jmenovat např.: pěnkavu obecnou (Fringilla coelebs) , drozda zpěvného (Turdus philomelos), kosa černého (Turdus merula), pěnici černohlavou (Sylvia atricapilla), sýkory (Parus), budníčky (Phylloscopus), strakapouda velkého (Dendrocopos major), lejska šedého (Muscicapa striata), žlunu zelenou (Picus viridis) a datla černého (Dryocopus martius). Lze se setkat i se sovami – konkrétně s kalousem ušatým (Asio otus) a puštíkem obecným (Strix aluco). Kvůli hnízdění ptáků se v oboře vytipovalo několik desítek tzv. doupných stromů, které se nechávají stát, aby v nich mohli ptáci nerušeně hnízdit. Převažují ptáci hnízdící na stromech a keřích, neboť druhy hnízdící na zemi jsou rušeny psy.

Obratlovci spjatí s vodou se nachází ve východní části obory, kde se nachází mokřad a rybník. Ten zde byl vytvořen roku 2004 na místě původní nádrže zaniklé v 17. století. Běžně se můžeme setkat se skokanem hnědým (Rana temporaria) nebo ropuchou zelenou (Bufo viridis). Vyskytuje se zde však i čolek velký (Triturus cristatus) a užovka obojková (Natrix natrix).

V 17. století byl les určený k hospodaření hlavně s ohledem na zvěř. V oboře se chovali především jeleni a daňci. V průběhu třicetileté války, kdy se neválčilo, byla do obory přivezena vysoká zvěř a pořádaly se hony a hostiny pro Ferdinandova syna. Po válce sem byli přivezeni daňci z obory ze Zámeckého vrchu u Zbirohu. V roce 1656 se pořádaly hony a slavnosti pro druhorozeného Ferdinandova syna Leopolda. Když byl Karel VI. korunován českým králem, chtěl nechat vybudovat v oboře nový rybník za peníze utržené za prodej dančího masa. Obora již není určena pro chov zvěře, a tak jediný lovný savec, jenž se zde vyskytuje je králík divoký (Oryctolagus cuniculus), jenž je jakýmsi pozůstatkem z dřívějších dob. Z dalších savců můžeme jmenovat veverku obecnou (Sciurus vulgaris), kunu skalní (Martes foina), potkana (Rattus norvegicus), hryzce vodního (Arvicola terrestris), rejska obecného (Sorex araneus), ježky (Erinaceinae), srnce obecné (Capreolus capreolus) a mnoho dalších.

V roce 2021 je v Oboře Hvězda potvrzen výskyt prasete divokého (Sus scrofa).

Významným hmyzím druhem vyskytujícím se v oboře je krajník hnědý (Calosoma inquisitor), jež je ohroženým druhem. Z dalších zajímavých druhů můžeme jmenovat tesaříka dubového (Plagionotus arcuatus), motýlici lesklou (Calopteryx splendens) či střevlíka měděného (Carabus cancellatus).

V Oboře Hvězda bylo zaznamenáno 41 druhů plžů (39 suchozemských a dva vodní). Zajímavým druhem, vyskytujícím se v mokřadu ve východní části obory, je vrkoč útlý (Vertigo anguistior), jenž je ohroženým a chráněným druhem. Kvůli tomuto drobnému plži byl tento mokřad zařazen do soustavy Natura 2000.

Flóra

Biková bučina

Obora Hvězda je z botanického hlediska zajímavá přírodě blízkým složením dřevin. Nachází se zde smíšené porosty s převažujícím dubem zimním (Quercus petraea), bukem lesním (Fagus sylvatica) a habrem obecným (Carpinus betulus). Dále se zde vyskytuje lípa (Tilia), javor (Acer), jasan (Fraxinus), bříza (Betula), modřín (Larix), borovice (Pinus) a smrk (Picea).

Černýšová dubohabřina

Vývoj lesa v oboře probíhal nesoustavně, neboť v minulosti byl les několikrát zničen. Časem se též měnil způsob lesního hospodářství. Ve Hvězdě se na přelomu 18. a 19. století začaly vysazovat jehličnaté dřeviny na větších plochách (zejména smrk), což v kombinaci s holosečným lesním hospodářstvím mělo negativní vliv na vývoj lesa. Kombinace těchto faktorů vyústila ve 20. letech 20. století v hromadný úhyn smrkových kultur, způsobený bekyní mniškou (Lymantria monacha). Smrk byl nevhodně nahrazen borovicí černou (Pinus nigra) a akátem (Robinia pseudoacacia). Tyto dřeviny byly sice odolné, ale způsobily devastaci původní květeny. Zbylé smrčiny jsou často napadené troudnatcem vrstevnatým, jenž způsobuje hnilobu kmene.

