Nová Ves u Klikova

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Nová Ves u Klikova
Najdorf / Nová Ves u Klikova / Kösslersdorf – historická pohlednice
Najdorf / Nová Ves u Klikova / Kösslersdorf – historická pohlednice
Lokalita
Charakter zaniklé sídlo
Obec Rapšach
Okres Jindřichův Hradec
Kraj Jihočeský
Historická země Čechy
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 0 (2011)[1]
Katastrální území Nová Ves u Klikova
Nadmořská výška 510 m n. m.
Počet domů 1 (2011)[1]
Nová Ves u Klikova
Nová Ves u Klikova
Další údaje
Kód části obce 198617
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nová Ves u Klikova (německy Kößlersdorf, hovorově Najdorf) je zaniklá vesnice v Jihočeském kraji, při dolnorakouských hranicích.[2] Ves se nachází v stejnojmenném katastrálním území, které je součástí obce Rapšach. Na okraji katastrálního území protéká řeka Dračice. V roce 2011 zde trvale nikdo nežil,[3] v obci je evidován jediný objekt – bývalá hájovna.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Název[editovat | editovat zdroj]

Německojazyčný název Kößlersdorf je odvozen od jména ředitele chlumeckého panství Hermana Kößlera. Do roku 1920 se souběžně používal českojazyčný název Nová Ves. Po přičlenění nedaleké Nové Vsi nad Lužnicí spolu s dalšími obcemi tzv. Vitorazska k Československu v roce 1920 nastala situace, kdy na území Třeboňského okresu bylo potřeba navzájem odlišit dvě stejnojmenné obce. Proto se začal užívat úřední název Nová Ves u Klikova, podle příslušného poštovního úřadu. Zároveň již nejstarší sklářská osada v 17. století je v pramenech označována jako „Huť u Klikova“ (také jako Skleněná Huť, Officina vitraria Chlumecencis, Chlumetzer Glasshütte).

V běžné mluvě se nejvíce používal – a stále používá – lidový název Najdorf.[zdroj?]

Stará huť[editovat | editovat zdroj]

Nejstarším osídlením v místě byla sklářská osada při vrchnostenské sklárně založené roku 1753. V roce 1769 žilo u 115 osadníků – tavičů, tovaryšů, pomocníků, dřevorubců a jejich žen a dětí. Sklářská osada farou příslušela k poměrně vzdálenému kostelu v Lutové, tehdy jedinému farnímu kostelu na panství. (Zároveň při sklárně existovala kaple.) Pro vyčerpání zásob dřeva v okolí byla tato stará huť přesunuta roku 1782 severněji do místa, kde vznikla osada Nová Huť.

Na pasece vzniklé těžbou dřeva pro sklářskou huť následně vznikla Nová Ves. Podle archivářky Anny Smolkové musel být projekt založení Nové Vsi hotov již v roce 1789 (v mapách se tak lokalita nazývá „Nová Ves“ a také je k tomuto roku výslovně jmenována novoveská myslivna.[4]

Nová Huť[editovat | editovat zdroj]

V roce 1782 byla přeložena sklárna z lokality pozdější Nové Vsi do lesů blíže k Chlumu. Při sklárně vznikla osada Nová Huť (německy Fichtenthal). K zastavení provozu sklárny a odchodu sklářů došlo v roce 1826. Po zrušení sklárny zde vzniknul malý vrchnotenský dvůr Huťský dvůr (německy Hüttenhof). V osmdesátých letech 19. století byl dvůr přeměněn na sídlo polesí. Při lovech zde pobýval majitel panství a následník rakousko-uherského trůnu František Ferdinand d'Este.

Nová Huť patří katastrálně k Chlumu u Třeboně.

