Nová Sibiř
| Nová Sibiř | |
|---|---|
 | |
 | |
  Nová Sibiř na mapě Sachy | |
| Lokalizace | Východosibiřské moře |
| Stát |  Rusko |
| • republika | Sacha |
| • Souostroví | Novosibiřské ostrovy |
| • Ostrovní skupina | Ostrovy Anžu |
| Topografie | |
| Rozloha | 6 200 km² |
| Zeměpisné souřadnice | 75°5′14″ s. š., 148°27′30″ v. d. |
| Nejvyšší vrchol | (79 m n. m.) |
| Osídlení | |
| Počet obyvatel | neobydleno (1.1.2021) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Nová Sibiř (rusky Новая Сибирь) je třetím největším ostrovem skupiny ostrovů Anžu v souostroví Novosibiřské ostrovy, které se rozkládá mezi mořem Laptěvů a Východosibiřským mořem. Rozloha ostrova činí přibližně 6 200 km². Na východní straně ostrova se rozkládá otevřené Východosibiřské moře, na západní straně se nachází průliv Zvěstování, který ostrov odděluje od dalšího ostrova Kotelný a z jihozápadní strany ho omývá Sannikovův průliv. Patří do chráněné zóny Státní přírodní rezervace Ústí Leny. Neobydlená Nová Sibiř administrativně patří k republice Sacha, která je součástí Ruské federace.
Reliéf[editovat | editovat zdroj]
Ostrov Nová Sibiř je výrazně rovinatý s typickou arktickou tundrou. Pobřeží z velké části tvoří útesy vysoké 10 až 17 metrů, severní pobřeží dosahuje výšky až 25 metrů. V létě půda rozmrzá a pobřežní části ostrova se propadají, přičemž každoročně dochází k sesuvným procesům.
Charakteristickým rysem ostrova jsou vyvýšeniny v pobřežních částech ostrova, zatíco centrální část je rovinatá. Nejvyšší vyvýšená místa jsou při severním pobřeží: Vysoký mys (47 m), mys Goristy (51 m). Na jihozápadním pobřeží se rozkládají Dřevěné hory s nejvyšším bodem ostrova - 79 m.
Novou Sibiř pokrývají čtvrtohorní usazeniny, v podloží ostrova jsou miocenní horniny.[1]
Vnitrozemské vody[editovat | editovat zdroj]
Nová Sibiř má hustou říční síť. Západní a střední část ostrova patří do povodí největší řeky - Bolšaja. Díky mírným svahům je tok mnoha řek bažinatý a samotné řeky v krajině meandrují. Ostrov oplývá mnoha jezery, největší z nich je Jezero černých hus (které má až 4 km napříč), jezero Ottoch-Kuele, jezero Jara-Kjujol a Zablácené jezero (průměr 3 km).
Podnebí[editovat | editovat zdroj]
Podnebí je arktické, s dlouhotrvající zimou (listopad až duben) a s velmi chladným létem (průměrná červencová teplota je pouhé 3 °C).[1]
Flóra a fauna[editovat | editovat zdroj]
Mezi typickou faunu Nové Sibiře patří zejména sobi polární, lední medvědi, lišky (probíhá jejich intenzivní lov[1]), rosomáci a myši. Mezi ostrovní ptactvo patří výr velký, koroptev, husa, turpan hnědý a potáplice severní. V ostrovních řekách žije zejména vranka čtyřrohá (Myoxocephalus quadricornis) a vlkouš.
Ostrov je pokryt převážně nízkými rostoucími travinami, mokřady, mechy, lišejníky a játrovkami. Tato tundrovitá vegetace pokrývá většinu povrchu ostrova. Půda ostrova je typicky vlhká, jemnozrnná a často humózní.
Průzkum ostrova[editovat | editovat zdroj]
Předpokládá se, že prvním objevitelem ostrova byl ruský polárník Stěpan Andrejev v roce 1764.[2] Prvním zaznamenaným objevitelem Nové Sibiře byl v roce 1806 ruský obchodník, lovec a polárník Jakov Sannikov během lovecké výpravy financované ruskými obchodníky Semjonem a Lvem Sirovatskými. Sannikov se domníval, že nenašel pouhý ostrov, ale velkou novou zemi, proto ji pojmenoval Nová Sibiř.
Detailně byl ostrov prozkoumán v roce 1886 výzkumníkem Eduardem Tollem.[3]
Před rokem 1900 na ostrov dorazil český dobrodruh Jan Eskymo Welzl, který na Nové Sibiři měl prožít 25 let svého života v jeskyni, kterou si vystřílel dynamitem.[4]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Новая Сибирь na ruské Wikipedii.
- ↑ a b c KOLEKTIV AUTORŮ. Malá zemepisná encyklopédia ZSSR. 1. vyd. Bratislava: Obzor, 1977. 856 s. S. 515. (slovensky)
- ↑ Андреев Степан - Личности. www.korabel.ru [online]. [cit. 2021-12-20]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ KROPOTKIN, P. Baron Toll on New Siberia and the Circumpolar Tertiary Flora. The Geographical Journal. 1900, roč. 16, čís. 1, s. 95–98. Dostupné online [cit. 2021-12-20]. ISSN 0016-7398. DOI 10.2307/1774304.
- ↑ Cesta na sever. Jan Eskymo Welzl pěšky procestoval Sibiř [online]. [cit. 2021-12-20]. Dostupné online.