Novomoskovsk (Rusko)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Novomoskovsk
Новомосковск

Městský úřad
Novomoskovsk – znak
znak
Novomoskovsk – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška 240 m n. m.
Časové pásmo UTC+3[1]
Stát Rusko Rusko
federální okruh Centrální federální okruh
oblast Tulská oblast Tulská oblast
Novomoskovsk na mapě
Tulská oblast na mapě Ruska
Novomoskovsk
Novomoskovsk
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha 74,7 km²
Počet obyvatel 125 647 (2017)[2]
Hustota zalidnění 1757 obyv./km²
Správa
Vznik 1930
Oficiální web www.nmosk.ru
Telefonní předvolba (+7)48762
PSČ 301650, 301660, 301670
Označení vozidel 71
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Novomoskovsk (rusky Новомосковск), do roku 1933 Bobriki (Бобрики) a poté do roku 1961 Stalinogorsk (Сталиногорск), je město v Rusku, v jeho evropské části, 220  km jižně od Moskvy, má 130 000 obyvatel. Je významným průmyslovým centrem Tulské oblasti a je místem, kde pramení řeky Don a Šat.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Pomník válečným padlým

Původní osada, nacházející se na místě Novomoskovska, měla název Bobriki, po šlechtické rodině Bobrinských.

V rámci první pětiletky, po rozhodnutí o intenzivní těžbě uhlí a o výstavbě mohutného chemického kombinátu Azot (dusíkatá hnojiva), bylo, prakticky na zelené louce, od roku 1930 budováno město Bobriki. Následoval prudký nárůst počtu obyvatel, když byla v roce 1933 uvedena do provozu nová tepelná elektrárna a chemický kombinát zahájil první produkci. V témže roce bylo město přejmenováno na Stalinogorsk.

V době druhé světové války bylo město v rámci bitvy před Moskvou Němci nejprve obklíčeno a poté i obsazeno, ale pouze na dobu 17 dnů - 25. 11.-12. 12. 1941. Poté byli Rudou armádou přinuceni němečtí vojáci ustoupit.

V roce 1957 byl Stalinogorsk zařazen do Tulské oblasti a v roce 1961 byl přejmenován na Novomoskovsk. V průběhu devadesátých let byla utlumena těžba uhlí a ve městě se objevili západní investoři (Knauf, Procter&Gamble).

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Podnebí[editovat | editovat zdroj]

Město se nachází v pásmu mírného klimatu, s kontinentálním charakterem, vyznačujícím se vyššími rozdíly mezi maximální a minimální teplotou. Roční úhrn srážek je asi 600 mm.

Okolní krajina[editovat | editovat zdroj]

Krajina v okolí města je mírně zvlněná až rovinatá, částečně zalesněná (asi 5% plochy). V okolí města je množství jezer a zaplavených dolů, nejvýznamnějším vodní nádrží je severně od města nacházející se Šatské jezero, prameniště řeky Šat. Městem prochází rozvodí mezi Černomořským a Kaspickým úmořím.

Altánek na Komsomolské třídě

Urbanismus[editovat | editovat zdroj]

Centrální část Novomoskovsku tvoří pravoúhlá síť ulic, hojně lemovaných vzrostlou zelení, zpravidla s volně přístupnými a průchozími vnitrobloky. Osy města tvoří dvě významné třídy s parkovou úpravou mezi směrově rozdělenými komunikacemi, ulice Moskovskaja a Komsomolskaja. Po Moskevské ulici původně vedla železniční trať s nádražím v prostoru křížení obou ulic, později byla ale železnice odsunuta na západní okraj města.

Novější výstavba, navazující na centrum především ze severu, už pravoúhlý koncept ulic opustila. ´

Velké průmyslové závody a elektrárna se převážně nachází mimo město, většinou dále na severu.

Průmysl[editovat | editovat zdroj]

Novomoskovsk je významným průmyslovým centrem, s významným průmyslem chemickým, spotřebním, potravinářským a průmyslem stavebních hmot. Zejména imise chemického průmyslu ale představují nezanedbatelnou ekologickou zátěž pro město a okolí.