Nová Ves[editovat | editovat zdroj]

Novou Ves založil hrabě Jan František Fünfkirchen v letech 1791/1792 a pojmenoval ji Kößlersdorf podle ředitele zdejšího panství Chlum a svého rádce Hermana Kößlera (†  1807). Založení vesnice bylo součástí tzv. fünfkirchenovské kolonizace, která měla řešit tehdejší hlavní problém panství Chlum – nedostatek půdy pro domkáře a bezzemky. Zároveň podle historika Emanuela Janouška byla většina z padesáti příchozích kolonistů z německojazyčných oblastí, což byl na českém panství Chlum nový prvek.[5]

Většina zástavby stála podél jedné strany cesty, která tak tvořila náves. Na dohled se nacházelo velké rašeliniště (oblast nynějšího Přírodní rezervace Široké blato), kde se v letním období se ručně těžila rašelina ve formě borek. Borky sloužily jako topivo mimo jiné v blízkých sklárnách.

Obec se postupně stala hlavním střediskem domácké výroby ze slámy v Čechách. Skoro v každé domácnosti se vyráběly slaměné ošatky oplétané borovými loubky (lidově slaměnky). Kromě toho se část obyvatel zabývala výrobou košů z borových loubků. Toto zboží nabízeli formou podomního obchodu, nazývaného místně „hamstr“, a to v širokých oblastech Čech i Rakouska.[6]

Místní obecná škola byla do roku 1875 dvojjazyčná. Novostavbu německojazyčné školy, která byla otevřena v roce 1892, financoval spolek Deutscher Schulverein. (Německojazyčná škola byla zrušena po roce 1918 a znovuobnovena ve válečných letech). Novostavbu českojazyčné otevřela Ústřední matice školská v roce 1896 a existovala s přestávkou válečných let do vysídlení obce roku 1953.

Nejlidnatější byla obec v Nové Vsi v roce 1900, kdy zde žilo 564 obyvatel v 62 domech. Poměr obyvatel udávajících mateřský jazyk český a německý (53:47) byl tehdy vyrovnaný. Po roce 1918 (sčítání roku 1921) byli mezi 547 obyvateli obce napočteni 3 Němci. V obci bylo několik hostinců, obchod, školy, hájovna. Po roce 1918 byla postavena budova finančního stráže.

Obec byla v období nacismu v letech 1938–1945 součástí říšskoněmecké župy Niederdonau.

V květnu 1945 následoval odsun/vyhnání několika rodin do Rakouska. Dne 24. května 1945 byli zastřeleni tři občané z obce – mezi nimi i starosta Alfred Apfelthaler – partyzány Vladimíra Hobzy v Tušti.[7]

V roce 1948 si místní obyvatelé svépomocí postavili kapli, která byla zbořena o několik let později.

Po komunistickém převratu v roce 1948 bylo při tzv. Akci Rapšach odsunuto „státně nespolehlivé obyvatelstvo“. Následovalo zřízení tzv. zakázaného a hraničního pásma.[8]

Vylidněné a běžně nepřístupné území střežila v letech 1951–1989 rota Pohraniční stráže Tokániště.

Část bývalé obce (dolní konec vsi) po roce 1989 slouží jako obora pro vysokou zvěř, část (horní konec) jako pastevní ohrada pro skot.

Nová Ves u Klikova je přístupná po lesních cestách pro pěší nebo cyklisty (nikoli pro automobily). Lesní cesty vedou z Františkova (3 km), z Chlumu u Třeboně (9 km) nebo z rakouské obce Gopprechts (4 km). Novou Vsí prochází historicko-naučná cesta Pamětí Vitorazska.

Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]

V okolí se vyskytují skalní výchozy (skalní hřiby a viklany).[9] Podél jižní hranice katastrálního území protéká řeka Dračice. Směrem k Nové Huti se nachází malé lesní rybníky Třetí rybník a Čtvrtý rybník. U státní hranice leží přírodní rezervace Široké blato a do katastrálníh území zasahuje přírodní rezervace Dračice.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Vývoj počtu obyvatel a domů podle jednotlivých sčítání[10]
Rok 1804 1843 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950
Počet obyvatel 473 489 517 548 564 537 547 414 206
Počet domů 54 57 57 59 58 62 64 67 75 73

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

V letech 1922 až 1926 na zdejší českojazyčné obecné škole vyučoval spisovatel Jaroslav Hamerský (1896–1937), část dětství zde prožil spisovatel Radovan Krátký (1921–1973).

