Ekonomie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Obecná ekonomie)

Ekonomie je nauka, která se zabývá popisem a analýzou výroby, distribuce a spotřeby ekonomických statků (zejména zboží, služeb a peněz), a zkoumá, jak jsou omezené zdroje alokovány mezi jednotlivá alternativní využití. Existují různé ekonomické směry (školy), které mohou používat odlišné definice ekonomie.

Ekonomie souvisí s dalšími obory, jako jsou účetnictví, matematika, ekonometrie, psychologie, sociologie, politologie, ekonomická geografie, ekologie či právo.

Etymologie[editovat | editovat zdroj]

Slovo „ekonomie“ pochází z řeckého výrazu oikonomia: oikos – dům, nomos – zákon, který původně znamenal „vedení domácnosti“.

Definice[editovat | editovat zdroj]

Od 18. století začaly vznikat definice podstaty vědního oboru zvaného všeobecně ekonomie. Těchto definic je celá řada, a rozdíly mezi nimi jsou odrazem vývoje pohledu vědců či jejich odlišných přístupů k podstatě zkoumaných jevů.[1]

Skotský filozof Adam Smith představil v roce 1776 definici vědního oboru, jenž byl později označen jako politická ekonomie. Smith popsal ve svém Pojednání o podstatě a původu bohatství národů ekonomii jako:

Vědní obor, který se zabývá vedením státu a tvorbou legislativy, příjmy a živobytím lidí ... (a) poskytováním zdrojů státu nebo společenství pro zajištění veřejných služeb.[2] Představuje teorii spontánního řádu se svobodou, konkurencí a dělbou práce jako nezbytnými předpoklady bohatství všech členů společnosti, s podobenstvím o neviditelné ruce trhu.

Jean-Baptiste Say definoval ekonomii v roce 1803 při rozlišení tohoto pojmu od jeho veřejně politického použití jako vědu o produkci, distribuci a spotřebě bohatství.[3] Thomas Carlyle (1849) razil satirický pojem „ponuré vědy“ jako epiteton ke klasické ekonomii, a v tomto kontextu běžně odkazoval na pesimistické analýzy Thomase Roberta Malthuse (1798).

John Stuart Mill (1844) definoval ekonomii v sociálním kontextu takto:

Věda, která sleduje zákony chování společnosti vyplývající z propojených činností lidstva za účelem produkce bohatství, pokud tyto činnosti nejsou zamířeny na sledování jiných cílů.[4]

Alfred Marshall poskytl ve své práci The Principles of Economics (1890) definici, která rozšířila ekonomickou analýzu za rámec zkoumání vzniku bohatství a přesunula ji ze společenské úrovně na úroveň mikroekonomickou:

Ekonomie je studie směnného chování člověka v běžném životě. Zkoumá, jakým způsobem získává své příjmy a jak je využívá. Na jedné straně je studií bohatství a na druhé, více důležité straně, studií člověka.[5]

Lionel Robbins (1932) vytvořil poučku, jež byla nazvána „možná nejvíce přijímanou současnou definicí (tohoto) subjektu“:[6]

Ekonomie je věda, která zkoumá lidské chování jako vztah daný mezi výstupy a omezenými vstupy, které mají rozličné použití.[7]

Robbins popsal svou definici ekonomie jako neklasifikační při „vyzvednutí určitých druhů chování“, a více analytickou v „soustředění pozornosti na zejména ty vlastnosti chování, které jsou formované nedostatkem.“[8] Robbins dále tvrdil, že předchozí ekonomové se při svých pozorováních většinou soustřeďovali na analýzu bohatství: jak je bohatství vytvářeno (produkce), distribuováno a spotřebováváno, a jak bohatství roste.[9] Poznamenal také, že ekonomická věda může být použita jako nástroj ke studiu událostí jako je například válka, jichž se ekonomická bádání obvykle nedotýkají. Je to podmíněno tím, že válka je vedena s cílem zvítězit (což chtějí všichni její účastníci), vytváří však současně náklady (a pro vítěze i přínosy) a vyžaduje využití omezených zdrojů (lidských životů a jiných zdrojů) k dosažení onoho vítězného cíle. Pokud válku není možno vyhrát, nebo jsou očekávány vyšší náklady než přínosy, rozhodující činitelé (za předpokladu, že jsou racionální) nesmí válku vyvolat (rozhodnout o válečném stavu), ale raději prozkoumat jiné alternativy, jak dosáhnout strategických cílů. Podle Robbinse bychom neměli definovat ekonomii jako vědu studující pouze bohatství, válku, zločin, vzdělání a jiné oblasti, které lze z ekonomického hlediska analyzovat, ale jako vědu zabývající se každodenním postojem každého subjektu, neboť všichni lidé používají omezené zdroje k dosažení svých zvolených cílů.

