Novognosticismus
Novognosticismus nebo neognosticismus je pojem, který se váže k moderním pokusům o obnovu zaniklého gnostického náboženství, mystického směru působícího v době raného křesťanství, ale mající kořeny už v době předkřesťanské. Pojem „novognosticismus“ může být někdy užíván v prostředí křesťanských církví jako označení v negativním smyslu pro myšlenkový odklon v teologii, který se nějak přiblížil nauce starověkých gnostiků.
K novognostikům se nepočítají blízkovýchodní mandejci, etnicko-náboženská skupina žijící v oblastech Íránu a Iráku, jejichž náboženství je jediným dosud nepřerušeným gnostickým náboženstvím na světě.
Gnosticismus ve starověku
[editovat | editovat zdroj]Pro starověký gnosticismus bylo charakteristické odmítání hmotného světa a naopak upřednostňování duchovního života a vykoupení skrze poznání (gnósis) předávaného vědění, mimo jiné i přísnou askezí, popřípadě libertinismem u některých skupin (viz karpokratovci).
Starověcí gnostici až na výjimky (valentinovci) nezakládali vlastní náboženské organizace, ale zpravidla vytvářeli malé skupiny v rámci většinové křesťanské církve. V tomto prostředí se sekty gnostiků považovaly za náboženskou elitu, za vyvolené, lepší nebo pravé křesťany, kteří oproti běžným věřícím dosáhli zvláštního poznání pravdy, které předával tajně svým učedníkům už samotný Ježíš, ale církevními autoritami byli zavrhováni jako heretici.
Historici zkoumali, které společenské vrstvy byly nejvíce zastoupeny v sektách gnostiků. Má se za to, že to byli jedinci pocházející z nejvýše postavených společenských tříd, ale v důsledku krize a postupného zániku římského impéria o svá privilegia přišli. Nekončící občanské války a barbarské vpády rozsévaly zkázu a vyvracely zažitý řád světa. Odtud mohlo pramenit gnostické zklamání ze světa jako celku a uvědomování si jeho pomíjivosti. Gnostici také odmítali většinovou křesťanskou církev a odsuzovali židovství.
Gnostická knihovna byla paradoxně obsáhlejší než ta, kterou tehdy měla k dispozici státní římská církev. Patřily k ní nejen gnostické spisy, ale i dlouho ztracená evangelia, která byla nalezena až ve 40. letech 20. století v Nag Hammádí v Horním Egyptě. Objev byl zlomový pro moderní poznatky nejen o gnosticismu, ale i pro dějiny raného křesťanství.
Směry 19. a 20. století
[editovat | editovat zdroj]V současnosti existuje několik náboženských společenství označující se jako „gnostické církve“, které se k učení a tradici starověkého gnosticismu hlásí, např. Ecclesia Gnostica ve Spojených státech nebo francouzská Église gnostique de France. Organizace označující se jako gnostické vznikaly nebo byly znovu založeny hlavně po druhé světové válce, vedle výše zmíněných to byla i l'Église Johannite des Chrétiens Primitifs. Další, méně známé organizace, jsou např. Ecclesia Gnostica Mysterioum (se sídlem v Kalifornii), Alexandrian Gnostic Church, Gnostic Catholic Union, Ecclesia Valentinaris Antiqua, Cathari Church of Wales a North American College of Gnostic Bishops.
Některé moderní směry novognosticismu mohou své učení čerpat i z jiných tradic než je starověký gnosticismus, a to zejména z židovského a esoterního křesťanství, svobodného zednářství, alchymie nebo okultismu, např. Ecclesia Gnostica Catholica, která je spřízněna s organizací Ordo Templi Orientis (O.T.O.).