V současnosti se v oboře uplatňují šetrnější lesnické způsoby hospodaření, zejména výběrný hospodářský způsob. Tento způsob hospodaření se snaží zachovat různověký a druhově pestrý porost, a je doporučován pro plán péče. Z lesa se odstraňují náletové dřeviny, jako je jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia), bříza bělokorá (Betula pendula) apod. V plánu péče je zahrnuto i vymýcení nepůvodních dřevin (trnovník akát a borovice černá) jež byly vysázeny po kalamitě ve 20. letech 20. století.

Praha je od května roku 2007 držitelem mezinárodního, ekologicky přísného lesnického certifikátu Forest Stewardship Council. V současnosti oboru tvoří smíšený les, který je útočištěm několika vzácných i ohrožených druhů živočichů.

K nejstarším dubům v oboře se řadí ty, které se vysazovaly na konci 18. století a nyní jsou vyhlášeny za památné stromy. V oboře je dohromady 6 stromů vyhlášených jako památné:

• dub u Libocké brány,
• buky: dvoják, buk u Břevnovské brány, buk pod letohrádkem,
• skupina jírovců u Libocké brány.

Keřové a bylinné patro se skládá z běžných nitrofilních druhů jako je bez černý (Sambucus nigra), kuklík městský (Geum urbanum), kerblík lesní (Anthriscus sylvestris) a ostružiník (Rubus). V západní části se nachází mokřad, ve kterém se vyskytují typická společenstva. Tento mokřad je součástí systému Natura 2000. V mokřadu se nacházejí např. druhy skřípina lesní (Scripus sylvatica), metlice trsnatá (Deschampsia caespitosa), vrbovka chlupatá (Epilobium hirsutum), čistec lesní (Stachys sylvatica), chmel otáčivý (Humulus lupulus) či přeslička rolní (Equisetum arvense).

Břeh nedalekého rybníka je lemován kosatcem žlutým (Iris pseudacorus), lopuchem plstnatým (Arctium tomentosum) či puškvorcem obecným (Acorus calamus).

Hydrologie

Památkově chráněný vodojem Světlička

V prudkém svahu se sbíhají vodní prameny, které vyvěrají u letohrádku Hvězda. Nejznámější je pramen Světlička, též nazývaný Světluška, jehož voda protékala z bělohorských polí. Přitékala sem otvorem ve zdi, který byl zajištěn dubovými kůly. Přitékající voda byla velmi důležitá pro napájení zvěře chované v oboře. U tohoto potůčku se nachází také studniční domek, na jehož místě se kdysi nacházela štola, jež nahradila kruhová stavba. Nejmladší štola Hradního vodovodu z 20. století sloužila k napájení Pražského hradu pitnou vodou. Po ukončení odběru pitné vody (Pražského hradu a Ruzyňské vodárny), voda ze Studničky odtékala do louky pod letohrádkem Hvězda, kde vznikl rybník.

Nedaleko rybníka se nachází mokřad, který je zařazen do území evropsky významných lokalit Natura 2000. V roce 2005 byl v oboře obnoven rybník ze 17. století.

Management a ohrožení

Jako rizikový faktor pro chráněné území jsou v plánu péče zmiňovány imise z okolí, avšak situace se v posledních letech vlivem plynofikace a odsíření emisních zdrojů zlepšila. Těmito imisemi jsou ohroženy jehličnaté dřeviny, vyjma modřínů. O něco horší je situace v zimě. Patrný zůstává trend snižování imisí oxidu siřičitého a zvyšování imisí oxidů dusíku.

Z biotických činitelů ohrožujících oboru se jedná především o vliv člověka. Ročně navštíví oboru okolo 400 000 lidí, což má za následek zvýšený tlak na přírodní společenstva. Cyklistika, obzvlášť v dubnu a květnu, má negativní vliv na populaci krajníka hnědého (Calosoma inquisitor).