Některé další komentáře odsuzovaly známé definice ekonomie jako příliš obšírné nebo naopak nedostatečné vzhledem k omezení jejího zaměření na pouhou analýzu trhu. Od roku 1960 takové komentáře polevily, jakmile teorie maximalizace zisku a teorie racionální volby rozšířily oblast ekonomického oboru.[10] Existují i jiné kritické ohlasy např. na nezohlednění vysoké míry nezaměstnanosti v makroekonomice.[11]

Gary Stanley Becker, jenž přispěl k rozšíření ekonomie do nových oblastí, popisoval a upřednostňoval svůj přístup jako „kombinaci předpokladu maximalizace zisku, stálých preferencí a rovnováhy trhu, užívanou neoblomně a neohroženě.“[12] Gary Becker zdůraznil, že se ekonomie nedefinuje předmětem zkoumání, ale svou metodou, založenou na marginální analýze.

Členění ekonomie[editovat | editovat zdroj]

  • Pozitivní ekonomie: objektivní (hodnotově neutrální) rozbor a popis stavu a chování reálné ekonomiky bez kvalitativního hodnocení. Odpovídá na otázku Jak to je.
  • Normativní ekonomie: kvalitativní hodnocení ekonomiky, hledání ideálního stavu fungujícího ekonomického systému, posuzuje stávající systémy; tato část ekonomie je subjektivní, odráží se v ní morální a sociální kořeny společnosti. Odpovídá na otázku Jak by to mělo být? Moderní ekonomie se snaží zbavit normativních prvků a stát se čistě pozitivní vědou.

Z hlediska zkoumání ekonomického chování a rozhodování jednotlivců, domácností, firem (podniků) či státu se ekonomie dělí na mikroekonomii a makroekonomii.

Nadále aktuální je obor politická ekonomie, který se zaměřuje na komplexní zkoumání sociologických, politických a ekonomických jevů ve společnosti.

Základní ekonomické pojmy[editovat | editovat zdroj]

  • Ekonomická potřeba je označení stavu, kdy ekonomický subjekt cítí nedostatek a vynakládá úsilí o jeho překonání. Ekonomický subjekt spotřebou statků získává užitek. Užitek je subjektivní pojem, a proto ze stejného statků plyne různým subjektům různý užitek.
  • Statek v ekonomii znamená schopnost osob nebo předmětů sloužit k vyhovění potřebám (včetně zamýšlených činností) ekonomických subjektů.
  • Výrobní faktor slouží pro výrobu statků a prostřednictvím směny přináší svému majiteli důchod (přínos).
  • Výroba je činnost, jejímž výsledkem je poskytování služeb, které přinášejí současný nebo budoucí užitek.
  • Směna je činnost, při které si ekonomické subjekty navzájem vyměňují statky. Informaci, jaké lze získat množství jednoho statku za statek jiný, poskytují sjednávané ceny. Pro opakované statky se ceny formují na trzích, jako výsledek střetnutí nabídky a poptávky.
  • Dělba práce označuje specializaci ekonomických subjektů v různých činnostech, která vede k vyšší produkci a růstu produktivity.

Vývoj základních ekonomických teorií[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny ekonomického myšlení.

