Nová Akropolis

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Nová Akropolis
New Acropolis.jpg
Zakladatel Jorge Ángel Livraga Rizzi
Vznik 15. července 1957
Sídlo Brusel, Belgie
Lídr Delia Steinberg Guzmán
Oficiální web www.acropolis.org
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nová Akropolis (NA, španělsky Organización Internacional Nueva Acrópolis; OINA) je nezisková organizace jež v roce 1957 založil Jorge Ángel Livraga Rizzi, jež se prohlašuje za školu filosofie, ale která je různými badateli charakterizována jako esoterické[1][2][3] a post-teosofické[4][5] nové náboženské hnutí,[6], některými dokonce jako sekta.[7] Hnutí je kritizována pro svůj údajný paramilitární charakter a označováno za politicky pravicové,[3] konzervativní,[6] či neofašistické. [8] V roce 2010 měla organizace podle svých prohlášení pobočky ve více než čtyřiceti státech[5] a v roce 2004 měla kolem deseti tisíc aktivních členů.[9]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Hnutí založil roku 1957 v Buenos Aires profesor dějin umění a filosofie Jorge Ángel Livraga Rizzi a později se rozšířilo do dalších zemí. V roce 1981 se národní organizace spojily do Mezinárodní organizace Nová Akropolis se sídlem v Bruselu. Po Livragově smrti se prezidentkou stala Delia Steinberg Guzmán, od roku 2020 je prezidentem Carlos Adelantado Pucha.[9][10]

V Česku působí Nová Akropolis od roku 1985, oficiálně registrována však byla až roku 1990 jako Kulturní asociace Nová Akropolis, v jejím čele stála od počátku Slavica Kroča, po ní se stala ředitelkou Eva Bímová.[11] Organizace má pobočky v Praze, Brně, Olomouci, Hradci Králové, Plzni a Ostravě, od roku 1997 vydává čtvrtletník Zrcadlo kultury a různé publikace, které jsou však zpravidla přístupné pouze členům. Počet aktivních členů dosahuje několika desítek.[9]

Cíle a principy[editovat | editovat zdroj]

Nová Akropolis navrhuje principy sjednocení inspirované formami myšlení, jako jsou pythagoreismus, neoplatonismus, teosofie atd.

  1. Podporovat ideál mezinárodního bratrství, založený na úctě k lidské důstojnosti, bez ohledu na rozdíly rasové, pohlavní, kulturní, náboženské, sociální a další.
  2. Podněcovat lásku k moudrosti prostřednictvím srovnávacího studia filozofií, náboženství, věd a umění s cílem přispět k poznání člověka, zákonů přírody a univerza.
  3. Rozvíjet to nejlepší z lidského potenciálu, podporujíc realizaci člověka jako jednotlivce a jeho zapojení do společnosti a přírody jako aktivního a vědomého článku, aby zlepšoval svět.

Mezinárodní Nová Akropolis[editovat | editovat zdroj]

Mezinárodní organizace Nová Akropolis se sídlem v Bruselu (OINA) sdružuje jednotlivé asociace z různých států, které se připojily k její Zakládací listině a k jejím principům činnosti. OINA byla uznaná jako mezinárodní asociace Královským Výnosem z 12. února 1990, č. 3/12 - 941/S podle zákona z 25/10/19 Belgického království. Je zapsána do Mezinárodního rejstříku asociací (Moniteur č. 48 z 9. března 1990, str. 4489). Každá členská asociace se zodpovídá úřadům vlastního státu a dodržuje mezinárodní předpisy v záležitostech asociace. V současné době organizace sdružuje v 54 státech 35 členských asociací a 21 představitelů.

Výkonné funkce[editovat | editovat zdroj]

Podle svých stanov se skládá představenstvo mezinárodní organizace z představitelů každé z členských asociací. Z jejich nejkvalifikovanějších členů jsou zvoleni ti, kteří tvoří Mezinárodní výkonnou radu, jež je pověřena koordinací a zabezpečením nezbytných kontaktů, aby se uskutečnila usnesení stanovená na každoročním Valném Shromáždění.

Od roku 1992 je prezidentkou Mezinárodní organizace Nová Akropolis Delia Steinberg Guzmán.

Financování[editovat | editovat zdroj]

Mezinárodní asociace hospodaří s minimálním rozpočtem určeným k uhrazení základních administrativních výloh pro své působení. Každý stát přispívá poměrnou částkou a nezávislým způsobem spravuje své vlastní prostředky dle platných zákonů.

Činnost v ČR[editovat | editovat zdroj]

Různé činnosti, které Nová Akropolis uskutečňuje, se dají vyjádřit prostřednictvím: FILOZOFIE, KULTURY A DOBROVOLNICTVÍ.

