Obléhání Keraku

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Obléhání Keraku
konflikt: Křížové výpravy
{{{alt}}}
Saladin a jeruzalémský král Balduin u Keraku dojednali mír
trvání: listopad 1183
místo: Kerak, dnešní Jordánsko
výsledek: ústup Ajjúbovců, křižácké vítězství
strany
Ajjúbovský sultanát Ajjúbovský sultanát Arms of the Kingdom of Jerusalem.svg Jeruzalémské království

Coat of arms of the House of Toulouse-Tripoli.png Tripolské hrabství
Cross of the Knights Templar.svg Řád templářů
Hospitalers.svg Řád johanitů
Lazarus cross.svg Řád sv. Lazara
Znak Řádu rytířů z Montjoie Řád rytířů z Montjoie

velitelé
Ajjúbovský sultanát Saladin
Ajjúbovský sultanát Al-Ádil I.
Ajjúbovský sultanát Al-Muzaffar Umar
Ajjúbovský sultanát Kara Arslan
Ajjúbovský sultanát Šeref ad-Dín Bargoš †
Znak Jeruzalémského království Balduin IV.
Znak Châtillonů Renaud de Châtillon
Znak Tripolského hrabství Raimond III. z Tripolisu
Znak Ibelinů Balian z Ibelinu
Znak velmistra Arnauda de Toroge Arnaud de Toroge
Hospitalers.svg Roger de Moulins
Znak Řádu rytířů z Montjoie neznámý rytíř z Montjoie

síla
22 000 8 000
ztráty
neznámé neznámé

Obléhání Keraku se odehrálo v listopadu 1183. Zajordánský vládce Renaud de Châtillon předtím napadl arabské území s cílem dobýt nejsvatější místo muslimů – Mekku. Saladin na to odpověděl obležením jeho hradu, a to v době, kdy zde probíhala svatba Renaudova nevlastního syna Onfroye s jeruzalémskou princeznou Isabelou. Nakonec ale Keraku přitáhla na pomoc jeruzalémská armáda a Saladin byl donucen ustoupit.

Předchozí události[editovat | editovat zdroj]

Kerak byl sídelním městem Renauda de Châtillon, pána Zajordánska. Kerackou pevnost Krak de Moab či Le Pierre du Desert postavil roku 1142 za vlády krále Fulka z Anjou Payen le Bouteiller, pán Kraku de Montréal.[1] Hrad se nachází 124 kilometrů jižně od Ammánu.[1] Za Renaudovy vlády v Keraku panovalo mezi křesťany a muslimy několik příměří, Renaud však často bez ohledu na mír napadal muslimská území a arabské karavany táhnoucí Zajordánskem. Nejvýraznějším a nejodvážnějším činem podnikavého Renauda byl v roce 1182 vstup jeho pirátské flotily do Rudého moře, přepad lodí s poutníky do Mekky a útok na Medínu. Egyptský sultán Saladin mu za tento čin přísahal pomstu. Již příštího roku muslimské síly vstoupily na území Zajordánského panství.

Obléhání[editovat | editovat zdroj]

Zříceniny hradu Krak de Moab v Keraku

Na hradu Krak de Moab zatím probíhala svatba Renaudova nevlastníh syna Onfroye IV. a jeruzalémské princezny Isabely. Šlo o čistě politický svazek, v němž Renaud sledoval sblížení palestinské šlechty s aristokraty, kteří do Palestiny přišli z Evropy.[2] Onfroyovi bylo sedmnáct a Isabele teprve jedenáct let.[3] Saladinova invaze křižáky zastihla nepřipravené; svatební hosté již neměli čas odjet a sám Renaud se se svou gardou dostal do hradu na poslední chvíli.

Muslimové v minulosti napadli Kerak již několikrát, ale tentokrát se jim téměř podařilo prolomit obranu. Saladin dal rozvinout devět katapultů, které bombardovaly zdi a obyvatele uvnitř hradeb. Jak svatba pokračovala, nechala Renaudova manželka Stefanie Saladinovi do ležení poslat mísy ze svatebních stolů. Saladin se na oplátku nechal dotázat, v které části pevnosti dlí novomanželé a tato místa zakázal svým obléhacím technikům ostřelovat.[4] Obléhání však pokračovalo. Několika Renaudovým poslům se podařilo z Keraku proniknout a podat zprávu o obležení v Jeruzalémě králi Balduinovi IV.

Král Balduin okamžitě shromáždil svou armádu a osobně s ní vytáhl Keraku na pomoc. Vojsku však prakticky velel královský regent hrabě Raimond z Tripolisu. Ačkoliv Balduin IV. již od dětství trpěl malomocenstvím, rozhodnutí zmařit Saladinův útok bylo takové, že se rozhodl jít s vojskem, i když musel být nesen na nosítkách. Jeruzalémské vojsko ke Keraku dorazilo, když Saladin stále čelil silnému hradebnímu opevnění. Saladin nakonec zvolil ústup, věděl že zůstat v sevření mezi jeruzalémskou armádou a pevností je takticky nevýhodná pozice.[4] Křižáci dosáhli taktického vítězství.

Důsledky[editovat | editovat zdroj]

Napřesrok Saladin svůj pokus o dobytí Keraku zopakoval, ale ani roku 1184 ničeho nedosáhl.[5] Poté, co se mu podařilo roku 1187 zcela zničit křižáckou armádu v bitvě u Hattínu, oblehl i Kerak, který se dokázal bránit dva roky a padl až roku 1189.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Siege of Kerak na anglické Wikipedii.

  1. a b Kerak, Jordan [online]. [cit. 2008-10-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Duggan, str. 125.
  3. Bridge, str. 143.
  4. a b Duggan, str. 126.
  5. Bridge, str. 145.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BARTH, Reinhard; BIRNSTEIN, Uwe; LUDWIG, Ralph; SOLKA, Michael. Die Chronik der Kreuzzüge. Mnichov: Chronik Verlag, 2003. ISBN 3-577-14609-5. (německy) 

Související články[editovat | editovat zdroj]