Novovoroněžská jaderná elektrárna

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Novovoroněžská jaderná elektrárna
Novovoroněžská jaderná elektrárna
Novovoroněžská jaderná elektrárna
StátRuskoRusko Rusko
UmístěníNovovoroněž
Elektrická energie
Celkový výkon2 597 MW
Souřadnice
Kód památky3600000576
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Novovoroněžská jaderná elektrárna leží nedaleko města Novovoroněž v centrálním Rusku. Její výstavba začala v roce 1957 a v roce 1964 začala dodávat energii do sítě. Elektrárna je vybavena ověřovacími prototypy několika sérií reaktorů VVER, k jejichž vývoji sloužila.

V současné době má čtyři aktivní a tři již odstavené reaktory. Elektrárnu provozuje ruská společnost Rosenergoatom, součást Rosatomu. K chlazení bloků se používá voda z řeky Don.

Výstavba[editovat | editovat zdroj]

Elektrárna má výjimečnou pozici v ruské energetice, protože začala být stavěna jako první jaderná elektrárna většího výkonu v Rusku a protože sloužila k ověření reaktorů technologie VVER různých generací.[1]

Nejprve zde byly postaveny bloky VVER-210 a VVER-365, které byly předchůdci standardizovaných bloků.[2]

V letech 1967 až 1972[3] probíhala výstavba prototypového dvojbloku VVER-440 V179 (pro komerční použití a další výstavbu byla určena až další verze V230, později i V213). Tyto bloky mají pro případ havárie spojené s únikem chladiva hermetické boxy, ve kterých je uzavřen primární okruh.[4]

V roce 1980[5] se elektrárna dočkala i prototypového bloku VVER-1000 V187 (opět šlo o prototyp standardizovaného bloku V320, který na konci 90. let 20. století dosáhl širokého uplatnění[6]). Bloky VVER-1000 už mají jednovrstvý plnotlaký kontejnment, který se na dlouhé roky stal standardní ochrannou obálkou jaderných bloků.

V roce 2008[7] zde začala výstavba dvou bloků VVER-1200 V392M, které jsou určeny pro země v severní Africe, na Blízkém východě a v Asii (pro evropské země je určena verze V491, která byla postavena v Leningradské jaderné elektrárně).[8] Někdy bývají tyto bloky označovány také jako 1. a 2. blok jaderné elektrárny Novovoroněžská II.

Nejvýraznějšími rozdíly, které nejnovější dvojici bloků odlišují od předcházejících, je dvojitý kontejnment a pasivní bezpečnostní systémy. Mezi ně patří například systém pasivního odvodu tepla (SPOT), který má tepelné výměníky umístěné na střeše reaktorové budovy. Dále má elektrárna projektovou dobu provozu 60 let s možností prodloužení o dalších 20 let. Výstavba se neobešla bez důležitých dodávek evropských firem, například část řídicích systémů dodala francouzská Areva, transformátory německý Siemens a chladicí věže postavily ruské firmy podle německé licence. Zakázky realizovaly i české firmy: Průmyslové armatury za více než 600 milionů korun dodaly společnosti Arako, Armatury Group a MSA a výrobce čerpací techniky Sigma dodala čerpadla v hodnotě přes 450 milionů korun.[9]

Šestý blok elektrárny byl spuštěn jako první blok generace III+ na světě.[10] K této generaci je přiřazován především z toho důvodu, že má oproti stávající generaci jaderných elektráren zvýšenou úroveň bezpečnosti a má bezpečnostní systémy, které předcházejí opakování havárie ve stylu Černobylu nebo Fukušimy[9], ale důležité jsou i zlepšené ekonomické a provozní parametry bloku.

V budoucnu je zde plánována výstavba další dvojice nových bloků VVER-1200.[11]

Modernizace a prodlužování provozu[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší bloky Novovoroněžské elektrárny se postupně zastavují a bloky budou vyřazovány z provozu. První a druhý blok ukončily výrobu elektřiny na přelomu 80. a 90. let minulého století a analýza zařízení a použitých materiálů přinesla důležité poznatky o životnosti těchto zařízení. Ty byly později použity při prodlužování provozu dalších bloků VVER.[1]

Zbývající bloky v Novovoroněži procházejí běžnou údržbou i velkými modernizacemi, díky kterým bylo možné prodloužit jejich provozní povolení. Reaktor třetího bloku byl v roce 1987 vyžíhán jako první reaktor VVER-440, čímž byla prodloužena jeho doba provozu.[12] V pozdějších letech byla vyžíhána i tlaková nádoba čtvrtého bloku, a to dokonce dvakrát. Díky tomu a díky použití dílů ze třetího bloku může být čtvrtý blok v provozu celkem 60 let.[13]

Žíhání reaktorové nádoby[editovat | editovat zdroj]

Ocel, ze které je vyrobena tlaková nádoba reaktoru, během provozu degraduje teplotním a radiačním namáháním. Kvůli změnám teploty a působení neutronů, které vylétávají z aktivní zóny, se v materiálu hromadí deformace krystalové mřížky a roste tak její křehkost. Během provozu se sleduje stav oceli pomocí svědečných vzorků, které jsou během provozu umístěny v reaktorové nádobě a v pravidelných intervalech jsou odebírány a pocházejí laboratorní kontrolou. Pokud houževnatost reaktoru klesne pod stanovenou mez, je možné ho vyžíhat a tím mu vrátit z velké části původní vlastnosti.[12]