Filozofická škola na klasický způsob[editovat | editovat zdroj]

Pro prožívání současnosti s plány do budoucnosti přisoudila Nová Akropolis filozofii klasický smysl: praktický a aktivní, nejen intelektuální a kontemplativní. Prožívat to, co je naučené, a učit se z toho, co se prožívá. Program studia Filozofické školy zahrnuje nejdůležitější systémy myšlení Východu a Západu s jejich praktickými návrhy, aby lidská bytost mohla kanalizovat své potenciály účinným způsobem. Aplikuje zásadní lidské hodnoty a nadčasové vlastnosti, které byly oporou všech civilizací.

Tato aktivní filozofie rozvíjí schopnost ovládat sebe sama, utišit duch a jednat v souladu s tím, co náš rozum a vědomí mohou pojmout z harmonie světa. Umožňuje usmířit city, myšlenky a činy. Učí, jak myslet sám za sebe a jak se svobodně rozhodnout.

Uplatňování filozofie v praxi zahrnuje celé spektrum existence, slouží k tomu, aby se poskytl smysl životu a nenechalo se jím pouze unášet.

Program studia[editovat | editovat zdroj]

Studijní program Nové Akropolis je všude na světě stejný a skládá se z po sobě následujících stupňů, z nichž absolvování toho prvního je nezbytnou podmínkou pro členství.

První stupeň – Úvodní kurz[editovat | editovat zdroj]

Filozofie a psychologie východu a západu

  • Člověk a vesmír – Sedm složek či dimenzí ve vesmíru a v člověku * Nadčasová etika a morálka.
  • Tisíciletá Indie – Zákony, které řídí vesmír: dharma a karma * Symbolismus Bhagavadgíty * Teorie reinkarnace.
  • Záhady Tibetu – Staré tibetské texty: „Hlas ticha“, „Kniha zlatých pravidel“ * Učitelé moudrosti *Buddhistická filosofie
  • Život a učení Buddhy – Čtyři vznešené pravdy * Osmerá ušlechtilá cesta * Dhammapadam
  • Dálný Východ – Konfucius a jeho učení * Etický a politický řád ve společnosti
  • Egypt – Rituální a magický smysl života * Iniciační mystéria * Veřejná morálka
  • Platon: filosof idealismu – Sokrates: mudrc, učitel, filosof * Ideály spravedlnosti. Ústava * „Mýtus o jeskyni“: symbolismus a výklad
  • Aristoteles – Život a dílo * Aristotelovská etika, Etika Nikomachova * Aristotelovská metafyzika, stupně poznání
  • Praktická filosofie – Problémy současného světa * Individuum jako jednota vědomí * Společnost a stát
  • Moudrost Říma – Stoicismus: Marcus Aurelius, Epiktétos, Seneca * Postoj mudrce vůči životu a smrti.
  • Neoplatonikové – Eklektická škola v Alexandrii. Plótínos * Duše - krása - kontemplace
  • Starodávnost lidstva – Paměť a dějiny * Filosofie dějin * Mýtus a dějiny
  • Člověk a jeho cykly – Kosmologie * Jugy neboli období světa * Mýtus o věčném návratu. Krize naší doby
  • Nadčasová filosofie a její projevy – Filosofické školy a formování filosofa * Pythagorejská škola.

Další stupně[editovat | editovat zdroj]

  • Psychologie
  • Úvod do moudrosti Východu
  • Teologický symbolismus
  • Rétorika (tři stupně)
  • Dějiny filosofie (čtyři stupně)
  • Srovnávací náboženství
  • Filosofie vědy
  • Metafyzická estetika
  • Antropogeneze
  • Kosmogeneze
  • Astrologie...

Kulturní činnost[editovat | editovat zdroj]

  • Kursy a semináře, cykly přednášek, debaty, kolokvia
  • Monografické výstavy
  • Divadlo, hudba, poezie, malba, řemesla, folklórní tanec, fotografie
  • Literární, hudební a vědecké konkursy všeobecně
  • Kulturní cesty

Dobrovolnictví[editovat | editovat zdroj]

Sociální činnost[editovat | editovat zdroj]

Činnost ve prospěch dětí, starých lidí, nemocných, výuka první pomoci.

Ekologická činnost[editovat | editovat zdroj]

Činnost ve prospěch životního prostředí.

  • Ekologická výchova
  • Zalesňování
  • Čištění řek, městských center, park

Vydavatelská činnost[editovat | editovat zdroj]

Knihy, příručky, bulletiny.