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Kříž na skalce – jako zázrakem se na místě po celou dobu komunismu zachoval mohutný kamenný podstavec s daty 1808 a 1848, litinový kříž byl obnoven po roce 1989
  • Památeční křížek – nápis upomíná na zaniklou ves („Zde stála obec Nová Ves / Kösslersdorf / založena L. P. 1791 / zanikla r. 1953 / IHS“), stojí na místě bývalé hasičské schráně od roce 2009, kdy se konal poslední velký sraz rodáků obce
  • Křížek u Čtvrtého rybníku – při lesní cestě mezi Novou Vsí a Novou Hutí

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  2. KOSTOHRYZOVÁ, Romana. Najdorf – zaniklá ves. Český rozhlas [online]. 2011-10-20 [cit. 2017-05-07]. Dostupné online. 
  3. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 185. 
  4. SMOLKOVÁ, Anna. Sklárny na panství Chlum u Třeboně v letech 1753–1835. Archivum Trebonense. Roč. 1986, čís. 6, s. 198–234. Dostupné online. 
  5. JANOUŠEK, Emanuel. Chlum u Třeboně před sto padesáti lety. Chlum u Třeboně: Občanská beseda, 1937. 36 s. S. 28–32. 
  6. ŠENFELDOVÁ, Helena. Pletení ze slámy. Praha: Grada, 2004. 87 s. ISBN 80-247-0863-9. S. 16–17. 
  7. MLYNÁRIK, Ján. Tragédie Vitorazska 1945–1953. Poprava v Tušti. Třeboň: Carpio, 2005. 411 s. ISBN 80-86434-09-5. 
  8. DVOŘÁK, Tomáš. Vnitřní odsun 1947–1953. Závěrečná fáze „očisty pohraničí“ v politických a společenských souvislostech poválečného Československa. Brno: Matice moravská, 2012. 469 s. ISBN 978-80-86488-92-9. S. 355–358. 
  9. ČERNÝ, Rostislav. Významné mezo- a mikroformy zvětrávání a odnosu granitu Maršovinské pahorkatiny (CHKO Třeboňsko). Sborník Jihočeského muzea v Českých Budějovicích, Přírodní vědy. Roč. 2014, čís. 54, s. 5–69. Dostupné online. ISSN 0139-8172. 
  10. Historický lexikon obcí České republiky 1869-2005. I. Počet obyvatel a domů podle obcí a částí obcí v letech 1869-2001 podle správního rozdělení České republiky k 1. 1. 2005.. Praha: Český statistický úřad, 2006. 759 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Hamerský, Jaroslav: V okovech vášní. Vesnický román. Praha, L. Mazáč, 1927.
  • Vladimír Hokr a kol.: Pamětí Vitorazska. Novohradsko, Třeboňsko, Waldviertel. Průvodce naučnou cyklotrasou. Nové Hrady 2003, s. 57.
  • Emanuel Janoušek: Chlum u Třeboně před sto padesáti lety. Chlum u Třeboně 1937, s. 31–32.
  • Stanislav Kroupa: Zázraky před jižní hranicí. Pohled z Novohradských hor do měst a vesnic v jižní části roviny třeboňské. České Budějovice 2005, s. 58–61.
  • Anna Smolková: Sklárny na panství Chlum u Třeboně v letech 1753–1835. In: Archivum Trebonense, 6, 1986, s. 198–234.
  • Helena Šenfeldová: Pletení z loubků. Technologie lidové výroby. Uherské Hradiště 1975.
  • Helena Šenfeldová: Pletení ze slámy. Praha 2004.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]