O rodném jazyce
| O rodném jazyce | |
|---|---|
 | |
| Autor | Dante Alighieri |
| Původní název | De vulgari eloquentia |
| Země | Itálie |
| Jazyk | latina |
| Žánr | traktát |
| Datum vydání | 1303 |
| Český vydavatel | Oikoymenh |
| Česky vydáno | 2004 |
| Počet stran | 214 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
O rodném jazyce[1][2] (v italském originále De vulgari eloquentia)[3][1] je název latinského nedokončeného traktátu od italského básníka Danta Alighieriho. Traktát se měl skládat ze čtyř knih, Dante však napsal pouze dvě knihy (Liber Primus a Liber Secundus[4]), ve kterých se postupně snaží najít jazyk, který by se mohl stát společným pro všechny Italy.[2]
Traktát byl poprvé vydán v roce 1305.[2]
V první knize Dante píše o vztahu mezi latinou a lidovými jazyky. Druhá kniha obsahuje analýzu literárních žánrů.
Dante své dílo přerušil ve čtrnácté kapitole druhé knihy, a přestože se historici snažili najít důvod, tak stále není známo, proč tak náhle přerušil svou práci.
Obsah[editovat | editovat zdroj]
Na začátku se Dante zabývá historickým vývojem jazyka, který se podle něj zrodil jako jednotný a později se rozdělil na různé idiomy. V první knize se také podrobně věnuje biblickému příběhu o stavbě babylonské věže a následnému zmatení jazyků.[2] Dále sestavuje mapu polohy jemu známých jazyků, přičemž evropské území rozděluje na tři části: jednu na východě, druhou na severu, a třetí na jihu. V první knize se rovněž zabývá gramatikou.
Ve druhé knize se Dante věnuje literárním žánrům a zároveň vysvětluje, které se hodí k lidové mluvě.
Inspirace[editovat | editovat zdroj]
Dante čerpal inspiraci z rétorických prací psaných v latině, okcitánštině, sicilštině a italštině a z filozofických čtení. Hlavními rétorickými texty, ze kterých čerpal informace byly: Ars Poetica od Horacea, Rhetorica ad Herennium od anonymního autora a De Inventione od Cicera.[3]
Nejvíce však Alighieriho ovlivnila díla Razós de trobar od katalánského trubadúra Raimona Vidala de Bezaudun, které bylo napsáno v okcitánštině a Vers e regles de trobar, které napsal Jofre de Foixà.[5] Obě díla byly příručkami gramatiky pro trubadúrskou poezii. Implicitně obhajovali okcitánštinu jako nejlepší lidový jazyk pro psaní písní a veršů, což přimělo Danteho, aby se postavil na obranu svého milovaného toskánského jazyka.[5]
Za svůj život se Dante seznámil s některými díly svatého Augustina, dále s De Consolatione Philosophiae od římského filozofa Boëthia, s díly od teologa svatého Tomáše Akvinského a některými encyklopedickými slovníky jako Etymologiae od biskupa a učitele Isidora ze Sevilly a Livre du Tresor od italského spisovatele Brunetta Latiniho.
Alighieriho také významně ovlivnila aristotelská filozofie, což je důvod, proč v některých jeho dílech díle lze nalézt odkazy na texty představitelů radikálního aristotelismu.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b ALIGHIERI, Dante. O rodném jazyce [online]. [cit. 2023-04-02]. Dostupné online.
- ↑ a b c d O rodném jazyce / De vulgari eloquentia - Dante Alighieri | Knihkupectví Karolinum. www.cupress.cuni.cz [online]. [cit. 2023-04-02]. Dostupné online.
- ↑ a b Dante Online - Le Opere. www.danteonline.it [online]. [cit. 2023-04-02]. Dostupné online. (italsky)
- ↑ Dante. www.thelatinlibrary.com [online]. [cit. 2023-04-02]. Dostupné online.
- ↑ a b GRAHAM-LEIGH, Elaine. The southern French nobility and the Albigensian Crusade. Woodbridge, Suffolk, England: Boydell Press 1 online resource (187 pages) s. Dostupné online. ISBN 978-1-84615-429-4, ISBN 1-84615-429-4. OCLC 666925270 (anglicky)