Kritiky a polemiky[editovat | editovat zdroj]

Religionista Zdeněk Vojtíšek poukazuje na rozpor mezi prezentací organizace jako volného kulturního spolku a skutečností že její jádro tvoří uzavřená, esoterická a hierarchická náboženská skupina, pro členství v níž jsou vyžadovány změny v životě zájemce, včetně přerušení kontaktů s těmi co neodpovídají ideálům organizace, například rodiči či partnery. Na druhou stranu však přiznává že odchody z organizace nemívají dramatický charakter a tak není na místě mluvit o „vymývání mozků“. Kromě toho poukazuje že přednášky organizace jsou vedeny pouze jejími členy, nikoliv například akademickými odborníky, a vychází téměř výhradně jen z materiálů organizace, nikoliv z dalších zdrojů.[9] V podobném duchu kritizuje organizaci Jiří Koubek – přesvědčení o mesiášském a vyvoleném charakteru Nové Akropole je před novými zájemci o přednášky a další aktivity záměrně zatajováno.[12]

V roce 1998 Evropský parlament definitivně upustil od zařazování Nové Akropolis mezi sekty, neboť výzkumy ukázaly, že tam byla zařazena na základě zprávy zpracované konzervativním katolickým europoslancem Richardem Cottrellem, který své závěry opíral o zprávy katolické církve o nových náboženských hnutích.

Stejně tak se v roce 2003 ve zprávě Mezinárodního helsinského výboru pro lidská práva (IHF) a dalších organizací na obranu lidských práv objevuje kritika dokumentu francouzské sněmovny, kde je Nová Akropolis zařazena mezi sekty:

„zveřejnění této studie, kterou odborníci zamítli, kvůli její špatné metodologii, bylo vedeno vlnou netolerantních a pomlouvačných zpráv sdělovacích prostředků zaměřených na určité skupiny a také nedůvěrou veřejnosti a netolerancí vůči těmto skupinám. Přestože zpráva nebyla právně platným dokumentem, místní autority a také soukromí činitelé ji použili, aby ospravedlnili diskriminační jednání proti členům skupin do ní zahrnutých...“

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. MORALEDA, José. Movimientos esotéricos. In: MORALEDA, José. Las sectas hoy: nuevos movimientos religiosos. [s.l.]: SAL TERRAE, 1992. ISBN 9788429310726. S. 16. (španělsky)
  2. DAWSON, Andrew. New Era - New Religions: Religious Transformation in Contemporary Brazil. [s.l.]: Routledge, 2016. ISBN 978-1-317-08848-6. S. 3. 
  3. a b BALE, Jeffrey M. The Darkest Sides of Politics, II: State Terrorism, “Weapons of Mass Destruction,” Religious Extremism, and Organized Crime. [s.l.]: Routledge, 2017. ISBN 978-1-317-65943-3. S. 233. 
  4. Massimo Introvigne. Defectors, Ordinary Leave-takers, and Apostates: A Quantitative Study of Former Members of New Acropolis in France. Nova Religio. 1999, roč. 3, čís. 1, s. 83-99. ISSN 1092-6690. (anglicky) 
  5. a b HOLLAND, Clifton L. New Acropolis Cultural Association. In: MELTON, J. Gordon. Religions of the World: A Comprehensive Encyclopedia of Beliefs and Practices. [s.l.]: ABC-CLIO, 1992. ISBN 9781598842036. S. 2066–2067. (anglicky)
  6. a b CLARKE, Peter B. Spiritist and esoteric NRMs in Brazil and Argentina. In: CLARKE, Peter B. New Religions in Global Perspective: A study of religious change in the modern world. [s.l.]: Routledge, 2006. ISBN 978-0415257480. S. 188. (anglicky)
  7. CURBELO, Juana Berges. Los llamados nuevos movimientos religiosos en el Gran Caribe: reflexiones sobre un problema contemporáneo. [s.l.]: Ediciones CEA, 2006. ISBN 978-959-7186-05-2.. S. 122. 
  8. GOODRICK-CLARKE, Nicholas. Černé Slunce. Praha: Eminent, 2006. ISBN 80-7281-281-5. S. 115. 
  9. a b c d VOJTÍŠEK, Zdeněk. Encyklopedie náboženských směrů v České republice. Praha: Portál, 2004. ISBN 80-7178-798-1. S. 239. 
  10. Appointment of the New International President [online]. New Acropolis [cit. 2020-08-31]. Dostupné online. 
  11. Eva Bímová [online]. Akropolis.cz [cit. 2020-08-31]. Dostupné online. 
  12. KOUBEK, Jiří. Nová akropolis - od přednášek k mesiášství [online]. Dingir [cit. 2020-08-31]. Dostupné online. 

V tomto článku byl použit překlad textu z článku New Acropolis na anglické Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kritické odkazy[editovat | editovat zdroj]