V novomoskovské oblasti se vyskytují zásoby uhlí, sádrovce, pyritu a keramických hlín. Předtím, než byla těžba uhlí v devadesátých letech utlumena, býval Novomoskovsk městem horníků. Dnes se zde těží převážně suroviny pro průmysl stavebních hmot.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Silničně je Novomoskovsk napojen především dálničním přivaděčem z dálnice A4 / E115 "Don" z Moskvy do Voroněže. Městem prochází elektrizovaná železniční trať, je zde autobusové spojení z Moskvy, Tuly a řady dalších měst..

Městská a příměstská hromadná doprava je zajišťována zejména sítí mikrobusů a autobusů.

Vzdělání, kultura a sport[editovat | editovat zdroj]

Divadlo

Ve městě se nachází pracoviště Akademie věd, výzkumných ústavů, středních a vysokých škol. Působí zde pravidelné Divadlo V. M. Kačalina, má zde sídlo symfonický orchestr. Jsou tu výstavní sály, knihovna a nachází se tu muzea regionálního významu. Ve městě vychází několik novinových titulů, nejstarší "Novomoskovská pravda" (od 1930), působí rozhlasové stanice. Na území města nalezneme řadu sportovišť, zimní a fotbalový stadion, bazén.

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Pramen Donu a Šatu[editovat | editovat zdroj]

Sousoší u pramene Donu
Dětská železnice

V blízkosti Dětského parku, u ulice Komsomolskaja, se nachází pramen Donu. Dále po proudu pokračuje kaskádou hrází a vodních ploch. Původně bylo za společný pramen řek Don a Šat považováno Ivanovo jezero v prostoru dnešního Šatského jezera. Z důvodu různých vodohospodářských úprav a nakonec i stavby železnice, byl Don od Ivanova jezera zcela odříznut. Proto byl jako pramen Donu označen jiný tok a následně z důvodu rozvoje města přeložen. V blízkosti pramenu se nachází alegorické sousoší dvou chlapců na koních, "bratrů" Don a Šat, řek, které pramení na jednom místě, pak se jejich cesty rozejdou, aby se zase k sobě přiblížili (Šat už ve vodách Volhy) těsně před tím, než se každý vlije do jiného moře.

Dětská železnice s expozicí[editovat | editovat zdroj]

Dětský park okružuje úzkorozchodná dětská železnice se třemi zastávkami. Je v provozu od roku 1953. Okruh má délku 1,94 km, celková délka kolejí, včetně nádraží, depa apod. je 2,7 km. Doba provozu vlaků je od května do srpna a za tu dobu převeze přibližně 25 000 dětských pasažérů. Velkou část personálu zajišťují děti a mládež, na jedné směně je jich 70. V blízkosti stanice Berjozky je kámen, pod nímž je uloženo poselství budoucím pionýrům, které má být otevřeno v roce 2022.

Utopená BM-13 Kaťuša[editovat | editovat zdroj]

Při bojích o Novomoskovsk užívala Rudá armáda také raketomety Kaťuša. Začátkem prosince 1941 se jeden z nich, na podvozku pásového tahače STZ-5, propadl pod led Šatského jezera. Ležel na dně 47 let, až do roku 1988, kdy byl z hloubky 8 m vytažen, zrestaurován a nyní stojí u muzea na Komsomolské třídě.[3]

Vzdálenější místa[editovat | editovat zdroj]

  • Směrem na jihovýchod, ve vzdálenosti několika desítek kilometrů od města se nachází jedno z nejvýznamnějších bojišť ruské historie, Kulikovo pole, kde Dmitrij Donský, velící sjednoceným ruským vojskům, porazil vojska mongolské Zlaté hordy dřív, než se k nim proti Rusům stačila připojit vojska litevská.

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Новомосковск_(Тульская_область) na ruské Wikipedii. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Новомосковская детская железная дорога na ruské Wikipedii.

  1. Ruský federální zákon 248-ФЗ Moskva: Правительство Российской Федерации, 2014-07-21, [cit. 2014-11-05]. (rusky) 
  2. Dostupné online. [cit. 2017-07-31]
  3. http://www.nmosk.ru/city/milestones-of-great-victory/war-in-persons/

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]