Značným problémem je volné pobíhání psů, protože znečišťují okolí (včetně dětských hřišť) a ruší zvěř. To se mimo jiné projevilo i na přelomu let 1999 a 2000, kdy kvůli volnému pobíhání psů z obory zcela vymizel zajíc polní (Lepus europaeus).

V oboře je též patrný provoz motorových vozidel, jenž má za následek poškození kořenových náběhů na některých lokalitách a také způsobuje zvýšené udusávání půdy. Současně se zde vyskytuje tracheomykóza, jenž ohrožuje dubové porosty.

V budoucnu by oboru mohla ohrozit nevhodná zástavba okolí, mající za následek nárůst turismu, nevhodné lesní hospodaření, jež by přestalo dbát na vyrovnání věkové struktury lesa a ponechávalo nevhodné dřeviny v porostu a případně nevhodné zahradnické zásahy. Dále je v plánu péče zmiňováno jako potenciální nebezpečí intenzivní rekreační využívání obory (zmiňováno v souvislosti s volejbalovým hřištěm) a celkové zvyšování atraktivity obory pro rekreaci, jež by měla za následek zvýšenou návštěvnost přírodní památky.

Cílem péče o oboru je zlepšení věkové struktury lesa, odstranění nepůvodních dřevin a postupné nahrazení dřevin neodpovídajících. Přírodní zmlazení porostu se má využívat pouze v případě, že jde o geograficky původní a stanovištně vhodný porost. Při těžbě dřeva se má dbát na ochranu porostů.

Osobnosti v oboře

Edvard Beneš v oboře Hvězda (1938)

Oboru navštívilo spousta významných osobností. Jednou z nich byl Tomáš Garrigue Masaryk, který se oborou projížděl na koni v doprovodu básníka Svatopluka Machara. Po této události vznikl záměr vybudovat v letohrádku památník nebo určitou součást Památníku národního osvobození na Žižkově.^[zdroj?]

Na koni se oborou s oblibou projížděl také Edvard Beneš, který chtěl přeměnit oboru v místo pro lidovou zábavu.

Naučná stezka a rekreační využití obory

Informační cedule pro návštěvníky

Oborou hvězda vede naučná stezka. Má 14 informačních zastávek a je dlouhá přibližně 4 km. Informační tabule návštěvníky informují o založení obory, o historii zdejšího letohrádku, o místní fauně a flóře i okolí obory. Otevření stezky proběhlo 21. května 2007. V roce 2016 byly původní dřevěné informační tabule nahrazeny novými celokovovými deskami.

Obora je významnou rekreační lokalitou pro mnoho Pražanů. Každoročně jich Hvězdu navštíví okolo 400 000, lokalitu využívají pro procházky, běhání, cyklistiku a pro venčení psů. V zimě se tu běžkuje a bruslí. Obora je vhodná také pro rodiny s dětmi, protože zde jsou dvě dětská hřiště a dvě pikniková místa s ohništěm. Na okraji obory se nachází volejbalové a dopravní hřiště. Díky expozicím v letohrádku nabízí obora i možnost kulturního vyžití.

V současnosti se zde udržují aleje a cesty, obnovují se lavičky a staví altánky.

Odkazy

Související články

• Seznam chráněných území v Praze
• Seznam národních kulturních památek České republiky

Literatura

• Horecký: Národní slavnost ve Hvězdě. In: Květy: list pro zábavu a poučení s časovými rozhledy. 27.7.1842. Praha: J. H. Pospíšil, roč. 9, č. 59, str. 235–236. ISSN 1801-3007. Dostupné také z: https://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:13e6c2f8-435e-11dd-b505-00145e5790ea. Dobový (1842) popis pěší cesty na národní slavnost ve Hvězdě se zastávkou v hostinci Špetinka a následnou návštěvou chrámu sv. Markéty. Psáno tzv. bratrským pravopisem.

Externí odkazy

• Galerie Obora Hvězda na Wikimedia Commons
• Obrázky, zvuky či videa k tématu Obora Hvězda na Wikimedia Commons
• Naučná stezka Oborou Hvězda
• Pražská příroda: Obora Hvězda
• Podrobné seznámení s rostlinstvem mokřadu v oboře

Portály: Praha | Příroda | Stromy