Starověk[editovat | editovat zdroj]

Středověk[editovat | editovat zdroj]

Novověk[editovat | editovat zdroj]

  • Merkantilismus – bohatství země je určeno množstvím drahých kovů (zlato, stříbro) v zemi, cílem obchodu je aktivní obchodní bilance
  • Fyziokratismus – bohatství země pochází ze zemědělství
  • Klasická škola – zakladatelem počátků moderní ekonomie se stal Adam Smith (17231790) se svým dílem Pojednání o podstatě a původu bohatství národů. Spolu s Davidem Ricardem a Johnem Stuartem Millem je považován za průkopníka klasické politické ekonomie. Ekonomika je dle této teorie ovládána svými vlastními zákony („neviditelná ruka trhu“). Teorie prosazuje zásady ekonomického liberalismu.
  • Rakouská škola – patří mezi liberální směry, zkoumá především lidské jednání, činnost státu považuje ve většině případů za nežádoucí.
  • Neoklasická škola – v 70. letech 19. století navazují na klasickou politickou ekonomii počátky neoklasické ekonomie, oproti klasické politické ekonomii se zaměřuje na jednotlivce, začíná používat marginální veličiny, ze kterých vytvoří dodnes používaný analytický nástroj. Mezi první neoklasiky patří Alfred Marshall. Během 70. let 20. století se výrazně prosadil monetarismus, navazující na neoklasickou ekonomii a doporučující opětovnou ekonomickou liberalizaci. Paul A. Samuelson je spolu s Kenneth Arrowem považován za zakladatele moderní neoklasické ekonomie.[zdroj?] V roce 1970 dostal Nobelovu cenu za ekonomii.
  • Keynesiánství – ve 30. letech 20. století Angličan John Maynard Keynes reagoval na hlubokou hospodářskou krizi, která narušovala důvěru ve samoregulační tržní mechanismy. J. M Keynes vytvořil teorii keynesovské makroekonomie (keynesiánství), ve které prosazuje stabilizaci kapitalistických ekonomik za pomocí státních zásahů.

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. BACKHOUSE, Roger E; MEDEMA, Steven G. Retrospectives: On the Definition of Economics. Journal of Economic Perspectives. Roč. 23, čís. 1, s. 221–233. Dostupné online. DOI 10.1257/jep.23.1.221. (anglicky) 
  2. EVENSKY, Jerry. Adam Smith's Wealth of Nations. [s.l.]: Cambridge University Press 295 s. Dostupné online. ISBN 9781107043374. (anglicky) 
  3. SAY, Jean-Baptiste. A Treatise on Political Economy [online]. New York: Augustus M., 1971 [cit. 2016-08-20]. Dostupné online. (anglicky) [nedostupný zdroj]
  4. M.H.SIDDIQUI. Teaching of Economics. [s.l.]: APH Publishing 344 s. Dostupné online. ISBN 9788176487399. (anglicky) 
  5. MARSHALL, Alfred. Principles of Economics. www.econlib.org [online]. London: Macmillan and Co., Ltd., 1920 [cit. 2016-08-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-08-25. 
  6. BACKHOUSE, Roger E; MEDEMA, Steven G. Retrospectives: On the Definition of Economics. Journal of Economic Perspectives. 2009, roč. 23, čís. 1, s. 221–233. (s. 5 dokumentu). Dostupné online. DOI 10.1257/jep.23.1.221. (anglicky) 
  7. ROBBINS, Lionel. Essay on the Nature and Significance of Economic Science [online]. London: MACMILLAN AND CO., LIMITED, 1932 [cit. 2016-08-21]. S. 15. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-01-11. 
  8. ROBBINS, Lionel. Essay on the Nature and Significance of Economic Science [online]. London: MACMILLAN AND CO., LIMITED, 1932 [cit. 2016-08-21]. S. 16. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-01-11. 
  9. ROBBINS, Lionel. Essay on the Nature and Significance of Economic Science. London: MACMILLAN AND CO., LIMITED, 1932. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-01-11. Citace na stránkách 4 - 7. 
  10. BACKHOUSE, Roger E.; MEDEMA, Steve G. Defining Economics: The Long Road to Acceptance of the Robbins Definition. Economica. 2009-10-01, roč. 76, s. 805–820. Dostupné online [cit. 2016-08-20]. ISSN 1468-0335. DOI 10.1111/j.1468-0335.2009.00789.x. (anglicky) 
  11. Blaug, Mark (2007). "The Social Sciences: Economics", The New Encyclopædia Britannica, v. 27, p. 343 [pp. 343–52].
  12. BECKER, Gary S. The Economic Approach to Human Behavior. USA: University of Chicago Press 324 s. Dostupné online. ISBN 9780226041124. S. 5. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]