Žíhání probíhá za pomoci speciálního zařízení, které ohřeje tlakovou nádobu reaktoru na 475 °C a při této teplotě ji udržuje po 150 hodin. Nádoba potom pozvolna chladne. Během tohoto procesu se odstraňují deformace a ocel ztrácí křehkost a získává houževnatost. Zjednodušeně řečeno jde o opačný proces ke kalení například čepele nože. Zahřátím a prudkým zchlazením ocel získává pevnost, ale zároveň křehkost.[14]

Velké modernizace pátého bloku elektrárny začaly v roce 2009, kdy se přiblížil konec jeho provozního povolení. Práce na první modernizaci trvaly 12 měsíců a zahrnovaly výměnu řídicích systémů a zhruba 80 % elektrických instalací a také doplnění nových bezpečnostních systémů. V roce 2011 blok získal pětileté prodloužení provozního povolení a po další modernizaci v roce 2015 byl provoz prodloužen o dalších 10 let. Rosatom počítá s provozem tohoto bloku do roku 2035.[11]

Data jednotlivých bloků[editovat | editovat zdroj]

Reaktorový blok[15][11] Typ reaktoru Čistý-
výkon
Hrubý-
Výkon
Začátek
stavby
Přifázování Komerční
provoz
Odstavení
Novovoroněžská - 1 VVER-210 (Prototyp) 197 MW 210 MW 01. 07. 1957 30. 09. 1964 31. 12. 1964 16. 02. 1988
Novovoroněžská - 2 VVER-365 (Prototyp) 336 MW 365 MW 01. 06. 1964 27. 12. 1969 14. 04. 1970 29. 08. 1990
Novovoroněžská - 3 VVER-440/179 385 MW 417 MW 01. 07. 1967 27. 12. 1971 29. 06. 1972 2016
Novovoroněžská - 4 VVER-440/179 385 MW 417 MW 01. 07. 1967 28. 12. 1972 24. 03. 1973 2032
Novovoroněžská - 5 VVER-1000/187 (Prototyp) 950 MW 1000 MW 01. 03. 1974 31. 05. 1980 20. 02. 1981 plánováno 2035
Novovoroněžská - 6 (II - 1) VVER 1200/392M 1114 MW 1200 MW 24. 06. 2008 05. 08. 2016 27. 02. 2017 licence do 2047
Novovoroněžská - 7 (II - 2) VVER 1200/392M 1114 MW 1200 MW 12. 07. 2009 01. 05. 2019 31. 10. 2019 licence do 2049
Novovoroněžská - 8 (II - 3) VVER 1200/392M Plánováno
Novovoroněžská - 9 (II - 4) VVER 1200/392M

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Techmagazín.cz. www.techmagazin.cz [online]. [cit. 2021-02-25]. Dostupné online. 
  2. Provozní zkušenosti s VVER-440 - Atominfo.cz [online]. 2020-05-27 [cit. 2021-02-25]. Dostupné online. (česky) 
  3. PRIS - Reactor Details. pris.iaea.org [online]. [cit. 2021-02-25]. Dostupné online. 
  4. Energetický slovník - Infoservis - Javys, a.s.. www.javys.sk [online]. [cit. 2021-02-25]. Dostupné online. 
  5. PRIS - Reactor Details. pris.iaea.org [online]. [cit. 2021-02-25]. Dostupné online. 
  6. Rusové u Donu stavějí "předobraz" Temelína. E15.cz [online]. [cit. 2021-02-25]. Dostupné online. 
  7. PRIS - Reactor Details. pris.iaea.org [online]. [cit. 2021-02-25]. Dostupné online. 
  8. Nejmodernější reaktor VVER-1200, jedna z variant pro Česko, je v provozu. old.allforpower.cz [online]. [cit. 2021-02-25]. Dostupné online. 
  9. a b Euro.cz [online]. [cit. 2021-02-25]. Dostupné online. (česky) 
  10. Rok 2017 z pohledu Rosatomu: spouštění nových bloků i nové smlouvy | PR sdělení komerční. Lidovky.cz [online]. 2018-01-22 [cit. 2021-02-25]. Dostupné online. (česky) 
  11. a b c Nuclear Power in Russia | Russian Nuclear Energy - World Nuclear Association. world-nuclear.org [online]. [cit. 2021-02-25]. Dostupné online. 
  12. a b AUTOFAKTA.CZ. Arménský jaderný reaktor bude omlazen žíháním tlakové nádoby | 3 pól - Magazín plný pozitivní energie. www.3pol.cz [online]. [cit. 2021-02-25]. Dostupné online. 
  13. Novovoronezh unit 4 completes upgrade : Regulation & Safety - World Nuclear News. www.world-nuclear-news.org [online]. [cit. 2021-02-25]. Dostupné online. 
  14. I srdce jaderné elektrárny lze omladit. www.mmspektrum.com [online]. [cit. 2021-02-25]. Dostupné online. 
  15. Power Reactor Information System IAEA: „Russian Federation: Nuclear Power Reactors“ (englisch)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]